Herní výzva 2022 - bod č. 3 Ticho jako v hrobě

Vyplaveni mořem, probouzíme se na pláži sluncem osvětleného ostrova, hrajícího řadou pestrých barev. Nevíme, kde jsme a proč tam jsme, a nikdo nám neřekne, kam se máme vydat, abychom se něco dozvěděli. Nezbývá nic jiného, než se vydat na průzkum ostrova sami. Po krátkém průzkumu ostrova, kdy si poprvé zaskáčeme, zaplaveme a zašplháme objevujeme podivný oltář s několika soškami, který tvoří první hádanku. Máme zde první vodítko, co udělat, ale přesto můžeme jít stále kam "chceme". Potkáváme tajemnou postavu v červené kápi, která zase mizí pryč, když se k ní přiblížíme, takže se od ní nic nedozvíme. Nevadí, pokračujeme dále.

První odstavec představuje letmý popis toho, co na vás čeká ve hře, ale neprozrazuje nic zásadního. Hra je totiž plná tajemství a příběh si postupně utváříte sami, tím jak odkrýváte nové oblasti, ale také hledáním předmětů, které jsou po ostrově roztroušeny. K průzkumu hraje nádherná hudba, která dokresluje atmosféru a vizuální vzhled, který je nádherný. Později ve hře se dostaneme i do jiných částí ostrova, které jsou vyvedeny v úplně jiné formě, než ostrov na začátku hry.

Během hry se ve mně několikrát vystřídaly emoce, které přicházely se změnou prostředí a situace. Na začátku hry jsem byl absolutně natěšený a vysmátý z nádherného prostředí ostrova a společníka ve formě lišky, zatímco ve druhé části, poté co jsem prošel podzemní částí, jsem měl v sobě pocit vzteku na prehistorického ptáka, který mě otravoval a útočil na mě při průzkumu. Ve třetí části hry jsem objevil další kámoše v podobě sentinelů, které jsem přivedl zpět k životu a vydal se s nimi do poslední části, která ve mě vyvolala smutek z jejich pozdější ztráty a také ztráty lištičky, což skvěle dokresluje hustý déšť. Následovalo postupné prozření, kdy jsem předpokládal, že jsem ztratil rodinu a možná i sám zahynul, jenže jsem se částečně mýlil, protože přežil můj otec, který ztrátu svého syna bere opravdu špatně. Na konci přichází smíření se ztrátou syna. 

I přesto, že v této hře nikdo nepromluví slovem, hraje zde hlas chlapce důležitou roli, kdy vám dává najevo své pocity různými citoslovci, například povzdechu, nebo námahy. V některých fázích, kdy pouze běžíte a aktivujete hlas, můžete uslyšet pobrukování chlapce. Většina hádanek je založených právě na hlasu chlapce, kdy musíte použít jeho řev, abyste aktivovaly různé sošky a tím si otevřeli průchod dále.

Co bych označil za menší technickou chybu je občasná nepřesnost ovládání postavy, kdy nechce vyskočit na dané místo i přesto, že je na něm označený bod pro zachycení. Nebylo to ovšem nic zásadního, co by ohrozilo mé hraní a stálo mě smrt s postavou, spíše jsem musel u daného objektu kousek popojít nebo použít klávesu pro skok znovu.

Hra mě dle hodnocení opravdu pohltila a velmi dobře jsem se bavil a po jejím vypnutí jsem následně přemýšlel, jak vyřešit danou hádanku, na které jsem se zasekl nebo před ní skončil, či co mě čeká v dané chodbě za překvapení, jaké indicie k příběhu dostanu atd. A to se nestává u každé hry, že bych o ní přemýšlel po jejím vypnutí.