Herní výzva 2022 - 6. Svaz spokojeného hraní
Protože mě první díl bavil hodně, rozhodl jsem se do Herní výzvy zakomponovat dvojku. Opět se ocitneme v Orwellovském světě, kde je každý a všechno sledováno Velkým bratrem (zde Wise leader), lidský život nemá absolutně žádnou hodnotu, všichni se navzájem udávají a snaží se pro sebe urvat kus lepší kariéry za každou cenu.
Hlavní hrdina Evan Redgrave přijíždí pracovat na ministerstvo, kde před několika dny tragicky zemřel jeho otec pádem z okna. Okamžitě je kontaktován s prosbou o pomoc. Smrt jeho otce nebyla náhoda, a tak se Evan musí propracovat z obyčejného úředníka v prvním patře až na úplný vrchol a zjistit, co se vlastně stalo.
Cestou na vrchol Evan zakusí tři různé pracovní pozice na třech různých patrech a s jinými kolegy a šéfem. V prvním patře vyřizuje nejrůznější žádosti od obyčejných lidí a posílá je do patřičných dveří. Na druhé pozici tyto žádosti musí správně orazítkovat a konečně na třetí programuje klonům atributy dle jejich pracovní náplně. Tyto práce představují tři minihry, které jsou na první pohled zábavné, ale po chvíli jsou značně stereotypní a začnou dost nudit a zdržovat.
Do vyššího patra se Evan dostane tak, že se zbaví konkurentů v podobě svých tří kolegů. Nejčastěji tak, že jim nenápadně do stolu podstrčí zakázané předměty a udá je. Kromě toho musí lézt do zadku svému aktuálnímu šéfovi, což není nic lehkého, protože každý z nich je úplný magor.
Adventurní část není špatná, ale je to hodně o neustálém pobíhání sem a tam, takže se časem objeví stereotyp. Velkým plusem je to, že spousta úkolů lze řešit několika způsoby a tím získat i různé achievementy.
Ve výsledku to nebylo špatné, ale jsem rád, že je to za mnou, jednička mě ale bavila daleko více. Herní doba je slušná, ale je to hlavně kvůli uměle natahované době při plnění miniher a běhání sem a tam. Rovněž premisa toho, že abyste se dostali výš, musí ostatní trpět, nemusí sednout každému.
Protože mě první díl bavil hodně, rozhodl jsem se do Herní výzvy zakomponovat dvojku. Opět se ocitneme v Orwellovském světě, kde je každý a všechno sledováno Velkým bratrem (zde Wise leader), lidský život nemá absolutně žádnou hodnotu, všichni se navzájem udávají a snaží se pro sebe urvat kus lepší kariéry za každou cenu.
Hlavní hrdina Evan Redgrave přijíždí pracovat na ministerstvo, kde před několika dny tragicky zemřel jeho otec pádem z okna. Okamžitě je kontaktován s prosbou o pomoc. Smrt jeho otce nebyla náhoda, a tak se Evan musí propracovat z obyčejného úředníka v prvním patře až na úplný vrchol a zjistit, co se vlastně stalo.
Cestou na vrchol Evan zakusí tři různé pracovní pozice na třech různých patrech a s jinými kolegy a šéfem. V prvním patře vyřizuje nejrůznější žádosti od obyčejných lidí a posílá je do patřičných dveří. Na druhé pozici tyto žádosti musí správně orazítkovat a konečně na třetí programuje klonům atributy dle jejich pracovní náplně. Tyto práce představují tři minihry, které jsou na první pohled zábavné, ale po chvíli jsou značně stereotypní a začnou dost nudit a zdržovat.
Do vyššího patra se Evan dostane tak, že se zbaví konkurentů v podobě svých tří kolegů. Nejčastěji tak, že jim nenápadně do stolu podstrčí zakázané předměty a udá je. Kromě toho musí lézt do zadku svému aktuálnímu šéfovi, což není nic lehkého, protože každý z nich je úplný magor.
Adventurní část není špatná, ale je to hodně o neustálém pobíhání sem a tam, takže se časem objeví stereotyp. Velkým plusem je to, že spousta úkolů lze řešit několika způsoby a tím získat i různé achievementy.
Ve výsledku to nebylo špatné, ale jsem rád, že je to za mnou, jednička mě ale bavila daleko více. Herní doba je slušná, ale je to hlavně kvůli uměle natahované době při plnění miniher a běhání sem a tam. Rovněž premisa toho, že abyste se dostali výš, musí ostatní trpět, nemusí sednout každému.
Pro: Skvěle zpracovaný Orwellovský svět; příběh také není špatný; originální audiovizuál.
Proti: Stereotyp v minihrách; uměle natahovaná herní doba.