Předposlední etapou mého tažení za průchodem celé série Prince of Persia byla verze Zapomenutých písků pro Nintendo Wii. Tuto konzoli vlastním už pěknou řádku let, byla to vlastně má první konzole. Nikdy jsem se ale pořádně nesžil s jejími ovladači, a tak jsem se tohoto titulu obával asi nejvíc.

Vzhledem k tomu, že vidíte mé hodnocení, nebudu vás napínat a rovnou řeknu, že hra pro mě byla velkým překvapením. Nejen že soubojově toho nabízí výrazně více, než byste nalezli u PC verze, ale i u parkouru přibyly nějaké vychytávky. Zmíněný soubojový systém sice nedosahuje například kvalit dílu Warrior Within, takže sbírání zbraní po mrtvých nepřátelích tu nenajdete. Je tu ale mnoho speciálních útoků přizpůsobených pohybovému ovládání, útok z běhu po zdi, protiútok, zastavení nepřítele v čase, a mnoho dalšího.

Parkour po vás pro změnu vyžaduje používání nových schopností, jež jsou v rámci série dost unikátní. Zatímco drtivá většina dílů pracuje s nejrůznějšími mechanikami pohrávajícími si s manipulací s časem, zde se tvůrci zaměřili na vytváření magických objektů, které vám pomohou překovat vaše překážky. Zpočátku je to možné je na jednotlivých místech, postupně ale dostáváte více a více volnosti, až v podstatě většina omezení zmizí. K dispozici máte úchyt na zdi, vír vynášející prince do výše nebo kouli, co vás doslova udrží ve vzduchu. A finální část hry vyžaduje primárně vytváření si vlastních cest ze zmíněných objektů, čímž vzniká v rámci série nová a unikátní varianta logických puzzlů, která je neskutečně zábavná.

Občas ovšem tvůrci až moc přestřelí a kombinace ovládání na Wii s náročností místnosti je opravdu vražedná. Může se vám tak stát, že budete jednu krátkou pasáž opakovat klidně patnáct minut, a to je trochu frustrující. Na druhou stranu musím dát hře bonusové body za to, že vývojáři si asi byli vědomí místy krkolomného ovládaní primárně kamery na této konzoli, a tak do parkouru přidali vodící čáry, které vás předem ujistí, kam se po stisknutí tlačítka princ odrazí. Jen škoda, že na to není při hektičtějších částech moc čas dbát.

No a na závěr jsem si nechal nejslabší část hry, kterou je bez debat příběh. Postav tu moc nepotkáte a princ je místy docela nesnesitelný, až možná mimo svůj charakter. Trochu se během své cesty sice vyvine, podle mě k tomu ale nevedly dostatečně silné události a působí to trochu na sílu (dost mě to utvrzuje v tom, že lidi v Ubisoft Quebec nejsou prostě ti nejlepší pisálci). Úplné finále navíc evokuje jakousi budoucí návaznost, což ale nikdy nepřijde, a to muselo být jasné každému už v roce vydání, protože tohle byl zkrátka vedlejší díl.

Víte ale co? Většinou dávám příběh hodně vysoko v žebříčku důležitosti, tady to ale vem čert. Prince of Persia: The Forgotten Sands na Nintendo Wii je totiž neskutečně zábavná hra, protože stojí na dobrých základech, promyšlené hratelnosti a zajímavých nápadech. A pokud vezmu všechny vydání The Forgotten Sands, tak právě tohle je z nich to nejlepší.