Adventurní naplň je velmi podobna předchozímu Detention. Místo nějakých složitých kombinací předmětů máte většinou 1-3 věci na 1-3 aktivní místa, takže prakticky nejde sejít z cesty. Devotion však je z vlastního pohledu, což přináší mnohem větší imerzi a rozměr. Většinu hry se pohybujete v jednom bytě a cestujete mezi třemi obdobími života jedné rodiny, z toho si nějakým způsobem dáváte dohromady příběh.

Velkou devizou jsou reálie, byt je opravdu detailní, v televizi běží fiktivní pořady a je tu množství textů a fotografií. Je to trochu jako když navštívíte výstavu jak se žilo v Československu za normalizace. Zatímco Detention byla kritická k tehdejšímu autoritativnímu režimu a příběh byl archetypem neobětované lásky, Devotion spíše kritizuje obecné tmářství společnosti, od náboženství, sociálního postavení a nedůvěry v pokrok a příběh je do jisté míry otevřený interpretaci. Ke konci hry musíte projít očistcem, málokterá hra zpracovala spirituální zážitek tak dobře. Potěší i třeba 2d miniadventura alias vyprávění pohádky nespolehlivým vypravěčem.

Grafika je fajn, kvitoval jsem, že jsem si opravdu mohl prohlížet detaily a třeba fotografie nebo knihy není jen rozmazané cosi. Obyčejné lekačky na mě nefungovaly, ale když se byt mění a figuríny pohybují a já se bojím otočit tak už to pro mě bylo příjemné mrazení. Ústřední písnička mi poprvé přišla otravná, no postupně času se ukázala opravdu vlezlá a nemohu ji pustit z hlavy:) Dabing je špičkový, zvuky nic moc. Zabrala mi asi 6h, přesný čas nevím. Devotion totiž byla kvůli kritice čínských hráčů vaporizována ze všech launcherů.

Určitě doporučuji všem adventuristům, co dokáží zkousnout 3d, linearitu a nějaké to mrazení v zádech.