Na tuto adventuru jsem se hodně těšil, protože jsem o ní slyšel chválu ze všech stran. Měl jsem tedy od ní velká očekávání, ale mé první minuty byly naopak hodně zmatené. Především jsem vyšiloval z toho, že se postava pohybuje celkem pomalu a ne zrovna moc přesně. Často jsem se zasekával o překážky a nebo jsem zbytečně šel do schodů, když jsem chtěl jít jen kolem. A vzhledem k tomu, že pohyb po schodech není možné přerušit a přitom je celkem zdlouhavý, tak mě každé chybné navedení postavy po čase štvalo.

Dále jsem ze začátku hodně nadával na vzhled hry a hlavně na vybledlejší barvy. Nicméně po čase jsem si zvykl a myslím, že to sedí na to, že se procházíme skrze různé představy a sny. 

Co tu ale hraje prim, je především příběh. Přijde mi, že byl v mnoha místech těžký na pochopení, některé věci do sebe ale zapadají později na základě postupně obnovujících se střípků vzpomínek. Některé lokace jsou pak dobře zpracovány s tím, že asi nejpovedenější je sirotčinec v druhé kapitole, který byl správně creepy. Stejně tak se mi dobře hrálo za holčičku, kde byl nejzajímavější průchod domu duchů. Ale ostatní snové "inkarnace" v podobě čtyřrukého Grimwalla a aztéckého boha Olmeca mě už tolik nebavily. Nicméně asi v polovině hry mé nadšení z hraní dost opadlo a hru jsem dohrál už jen na sílu kvůli rozuzlení příběhu. 

Je tu i několik hádanek, které jsou pro mě vždy příjemným zpestřením. Dialogy nejsou nijak přehnaně ukecané, což je fajn. Jen škoda, že ty, které jsou mimo layout rozhovoru není možné vždy přeskakovat. Pak mi ještě vadilo, že často nebylo moc zřejmé, co je interaktivní a s čím se tedy dá něco dělat a co ne.

Tím nejpovedenějším na hře je tedy její originální příběh. Hratelnost hází z pohledu dnešní doby pár klacků pod nohy, ale není to nic, co by se nedalo s ohledem na datum vydání hry přehlédnout. Hra mně na rozdíl od jiných hráčů tak úplně nesedla, i tak ale můžu říct že to byl originální zážitek, který stojí minimálně za vyzkoušení.