Herní výzva 2022: Ticho jako v hrobě
Dead Space byl jeden z mých herních restů. Hru jsem rozehrál "kdysi dávno" a pak se k ní dlouhou dobu nevrátil. Po návratu jsem nejspíše přišel na to proč. Ovládání je na konzoli prostě divné. Místo klasického střílené R1 R2 musíte nsjprve stisknout L1, čímž také otevíráte svoje schopnosti. Po čase si na to ale jde zvyknout.
Hrá má jinak velmi hutnou atmosféru, a to hlavně ze začátku, kdy tak nějak moc netušíte, co se děje. Lekačky jsou opravdu lekavé, rozkrývání příběhu zajímavé a mnohé jiné než střílecí prvky zajímavé. Zahrajete si tak zero-G basket, zastřílíte na střelnici, sejmete pár asteroidů a zalítáte si v atmosféře. Samotné střílení je také zábavné. Řezačka je jedna z nejlepších zbraní ve hrách vůbec a rozhodně má nejoblíbenější zbraň ve hře. Hodně vám pomůže proti rychlým nepřátelům a obecně v boji na blízko. Jste ale donuceni používat i jiné zbraně, protože na některé nestvůry je vám řezačka k prdu.
Vaše hlavní postava Isaac během hry nic neřekne, informace se dozvídáte díky komunikaci ostatních členů posádky a z nasbíraných audiozáznamů. Musím ocenit, že oproti jiným hrám zde není vůbec problém sesbírat veškeré textové a audiozáznamy, protože se k nim v průbehu hry přirozeně dostanete a nemusíte tak hledat na bizarních místech. Jejich počet je dostatečně nízký na to, aby si udrželi zajímavost.
Ke konci jsou některé pasáže velmi frustrující, a to ne zrovna v dobrém slova smyslu. Nestvůra, která nemůže umřít a neustále se regeneruje (a to i když ji nezabijete a jen jí usekáte nohy) vás neustále ruší v tom, abyste vyřešili puzzle. Proti tomu závěrečný bossfight je o poznání lehčí. Je nutnost s sebou mít střelnou zbraň a když vám dojdou náboje, boss vám spawne nestvůry, ze kterých vám náboje padnou. Podle mě dobře vymyšlené.
Na závěr bych ještě ocenil grafiku, která na mě působila velmi dobře i po těch x letech a ještě na PS3 konzoli. Tyhle starší hry zkrátka stárnou dobře se vším všudy.
Dead Space byl jeden z mých herních restů. Hru jsem rozehrál "kdysi dávno" a pak se k ní dlouhou dobu nevrátil. Po návratu jsem nejspíše přišel na to proč. Ovládání je na konzoli prostě divné. Místo klasického střílené R1 R2 musíte nsjprve stisknout L1, čímž také otevíráte svoje schopnosti. Po čase si na to ale jde zvyknout.
Hrá má jinak velmi hutnou atmosféru, a to hlavně ze začátku, kdy tak nějak moc netušíte, co se děje. Lekačky jsou opravdu lekavé, rozkrývání příběhu zajímavé a mnohé jiné než střílecí prvky zajímavé. Zahrajete si tak zero-G basket, zastřílíte na střelnici, sejmete pár asteroidů a zalítáte si v atmosféře. Samotné střílení je také zábavné. Řezačka je jedna z nejlepších zbraní ve hrách vůbec a rozhodně má nejoblíbenější zbraň ve hře. Hodně vám pomůže proti rychlým nepřátelům a obecně v boji na blízko. Jste ale donuceni používat i jiné zbraně, protože na některé nestvůry je vám řezačka k prdu.
Vaše hlavní postava Isaac během hry nic neřekne, informace se dozvídáte díky komunikaci ostatních členů posádky a z nasbíraných audiozáznamů. Musím ocenit, že oproti jiným hrám zde není vůbec problém sesbírat veškeré textové a audiozáznamy, protože se k nim v průbehu hry přirozeně dostanete a nemusíte tak hledat na bizarních místech. Jejich počet je dostatečně nízký na to, aby si udrželi zajímavost.
Ke konci jsou některé pasáže velmi frustrující, a to ne zrovna v dobrém slova smyslu. Nestvůra, která nemůže umřít a neustále se regeneruje (a to i když ji nezabijete a jen jí usekáte nohy) vás neustále ruší v tom, abyste vyřešili puzzle. Proti tomu závěrečný bossfight je o poznání lehčí. Je nutnost s sebou mít střelnou zbraň a když vám dojdou náboje, boss vám spawne nestvůry, ze kterých vám náboje padnou. Podle mě dobře vymyšlené.
Na závěr bych ještě ocenil grafiku, která na mě působila velmi dobře i po těch x letech a ještě na PS3 konzoli. Tyhle starší hry zkrátka stárnou dobře se vším všudy.
Darkness Within: In Pursuit of Loath Nolder
Pro: Atmosféra, výběr zbraní, hezká grafika
Proti: Frustrující pasáže, podivné ovládaní