Jistě mi dáte za pravdu, že lovecké simulátory jsou velmi specifický žánr a rozhodně nesednou každému. Já se k nim dostal úplnou náhodou, a to před mnoha lety ze zvědavosti díky Cauldronu. Toto slovenské studio má totiž na svědomí moji nejoblíbenější hru Chaser, a tak jsem přirozeně sledoval jejich další tvorbu. Neminul mě tedy ani Big Game Hunter z roku 2014. Popravdě, nemyslel jsem si, že by mě lovecká hra mohla někdy bavit. Zvířata mám rád, a pokud by to nebylo vyloženě nutné pro mé přežití, asi bych žádného bezbranného tvora jen tak zastřelit nedokázal. Jenže tohle byla jen hra. A světe div se, ona mě bavit začala. Tudíž se není čemu divit, že i teď, když po mnoha letech od de facto stejných vývojářů vychází zcela nová hra tohoto žánru, nemohl jsem ji nechat bez povšimnutí.

Way of the Hunter je hra, která se bezesporu snaží jít cestou co možná nejvěrnější realitě. Nejsem sice žádný lovec a o myslivosti vím prakticky kulové. Přesto mi něco říká, že tento počin tentokrát nemá od reálného lovu zas tak daleko. Najít zde zvíře, zdárně se k němu přiblížit a jedním výstřelem jej skolit není totiž vůbec nic jednoduchého. Je tu sice smysl lovce, který vás po aktivaci upozorní na stopy, zvuky a celkově vám lov usnadní, ale ani tak nemáte záruku, že zvířata nevyplašíte nebo že je správně trefíte. Ano, pokud neodhadnete vzdálenost, sílu větru a balistickou křivku střely, minete správný orgán a dostopovat pak postřelené zvíře podle zanechané krve je i se smyslem lovce docela peklo. O to větší radost proto máte, když se vám vše povede na výbornou a zvíře padne na místě. Taková chvíle dokáže být vskutku zaslouženou odměnou.

I když lze považovat hry tohoto žánru spíše za okrajovou záležitost, musím uznat, že i tento virtuální lov má něco do sebe. Možná, že čím jsem starší, tím víc dokážu docenit hry, kde je kladen důraz na pomalejší tempo, taktizování či jen prosté rozjímání nad krásou přírody a její postupné objevování. Není zde důležité, jak často střílíte - a že si střelbu díky věrně zpracovaným zbraním zamilujete - podstatou zážitku je samotná cesta k onomu finálnímu okamžiku, který je pak už jen pomyslnou třešničkou na dortu. Je to zvláštní, ale právě díky tomu je pro mě střelba v těchto hrách daleko víc uspokojující, než v nějaké zběsilé střílečce. Proto, pokud si snad někdo myslí, že stačí naběhnout s flintou do lesa a střílet jelena za jelenem, na rovinu říkám, nechte si zajít chuť. O tom tahle hra vůbec není.

Naopak, většinu času strávíte opatrným stopováním, kde zbrklost nemá místo. Zvěř není hloupá, a tak často stačí chvíle nepozornosti a rázem se dá na úprk. Také po lese jen tak nebloumá z místa na místo, ale má určité návyky, které je potřeba zohlednit. Tím, jak postupně prozkoumáváte mapu a její zákoutí, odhalujete i místa, kam zvířata nejrůznějších druhů chodí pít, jíst či odpočívat. Na základě toho si posléze začnete dělat ucelenou představu o jejich chování. Pochopit, jak zdejší svět funguje, vám pak ještě pomáhá vaše nepostradatelná encyklopedie. V té postupně nalézáte další důležité informace nejen o jednotlivých zvířatech, ale i o zbraních, munici a ostatních herních mechanikách či zásadách lovu. Teprve až poté, co si všechny tyto získané a nalezené informace dokážete poskládat dohromady, se z vás může stát úspěšný lovec.

Zdá se vám to složité? Tak ještě přitvrdíme. Hra totiž disponuje řadou dalších mechanik, které přímo či nepřímo ovlivňují zvířecí populaci a její celkovou kondici. Například, pokud chodíte střílet příliš často do jedné oblasti, může to zapříčinit, že se zvířata přemístí jinam. Další zajímavá mechanika je systém kondice zvířat a trofejí. Budete-li lovit jen slabé kusy, posílíte tak kvalitní geny v populaci, což povede k výskytu silných jedinců s nejkvalitnějšími trofejemi. Naopak, pokud budete lovit bezmyšlenkovitě, co vás napadne, včetně samic, projeví se to úbytkem zvěře v oblasti, jelikož se bude rodit méně mláďat. Hra se vás tím snaží navést k tomu, abyste nad lovem přemýšleli, vybírali si správné cíle a celkově se tak k místnímu ekosystému chovali šetrně.

Možná se budete divit, ale Way of the Hunter překvapivě není jen o lovu, což je jedna z dalších věcí, která se mi na něm líbí. Je tu totiž příběh! Ten samozřejmě můžete zcela ignorovat a kdykoliv se svobodně vydat na lov. Hra vás v tom nijak neomezuje, tudíž můžete vydělávat za prodej masa, kupovat lepší vybavení či si zdobit vaši loveckou chatu nejlepšími trofejemi. Nicméně příběh se vám bude snažit ukázat nejen prospěšnou stránku lovu, ale zároveň poukázat i na problematické věci s ním spojené, které zrovna nejsou etické a bohužel se často dějí i u nás. Právě tento přesah bych od podobné hry, cílící primárně na sportovní lovce, nečekal, a to je za mě jedno obrovské plus.

Samozřejmě nečekejte žádné srdcervoucí drama plné zvratů, ale i tak dokáže příběh celkem dobře zaujmout a nenásilnou formou vám ukázat, jak by se každý správný lovec měl chovat a respektovat tak přírodu i samotná zvířata v ní žijící, což je opravdu chvályhodný nápad. Osobně jsem žádné jiné lovecké simulátory krom Big Game Huntera nehrál. Chvíli jsem sice zkoušel Call of the Wild, se kterým tuto hru budete asi nejvíce srovnávat, ale ten mě tedy příliš nenadchl. A popravdě ani netuším, zda tam něco takového, jako příběh, navíc zaměřený na etiku lovu a ochranu přírody, je. O to víc si cením práce lidí z Nine Rocks Games, že si ve svém Way of the Hunter dali práci nejen se samotným zpracováním co nejrealističtějšího lovu, ale právě i s příběhovým pozadím, které tomu lovení dává nějaký smysluplný důvod.

Když už jsem zmínil Call of the Wild, lidé hned po vydání Way of the Hunter hře vytýkali, že je plná chyb a že nenabízí tolik obsahu jako zmíněný konkurenční titul. Na základě toho hra také dostala zcela neprávem mnoho záporných hodnocení. Byl bych rád, kdyby si tito lidé uvědomili, že od hry, která právě vyšla a je teprve na samém začátku, opravdu nemohou očekávat tolik věcí, jež nabízí jiný titul, který má za sebou už víc jak pět let vývoje. Ostatně, ani COTW v době svého vydání nemělo mnoho obsahu. A chyby? Která hra je dnes nemá, konkurenci nevyjímaje. Myslím si, že vývojáři položili celkem solidní základy, na nichž teď mohou stavět a dále hru rozvíjet. Chce to jen čas a dočkáme se jistě nejen oprav, ale i řady zajímavého obsahu. Protože zpracování hry k tomu přímo vybízí a dává jí obrovský potenciál do budoucna.

Co se týče grafické a zvukové stránky, hře asi není moc co vytknout. Mám v době psaní této recenze odehráno něco málo přes 35 hodin a zatím jsem prozkoumal zhruba třetinu první mapy zasazené do americké divočiny. Naopak do Transylvánie jsem se zatím ještě nevypravil a v blízké době se tam ani nechystám, dokud mě tam události příběhu samy nepošlou. Pokud mám ale hodnotit na základě toho, co jsem měl možnost si dosud osahat, hra - jedním slovem - vypadá prostě úžasně! Unreal Engine opět dokazuje, že umí vykouzlit neuvěřitelně realistické prostředí. Stejně tak dobře, jak to celé vypadá, to i dobře zní. Není se pak čemu divit, když se přistihnu, jak se jen kochám tou nádhernou přírodou. Jistě, našlo by se zde pár drobností, které by to chtělo doladit. Ale jako celek to zkrátka funguje na výbornou, až mám někdy pocit, že mě než samotný lov víc baví chodit po lesích a objevovat jejich neprozkoumaná zákoutí.

Když to tedy shrnu, máme tu velmi kvalitní počin, který nabízí solidní výzvu v podobě realisticky zpracovaného lovu na dvou skutečně obrovských, detailně zpracovaných mapách. Díky bohu za auto, protože projít je pěšky by se asi nedalo! K tomu si přičtěte věrně zpracované, licencované zbraně a vybavení, několik desítek druhů zvířat a na lovecký simulátor překvapivě zajímavý příběh, a máme tu vlastně hodně dobrou hru. Pamatujte však na to, že jejím základem je pořád lov a ten samozřejmě nesedne každému, protože stejně jako v realitě se jedná o činnost pomalou, zdlouhavou a často bez záruky úspěchu. Stát se úspěšným lovcem zkrátka vyžaduje přemíru vytrvalosti a trpělivosti.

Tak lovu zdar!