Wolfenstein 3D, neboli "Wolf" pro děti devadesátek, je všeobecně pokládán za zakladatele 3D akčních her, později nazvaných Doomovky. K shareware verzi Wolfa jsem se dostal poměrně záhy a jako dítě jsem ji dohrál. Totéž následovalo o pár let později s plnou verzí, která obsahuje šest epizod po 9+1 misi. Celkem se tedy střelbychtivému hráči dostane do ruky celých 60 levelů, což je na pozdější poměry poměrně hodně. Na druhou stranu to může přispět k určité monotónnosti, protože hra je ještě z dřevních dob 3D střílečkové zábavy, a tak jsou chodby poměrně strohé.

3D akce jsou druhý herní žánr, se kterým jsem se jako dítě seznámil. Nejprve jsem se proháněl plošinovkami a následně už přišel Wolf, Doom II: Hell on Earth , Duke Nukem 3D a Quake . A tím moje anabáze střílečkami skončila, protože jsem se nikdy nenaučil používat úkroky a mouselook, a tak mé hraní tohoto žánru uzavřelo právě všeobecné rozšíření mouselooku. Wolf myš používá, ale jde jen o doplňkové ovládání. Hra se nejlépe hraje standardně na klávesnici.

Jste B. J. Blazkowicz a střílíte nácky. Tolik k příběhu a úplně to stačí. Nepřátel je jen pár druhů - standardní hnědokošiláč-nácek s pistolkou, mutant, bílý běžec a modrý samopalník. Bohužel i psi načichli touto zcestnou ideologií, a tak i jim je třeba se postarat o věčný spánek. Úplný výčet v řadových misích pak doplňuje nečekaný a značně tuhý protivník v e3m9 (ale je jich jen pár) a každá ze 6 epizod je zakončena bossem. Toť vše. Ale ono to celkem stačí.

K eliminaci nepřátel jsou k dispozici pouze čtyři zbraně. Chladná ocel je reprezentována nožem. K němu přibyly tři palné zbraně - pistole, samopal a kulomet. Palné zbraně používají stejné střelivo. Z těchto čtyř zbraní je použitelný pouze samopal. Nůž je zbraní fajnšmekrů, pistolku rádi zahodíte po první likvidaci modrého parchanta a konečně kulomet je sice ultimátní ničivá zbraň, ale strašně "žere" náboje, a proto jsem ho používal jen na bossy. Se sapíkem je ale Wolf král. Tedy alespoň na nejjednodušší obtížnost, kdy jsem hru proletěl s jediným úmrtím (e3m9).

Wolfa jsem poznal téměř ve stejné době jako Dooma. Pamatoval jsem si od té doby, že ve srovnání se Zkázou je to po grafické stránce bída. Ale po letech jsem byl příjemně překvapen, že to zas tak zlé není a třeba pátá epizoda je graficky poměrně zajímavá (ladění do modré, modernistické obrazy Vůdce apod). Při prvním pohledu ve mě hra evokuje myšlenku "dungeon" a skutečně, spíše než standardní 3D akci hra připomíná některý z dungeon crawlerů (Dungeon Master např.). Pravda, dungeon by to byl bez hotovosti, brnění apod. Spíš než frenetická akce je Wolf o bloudění. Absolutním peklem z hlediska hledání cesty je e4m7 a zejména e4m5, kde se povinný klíč nachází v tajné chodbě. Tyto dva levely mě dvakrát donutily nahlédnout do návodu. Klíč v tajné chodbě je z hlediska hraní jednoznačně podrazem a do budoucna naštěstí i slepou uličkou. Naopak v posledních dvou epizodách přibude nepřátel a kromě bloudění se dočkáme i nějaké té rychlopalné akce. Z hlediska hratelnosti považuji za top epizodu pět, těsně následovanou 2+3. Naopak čtyřka mne nebavila. Čtyřka obsahuje jen minimum nové grafiky a maximum bloudění.

Wolf je klasika. Po letech jsem se k němu vrátil a překvapilo mě, že mě hraní znovu chytlo. Těch 54 levelů (tajné jsem nenašel) jsem proběhl cca za týden, z toho druhou polovinu hry včera a dnes. I když má hra do skvělého Dooma a Dooma 2 ještě daleko jako do Vladivostoku, má co nabídnout i dnešnímu hráči. Zejména proto, že protivníci nejsou vůbec stupidní, umějí si otevřít dveře a klidně vás obejdou a vpadnou vám do zad. Wolf je dobrá hra, dobře se hraje, ale Doom je prostě Doom :) .