Murdered je taková rozporuplná hra. Někdo je z ní nadšený, někdo jí moc nemusí a někomu je tak nějak jedno, po dohrání na ní rychle zapomene a vrhne se na něco jiného. Věřil jsem, že budu patřit do té první skupiny a Murdered se mi trefí do noty, ale že to bude až tak moc jsem snad ani nedoufal.

Ducha a detektiva v jedné "osobě" neovládám příliš často a musím říct, že je to paráda. Ať už jde o procházení zdmi, teleportaci, zkratování elektrických přístrojů či posednutí obyvatel Salemu, kdy jim mohu číst myšlenky nebo jim dokonce i nějaké vnuknout v rámci duchařských schopností nebo o vyšetřování zločinů v rámci detektivní práce, vše vyjmenované mě nesmírně bavilo. Při posednutí kočky jsem si dokonce vzpomněl na krávu a medvěda z Cryostasis.

Salem vývojáři zvolili dobře, na adventuru je tak akorát velký a lokace, jako je hřbitov, blázinec, muzeum nebo opuštěný soudní dům budu mít ještě chvíli v hlavě. Určitě se zde vyplatí sbírat vše, co se dá, a to nejen kvůli achievementům, ale také kvůli zajímavým informacím a hlavně příběhům, které jsem se po sebrání předmětů dozvěděl. Především ten s bojlerem stál za to, ale ani u hřbitovního jsem se nenudil. Bez sbírání by to byl o něco horší a hlavně o dost kratší zážitek. Také pomoc dalším ztraceným duším se zjišťováním příčiny jejich úmrtí umocnilo celkový dojem, který na mě hra udělala, i když mohly tyto vedlejší příběhy trvat přeci jen o něco déle.

Najde se samozřejmě i několik negativ. Vysvěcenými domy nebo stavbami z minulosti jsem nemohl procházet a bylo třeba počkat, až někdo otevře dveře, ale tato vývojářská berlička se dá pochopit. Na druhou stranu zase bylo zajímavé pozorovat obyvatele Salemu, jak se v těchto stavbách ztratí, což jsem zpočátku považoval za bug a ne za účel. Co jsem však nepochopil, je to, že nelze přednastavit ovládání. Pár kláves bych prohodil, ale zvyknout se na to dalo.

Za největší negativum však považuji démony, které bych ze hry úplně vypustil. Místa v zemi, kde mě po projití přes ně začala spousta rukou stahovat kamsi do podsvětí, byla fajn, ale démoni nikoli. Co na tom, že je lze vcelku jednoduše porazit, a pak už se v dané lokaci neobjeví. Vůbec mi sem nesedli a pasáže s nimi jsem vždy chtěl mít co nejrychleji za sebou.

Celou dobu jsem si myslel, že vím, kdo je vrah a v podstatě jsem se i trefil, ale nekonal tak z vlastní vůle, takže překvapení na konci se přeci jen konalo. Příběh tetovaného Ronana O'Connora jsem si opravdu užil a je velká škoda, že se Airtight Games, podobně jako Team Bondi, chvíli po vydání rozpadli. Jen více takových her.