Ten, kdo má doma některou z konzolí Nintendo a má rád plošinovky, tak pravděpodobně jeden díl Kirbyho hrál. Já jsem hrála za Kirbyho který se uměl rozmotat jako šňůrka a protože mě to bavilo, chtěla jsem si zahrát i tento díl.

Mohla jsem hrát za krále Dedede, Meta Knighta, jakousi opičku Bandana Waddle Dee a za různobarevného Kirbyho, ale vzhledem k tomu, že manžel chtěl hrát za Meta Knighta, zbyl na mě klasický růžový Kirby.

Nutno říci, že hrát za něj vyžadovalo jistou dávku trpělivosti. Protože Kirby sice umí létat, ale bohužel tak, že se nafoukne jako růžový balónek a letí značně pomaloučku. Sám od sebe neumí ani bojovat. Ale má jednu důležitou schopnost a sice tu, že do sebe umí nasát nepřátele a buď je pak vyplivne jako střelu a nebo je spolkne, a získá tak jejich schopnosti. Mohla jsem si tedy užít různých schopností, ale nesměla jsem se nechat ničím a nikým praštit, jinak že mě schopnost zase vylítla. Tolik asi k vyměšování hlavní postavy ;o)

Obtížnost hraní je také značně těžší než u předchozího dílu, ale ve dvou to nebylo nic šíleného, protože co jsem nezvládla já, to udělal Jumas.

K příběhu se raději vyjadřovat nebudu, abych nedělala spoilery. Kdybych to zjednodušila, jde o to zabít hlavní nepřátele a to se nám také po dosti hodinách hraní povedlo. Dokonce jsme celou hru zvládli na 100%, takže jsme na sebe náležitě pyšní.

Nejde o hru, která by měla skvělou grafiku, příběh nebo nějakou hlubokou myšlenku a vývoj, ale hraní nás bavilo, a to je to hlavní.