Observer je opravdu zvláštní hra. Rozhodně jí nechybí atmosféra a zajímavé prostředí. Má ale rozhodně prostor pro vylepšení.
Hra nejdříve působí, že bude mít ne až tak originální příběh o otci zachraňujícím syna, ale nakonec mě děj překvapil svou originalitou. Určitě jsem něco takového nečekala a to oceňují. I když s vlkodlakem to možná trochu přehnali.
Nejlepší práci rozhodně odvedl herec, který namluvil hlavní postavu. Ale od herce jako je Rutger Hauer se neočekává cokoli špatného či průměrného. Nejsem zrovna znalec Blade Runnera (což musím napravit), ale estetika hry mi přijde estetikou v tomto filmu velmi podobná. Ať už jde o sci-fi /kyberpunkové prostředí, s tím související barevná paleta, detektivní příběh. Mimo Blade Runnera hra chvilkami samozřejmě připomíná Layers of Fear a jedná část mi hodně připomínala P.T.
V některých částech je hra poměrně zmatená. Chápu, že mysl je chaotické místo a zvláště mysl lidí, kteří byli zrovna zavražděni, ale na mě toho chaosu bylo možná až moc. V myšlenkách zavražděných procházíte i určitou verzí posledních chvil oběti. Hrát za někoho, o kom vím, že umře, bylo možná ještě děsivější, než když by člověk hrál za postavu, u které by její osud nevěděl. Opravdu jsem každou chvilkou čekala, kdy to přijde.
Trochu zbytečné mi přijdou dva různé pohledy pro prohledávání místa činu. Celkově vyšetřování míst činu mě nebavilo. Nutnost prohledávat a analyzovat věci pomocích dvou různých pohledů mi přišlo zmatené a divné. V prohledávání nejen míst činu, ale celkově prostředí nepomáhá, že u některých objektů musíte být v přesném úhlu, jinak nejdou zvednout, popř. s nimi nejde jinak interagovat.
Pak je tu Synchrozine. Pochopila jsem, že se jedná o nějaký lék, který má člověka asi uklidnit, ale jak funguje, a kdy je správně po použít, na to jsem nepřišla. Vzhledem k tomu, že ho všude byl dostatek, brala jsem ho tak náhodně, občas vlastně omylem. Nepřišlo mi, že po jeho užití by se něco extra měnilo.
Graficky se nejedná o zrovna nejhezčí hru. I když prostředí má rozhodně svou atmosféru, tak vzhled postav a například holubů není zrovna povedený. Holuby se celkově nepovedli. Neuletí, když kolem nich projdete či proběhnete, pouze tak divně popoběhnou. Živých věcí ve hře moc není a mimo holubů je skutečně vidět jen pár osob (z toho většina už po smrti). Postavy ale nevypadají moc hezky, jsou takové nedotažené. Na druhou stranu se mi líbilo to, jak autoři vyřešili, aby postav nemuseli dělat více. To, že jsou nájemníci schování v bytech a mluví se s nimi jen před interkom, je dobrý nápad. Na obrazce jsou pak vidět jen střídající se obrázky, což hezky doplňuje atmosféru hry.
Hra nejdříve působí, že bude mít ne až tak originální příběh o otci zachraňujícím syna, ale nakonec mě děj překvapil svou originalitou. Určitě jsem něco takového nečekala a to oceňují. I když s vlkodlakem to možná trochu přehnali.
Nejlepší práci rozhodně odvedl herec, který namluvil hlavní postavu. Ale od herce jako je Rutger Hauer se neočekává cokoli špatného či průměrného. Nejsem zrovna znalec Blade Runnera (což musím napravit), ale estetika hry mi přijde estetikou v tomto filmu velmi podobná. Ať už jde o sci-fi /kyberpunkové prostředí, s tím související barevná paleta, detektivní příběh. Mimo Blade Runnera hra chvilkami samozřejmě připomíná Layers of Fear a jedná část mi hodně připomínala P.T.
V některých částech je hra poměrně zmatená. Chápu, že mysl je chaotické místo a zvláště mysl lidí, kteří byli zrovna zavražděni, ale na mě toho chaosu bylo možná až moc. V myšlenkách zavražděných procházíte i určitou verzí posledních chvil oběti. Hrát za někoho, o kom vím, že umře, bylo možná ještě děsivější, než když by člověk hrál za postavu, u které by její osud nevěděl. Opravdu jsem každou chvilkou čekala, kdy to přijde.
Trochu zbytečné mi přijdou dva různé pohledy pro prohledávání místa činu. Celkově vyšetřování míst činu mě nebavilo. Nutnost prohledávat a analyzovat věci pomocích dvou různých pohledů mi přišlo zmatené a divné. V prohledávání nejen míst činu, ale celkově prostředí nepomáhá, že u některých objektů musíte být v přesném úhlu, jinak nejdou zvednout, popř. s nimi nejde jinak interagovat.
Pak je tu Synchrozine. Pochopila jsem, že se jedná o nějaký lék, který má člověka asi uklidnit, ale jak funguje, a kdy je správně po použít, na to jsem nepřišla. Vzhledem k tomu, že ho všude byl dostatek, brala jsem ho tak náhodně, občas vlastně omylem. Nepřišlo mi, že po jeho užití by se něco extra měnilo.
Graficky se nejedná o zrovna nejhezčí hru. I když prostředí má rozhodně svou atmosféru, tak vzhled postav a například holubů není zrovna povedený. Holuby se celkově nepovedli. Neuletí, když kolem nich projdete či proběhnete, pouze tak divně popoběhnou. Živých věcí ve hře moc není a mimo holubů je skutečně vidět jen pár osob (z toho většina už po smrti). Postavy ale nevypadají moc hezky, jsou takové nedotažené. Na druhou stranu se mi líbilo to, jak autoři vyřešili, aby postav nemuseli dělat více. To, že jsou nájemníci schování v bytech a mluví se s nimi jen před interkom, je dobrý nápad. Na obrazce jsou pak vidět jen střídající se obrázky, což hezky doplňuje atmosféru hry.
Fantasy Blacksmith
Pro: atmosféra, příběh
Proti: vzhled postav, samotné vyšetřování místa činu, chaos