Když jsem tehdy v době vydání Dishonored hrál poprvé, nebyl jsem ze hry nijak závratně uchvácený a rozhodně jsem nesdílel to všeobecné nadšení, které hned po vydání hru doprovázelo. Z velké části za to mohlo ono komiksové grafické zpracování, které se tou dobou stávalo poměrně dost populární, a ve mně tak v té době vyvolávalo vzpomínky na dle mě nudné a špatné offline MMORPG Borderlands. Zčásti to bylo i proto, že jsem nedokázal využít všechny možnosti hraní, které hra nabízí.
Nyní po druhém dohrání ale musím uznat, že ono umělecké zpracování atmosferickému světu Dishonored sedne. Hra samotná má však mnohem silnější zbraně než svůj vizuál. Tou nejsilnější je pak volnost v podobě možnosti, jak hrou procházet - ať už jako duch, který neviděn neublíží a i své nejzarytější nepřátele likviduje pomocí důvtipu nenásilně - v tom případě moc schopností nevyužijete a vystačíte si prakticky jen s teleportem. Popřípadě můžete hru projít jako vraždící stroj, k čemuž už dostanete širokou nabídku schopností a nástrojů. Volba je jen na Vás, ale vězte, že ať už to či ono rozhodnutí bude mít zásadní dopad na závěr hry.
Hratelnostně je Dishonored vybroušeným klenotem a pro hráče hračičky představuje dokonalé hrací hřiště s mnoha možnostmi zahrání nejrůznějších situací, což dokazuje i široká škála videí nejrůznějších skilled průchodů, kdy člověk až žasne, jak dokážou být někteří hráči šikovní. Popravdě hlavně díky těmto videím jsem dal Dishonored druhou šanci a opravdu jsem si teď druhý průchod hrou inspirován nejrůznějšími triky ostatních hráčů užil více než ten první.
Příběh hry má dostatečnou motivační funkci. To hlavní, co ho však sráží, je nesmyslnost Corvovy němoty. Němotu hlavního protagonisty ve hrách obecně nemám rád, ale snesu ji ještě tam, kde si člověk vytváří vlastní postavu, která většinou nemá dané jméno ani minulost. Corvo Attano, bývalý pobočník císařovny, je však ve světě Dishonored jasně definovanou postavou a nikde není ani zmínka, že by snad měl být němý. Navíc působí opravdu hloupě, jak na Vás celou hru mluví nejrůznější postavy a vy jim nijak neodpovídáte. Tato chyba byla naštěstí opravena v DLC s Daudem, která jsou velmi povedená.
S druhým dohráním jsem poměrně výrazně přehodnotil svůj názor na hru a nemůžu tedy nijak jinak, než o dost zvýšit své hodnocení. Dishonored je i po 10 letech od vydání hratelnostně dokonale vyladěná pochoutka se skvělou atmosférou neotřelého světa, v definitivní edici navíc s perfektní nadstavbou v podobě 2 DLC rozkrývající příběh a cestu jedné ze zásadních postav z původní hry.
Odehraný čas včetně všech DLC: 19h
Herní výzva 2022 - kategorie. č. 8 - Rodina nadevše - Hardcore
Nyní po druhém dohrání ale musím uznat, že ono umělecké zpracování atmosferickému světu Dishonored sedne. Hra samotná má však mnohem silnější zbraně než svůj vizuál. Tou nejsilnější je pak volnost v podobě možnosti, jak hrou procházet - ať už jako duch, který neviděn neublíží a i své nejzarytější nepřátele likviduje pomocí důvtipu nenásilně - v tom případě moc schopností nevyužijete a vystačíte si prakticky jen s teleportem. Popřípadě můžete hru projít jako vraždící stroj, k čemuž už dostanete širokou nabídku schopností a nástrojů. Volba je jen na Vás, ale vězte, že ať už to či ono rozhodnutí bude mít zásadní dopad na závěr hry.
Hratelnostně je Dishonored vybroušeným klenotem a pro hráče hračičky představuje dokonalé hrací hřiště s mnoha možnostmi zahrání nejrůznějších situací, což dokazuje i široká škála videí nejrůznějších skilled průchodů, kdy člověk až žasne, jak dokážou být někteří hráči šikovní. Popravdě hlavně díky těmto videím jsem dal Dishonored druhou šanci a opravdu jsem si teď druhý průchod hrou inspirován nejrůznějšími triky ostatních hráčů užil více než ten první.
Příběh hry má dostatečnou motivační funkci. To hlavní, co ho však sráží, je nesmyslnost Corvovy němoty. Němotu hlavního protagonisty ve hrách obecně nemám rád, ale snesu ji ještě tam, kde si člověk vytváří vlastní postavu, která většinou nemá dané jméno ani minulost. Corvo Attano, bývalý pobočník císařovny, je však ve světě Dishonored jasně definovanou postavou a nikde není ani zmínka, že by snad měl být němý. Navíc působí opravdu hloupě, jak na Vás celou hru mluví nejrůznější postavy a vy jim nijak neodpovídáte. Tato chyba byla naštěstí opravena v DLC s Daudem, která jsou velmi povedená.
S druhým dohráním jsem poměrně výrazně přehodnotil svůj názor na hru a nemůžu tedy nijak jinak, než o dost zvýšit své hodnocení. Dishonored je i po 10 letech od vydání hratelnostně dokonale vyladěná pochoutka se skvělou atmosférou neotřelého světa, v definitivní edici navíc s perfektní nadstavbou v podobě 2 DLC rozkrývající příběh a cestu jedné ze zásadních postav z původní hry.
Odehraný čas včetně všech DLC: 19h
Herní výzva 2022 - kategorie. č. 8 - Rodina nadevše - Hardcore
Torment: Tides of Numenera
Pro: svět, atmosféra, hudba, postavy, zábavný gameplay, možnosti volby, DLC s Daudem
Proti: AI nepřátel, němý Corvo, kolísající tempo, některé nelogičnosti