Úvodem jedna špatná zpráva - Ultimate challenge nepřináší oproti Spear of Destiny: Mission 2 Return to Danger téměř nic nového. Grafika, zvuky, hudba, nepřátelé, zbraně, sbíratelné předměty, to vše je naprosto shodné s prvním datadiskem k Spear of Destiny.
Úvodem také jedna dobrá zpráva - autoři se v tvorbě nových wolfovských levelů výrazně zlepšili a oproti (nejen) první polovině Return to danger došlo k výraznému zlepšení architektury levelů. Ano, úrovně jsou stále zamotané do bludiště. Ano, opět jsou povinné klíče a průchody v secretech. Ovšem secrety jsou schované celkem intuitivně, že když hráč odemkne klíčem prázdnou místnost s tapisérií a řekne si "tady by mohla být tajná chodba", tak tam opravdu většinou je. Ani spletitost levelů není tak pekelná jako v prvním díle. Přestože jsem při hraní levelu 15 a bloudění po stále stejných chodbách nadával jako špaček (nikoliv Špaček), obešlo se dohrání této hry bez nahlédnutí do map na internetu.
A o co tedy v druhém datadisku v pořadí jde? Nejde o nic jiného než o znovuukradení Spear of destiny z rukou Zpocenců a jeho převoz do pevnosti v srdci Německé Říše. Přestože B.J. již kopí dvakrát slavně vybojoval, nenechá si ujít ani třetí možnost získat ho zpět do svých rukou (potažmo do rukou svých amerických nadřízených) a se svými dvěma, posléze čtyřmi, zbraněmi vyráží dobýt kopí zpět. Na jednoduchou obtížnost to není extrémně složitý úkol, během hraní jsem zahynul jen jednou při bossfightu proti Axe v levelu 16 a jednou jsem měl namále o level či dva později.
Oproti prvnímu datadisku se nezměnili ani bossové. Přesto stále zůstávají silnou devizou hry. Úvodní dva - Submarine Willy a Profesor Quarkblitz jsou generičtí Wolfovští bossové a jejich poražení není nic složitého. O poznání drsnější je tentokrát souboj proti Axe, který je extrémně rychlý a zároveň členitá aréna hraje v neprospěch hráče. Při sprintu pro lékárničky, které jsou v slepé chodbě, mi bossák zablokoval únikovou cestu ven, nebylo možné ho obejít a poté, co mi došly náboje jsem se dočkal i nepopulárního exitu herní postavy. Předposlední robot je originální sám o sobě, ale příliš vrásek na čelo mi nepřidělal. Barbucha na konci toho také mnoho nepředvedl. Zasekl se o stěnu a přestože mohl střílet, stačilo mi pravidelně vystrkovat hlavu zpoza rohu, pálit dávky z kulometu a včas uhýbat jeho fireballům.
Během mého 17denního maratonu Wolfa a jeho epigonů jsem dohrál 112 levelů. Některé byly lepší, některé horší, pár jich bylo mizerných. Tento datadisk se řadí těsně za původní ID Softí dílo. Některé levely dokonce překonávají původního Wolfa (zejména zde mluvím o jeho nešťastné 4. epizodě). Hra je zábavná, rychle utíká a na rozdíl od předchozího rozšířeni ji případnému hráči doporučím. Nějaké body jsem musel srazit za neoriginalitu a výraznou podobnost s Return to danger, přesto se jedná o zajímavé uzavření cesty B.J. napříč nacistickým Německem.
Úvodem také jedna dobrá zpráva - autoři se v tvorbě nových wolfovských levelů výrazně zlepšili a oproti (nejen) první polovině Return to danger došlo k výraznému zlepšení architektury levelů. Ano, úrovně jsou stále zamotané do bludiště. Ano, opět jsou povinné klíče a průchody v secretech. Ovšem secrety jsou schované celkem intuitivně, že když hráč odemkne klíčem prázdnou místnost s tapisérií a řekne si "tady by mohla být tajná chodba", tak tam opravdu většinou je. Ani spletitost levelů není tak pekelná jako v prvním díle. Přestože jsem při hraní levelu 15 a bloudění po stále stejných chodbách nadával jako špaček (nikoliv Špaček), obešlo se dohrání této hry bez nahlédnutí do map na internetu.
A o co tedy v druhém datadisku v pořadí jde? Nejde o nic jiného než o znovuukradení Spear of destiny z rukou Zpocenců a jeho převoz do pevnosti v srdci Německé Říše. Přestože B.J. již kopí dvakrát slavně vybojoval, nenechá si ujít ani třetí možnost získat ho zpět do svých rukou (potažmo do rukou svých amerických nadřízených) a se svými dvěma, posléze čtyřmi, zbraněmi vyráží dobýt kopí zpět. Na jednoduchou obtížnost to není extrémně složitý úkol, během hraní jsem zahynul jen jednou při bossfightu proti Axe v levelu 16 a jednou jsem měl namále o level či dva později.
Oproti prvnímu datadisku se nezměnili ani bossové. Přesto stále zůstávají silnou devizou hry. Úvodní dva - Submarine Willy a Profesor Quarkblitz jsou generičtí Wolfovští bossové a jejich poražení není nic složitého. O poznání drsnější je tentokrát souboj proti Axe, který je extrémně rychlý a zároveň členitá aréna hraje v neprospěch hráče. Při sprintu pro lékárničky, které jsou v slepé chodbě, mi bossák zablokoval únikovou cestu ven, nebylo možné ho obejít a poté, co mi došly náboje jsem se dočkal i nepopulárního exitu herní postavy. Předposlední robot je originální sám o sobě, ale příliš vrásek na čelo mi nepřidělal. Barbucha na konci toho také mnoho nepředvedl. Zasekl se o stěnu a přestože mohl střílet, stačilo mi pravidelně vystrkovat hlavu zpoza rohu, pálit dávky z kulometu a včas uhýbat jeho fireballům.
Během mého 17denního maratonu Wolfa a jeho epigonů jsem dohrál 112 levelů. Některé byly lepší, některé horší, pár jich bylo mizerných. Tento datadisk se řadí těsně za původní ID Softí dílo. Některé levely dokonce překonávají původního Wolfa (zejména zde mluvím o jeho nešťastné 4. epizodě). Hra je zábavná, rychle utíká a na rozdíl od předchozího rozšířeni ji případnému hráči doporučím. Nějaké body jsem musel srazit za neoriginalitu a výraznou podobnost s Return to danger, přesto se jedná o zajímavé uzavření cesty B.J. napříč nacistickým Německem.
Pro: Bossové, přehlednější levely oproti prvnímu datadisku, zábavné.
Proti: Stejní bossové jako v prvním datadisku, minimum změn.