Doposud jsem z celé Kirbyho série hrál jen Epic Yarn, ale jelikož díl Adventure Wii neboli Return to Dream Land vyšel na Wii a je možné jej hrát ve více hráčích, bylo téměř jisté, že se k němu se ženou dříve či později dostaneme. Ty další už vyšly na jiné konzole a na Wii se objevily jen virtuálně, a protože vůbec netuším, jestli se ještě dají vůbec pořídit a Kirby samotný mě tolik nezaujal, pátrat už po nich ani nebudu.

Hned zpočátku jsem měl, stejně jako v případě předchozího dílu, jasno v tom, že hrát za růžovou kouli s ručičkami a nožičkami rozhodně nebudu a jako druhý hráč se ujmu Meta Knighta, jednoho z Kirbyho nejčastějších nepřátel. Po každé smrti jsem si mohl postavu změnit, takže jsem vyzkoušel i krále Dedede, Bandana Waddle Dee a žlutého Kirbyho, ale mrštný Meta Knight se až na výjimky ukázal jako nejlepší volba a nesmírně mi vyhovoval.

Jedná se o klasickou plošinovku, takže jsme postupovali celkem rychle a sbírali všechna ozubená kolečka, abychom dokončili hru na 100%. Bohužel nás ale ke konci omrzela a i kvůli několika hodně frustrujícím pasážím jsme ji téměř na půl roku odložili. To už se mi dlouho nestalo a v naprosté většině případů nezačínám nic jiného, dokud nedokončím rozehrané tituly. Nyní jsem ale za tu dobu dohrál dalších sedm her.

Líbilo se mi, jak tvůrci mysleli i na takové detaily, jako když hlavní hrdinové měli při potápění brýle a při plavání na hladině kruh. Tyto prvky, které dají spoustu práce a většině hráčů jsou úplně volné, opravdu oceňuji, protože to svědčí o tom, že si vývojáři dali na svém díle hodně záležet.

Zápletku tohoto bláznivého dobrodružství jsem tak nějak tušil asi od půlky hry, a i když mi to Romča nevěřila, Magolor, kterému jsme celou dobu pomáhali, nás nakonec zradil. Z vedlejších her či režimů mě nejvíce zaujalo Ninja Dojo s házením hvězdic na pohyblivé terče. Bylo to opravdu zábavné a trefit ten poslední nám dalo hodně zabrat. Jak jsem psal v úvodu, k dalším dílům Kirbyho už se asi nedostanu, ale dvakrát mi to asi stačilo, a teď se vrhnu zase na něco jiného.