Herní výzva 2022: Svaz spokojeného hraní (hardcore)
Každý hráč by měl mít alespoň jednou objevit svojí zenovou hru, která mu natolik promluví do duše, že si zaslouží plné hodnocení. Hodnocení, při kterém se natolik projeví kladné stránky hry, že případné mínusy zaniknou a mohou být opomenuty. Toto místo nyní zaplnilo "HARDCORE!!!" Disco Elysium.
Disco jakoby nezapadalo do moderního merchandisingu her. Hra se nesnaží zalíbit každému. Lidé, co nejsou ochotní číst ani tutoriál ve hře, se neprokoušou ani první hodinou hry. Proč by měl někdo číst vnitřní dialogy pocitů hlavní postavy, které zdánlivě nikam nevedou? Moment... říkal někdo dialogy pocitů? Ano, hlavní premisou hry jsou vnitřní dialogy různých částí těla (či řekněme impulzů) hlavní postavy mezi sebou, na základě čehož postava jedná. Může se tak stát, že vám nezvratná logika radí něco, od čehož vás odrazuje empatie.
Začínáte jako polda, který si prochlastal svou zlatou a nějakým záhadným způsobem to přežil. Ano, amnésie není zrovna originální start hry, zde to však nastiňuje budoucí depkařsko-sarkasticko-černohumornou atmosféru. Další střela proti širokému publiku. Jelikož autor je sám vyléčený alkoholik, moc dobře dokáže nastínit tísnivou atmosféru, což právě systém vnitřních dialogů a rozepří krásně podpoří. Já se ale většinu hraní smál a atmosféru si užíval. Možná jsem divný tvor, ale některé situace mi přiapadaly tak absurdní, že jsem se musel nahlas smát.
Hlavním hřebíčkem do rakve proti většinové společnosti je svoboda. Nemyslím tím zdánlivou svobodu pohybu či řešení "questů", jak slibuje většina AAA her. Zde myslím svobodu myšlení. Jelikož se vyskytujete ve světě po neúspěšné komunistické revoluci, kde se nastolila tvrdá "demokracie", můžete si oproti demokracii reálné "internalizovat" jakékoliv, i sebeextrémističtější teorie o fungování světa. Můžete být komouš, feminista, trvrdofašoun, hustler, středopolař, šovinista... Nebo taky vůbec nic. Nemusíte mít žádný politický názor. Hra vás tedy do ničeho netlačí (oproti přesvědčení novosocialistické Austrálie, kde byla hra zakázána prozobrazení drog, politické názory apod.).
Jo a jen tak mimochodem vyšetřujete prapodivnou vraždu týpka, který už týden hnije za místní putykou. Ano, týden. Moc lidí tu totiž policii zrovna neuznává, jsou zde jiné mocenské vrstvy. A když už vás zavolali, tak vaše postava dva dny prochlastala. Tak to prostě je.
Krom výše zmíněního nabízí hra spousty popkulturních narážek či přímo insirací. Lidé, co znají dílo německé skupiny Scooter, si doopravdu užijí místní partičku vyfetovaných technařů :) Drogy jsou tu také zcela běžné a slouží jako posilovač či uzdravovač jednoho ze dvou vašich ukazatelů zdraví: fyzického a mentálního. A přesto, že zde není soubojový systém, máte opravdu hodně způsobů, jak umřít. A věřte, že hodně věcí byste nečekali.
Kdybych musel něco hře vyčíst, tak je to práce s inventářem. Vaše staty jsou povětšinou ovlivněny oblečením, co nosíte. To se vám ale kupí v inventáři jen na základě toho, kdy ho seberete. Nemáte žádnou možnost, jak si ho lépe poskládat či jak si vyhledat kousek, co zrovna potřebujete na úspěšné splnění hodů kostkou. Hody kostkou rozhodují, zda zvládnete projít checky na potřebné schopnosti. Některé jsou červené a nejdou tudíž zopakovat, což může být také nepříjemné.
Krom toho, že byl autor alkoholik, je to také umělec. A to je na hře vidět velmi. Můžete být sami vyznavačem umění, dokonce můžete mít diplom! (Což autor také vtipně okomentuje, že je vám k ničemu) Hlavně je však hra velkým uměleckým dílem. Většinou neočkáváme, že hra bude i vyšší poslání či smysl. Zde však po dohrání máte načteno více textu než v průměrné beletrii a pokud jste otevření lidé, jistě ve vás zanechá vysoký umělecký dojem. Za to si určitě sto procent zaslouží.
Jinak jsem první run dohrál jako inteligentní hustler, který je však tak trochu fašista, superstar a umělec. U této hry však vím, že to není můj poslední průchod.
Každý hráč by měl mít alespoň jednou objevit svojí zenovou hru, která mu natolik promluví do duše, že si zaslouží plné hodnocení. Hodnocení, při kterém se natolik projeví kladné stránky hry, že případné mínusy zaniknou a mohou být opomenuty. Toto místo nyní zaplnilo "HARDCORE!!!" Disco Elysium.
Disco jakoby nezapadalo do moderního merchandisingu her. Hra se nesnaží zalíbit každému. Lidé, co nejsou ochotní číst ani tutoriál ve hře, se neprokoušou ani první hodinou hry. Proč by měl někdo číst vnitřní dialogy pocitů hlavní postavy, které zdánlivě nikam nevedou? Moment... říkal někdo dialogy pocitů? Ano, hlavní premisou hry jsou vnitřní dialogy různých částí těla (či řekněme impulzů) hlavní postavy mezi sebou, na základě čehož postava jedná. Může se tak stát, že vám nezvratná logika radí něco, od čehož vás odrazuje empatie.
Začínáte jako polda, který si prochlastal svou zlatou a nějakým záhadným způsobem to přežil. Ano, amnésie není zrovna originální start hry, zde to však nastiňuje budoucí depkařsko-sarkasticko-černohumornou atmosféru. Další střela proti širokému publiku. Jelikož autor je sám vyléčený alkoholik, moc dobře dokáže nastínit tísnivou atmosféru, což právě systém vnitřních dialogů a rozepří krásně podpoří. Já se ale většinu hraní smál a atmosféru si užíval. Možná jsem divný tvor, ale některé situace mi přiapadaly tak absurdní, že jsem se musel nahlas smát.
Hlavním hřebíčkem do rakve proti většinové společnosti je svoboda. Nemyslím tím zdánlivou svobodu pohybu či řešení "questů", jak slibuje většina AAA her. Zde myslím svobodu myšlení. Jelikož se vyskytujete ve světě po neúspěšné komunistické revoluci, kde se nastolila tvrdá "demokracie", můžete si oproti demokracii reálné "internalizovat" jakékoliv, i sebeextrémističtější teorie o fungování světa. Můžete být komouš, feminista, trvrdofašoun, hustler, středopolař, šovinista... Nebo taky vůbec nic. Nemusíte mít žádný politický názor. Hra vás tedy do ničeho netlačí (oproti přesvědčení novosocialistické Austrálie, kde byla hra zakázána prozobrazení drog, politické názory apod.).
Jo a jen tak mimochodem vyšetřujete prapodivnou vraždu týpka, který už týden hnije za místní putykou. Ano, týden. Moc lidí tu totiž policii zrovna neuznává, jsou zde jiné mocenské vrstvy. A když už vás zavolali, tak vaše postava dva dny prochlastala. Tak to prostě je.
Krom výše zmíněního nabízí hra spousty popkulturních narážek či přímo insirací. Lidé, co znají dílo německé skupiny Scooter, si doopravdu užijí místní partičku vyfetovaných technařů :) Drogy jsou tu také zcela běžné a slouží jako posilovač či uzdravovač jednoho ze dvou vašich ukazatelů zdraví: fyzického a mentálního. A přesto, že zde není soubojový systém, máte opravdu hodně způsobů, jak umřít. A věřte, že hodně věcí byste nečekali.
Kdybych musel něco hře vyčíst, tak je to práce s inventářem. Vaše staty jsou povětšinou ovlivněny oblečením, co nosíte. To se vám ale kupí v inventáři jen na základě toho, kdy ho seberete. Nemáte žádnou možnost, jak si ho lépe poskládat či jak si vyhledat kousek, co zrovna potřebujete na úspěšné splnění hodů kostkou. Hody kostkou rozhodují, zda zvládnete projít checky na potřebné schopnosti. Některé jsou červené a nejdou tudíž zopakovat, což může být také nepříjemné.
Krom toho, že byl autor alkoholik, je to také umělec. A to je na hře vidět velmi. Můžete být sami vyznavačem umění, dokonce můžete mít diplom! (Což autor také vtipně okomentuje, že je vám k ničemu) Hlavně je však hra velkým uměleckým dílem. Většinou neočkáváme, že hra bude i vyšší poslání či smysl. Zde však po dohrání máte načteno více textu než v průměrné beletrii a pokud jste otevření lidé, jistě ve vás zanechá vysoký umělecký dojem. Za to si určitě sto procent zaslouží.
Jinak jsem první run dohrál jako inteligentní hustler, který je však tak trochu fašista, superstar a umělec. U této hry však vím, že to není můj poslední průchod.
Darkness Within: In Pursuit of Loath Nolder
Pro: Daleký umělecký a filozofický přesah, svoboda myšlení, atmosféra
Proti: Práce s inventářem