"Help, they're trying to get my sperm" křičí vystrašený chodec na ulici a utíká před skupinkou neznámých výtržníků. Scénka ze skutečného života, nebo výmysl počítačové hry? Těžko říct, může se jednat o obojí… GTA IV je totiž o poznání realističtější hra, než byli všichni její předchůdci a myslím, že i to ve výsledku přispělo k její menší oblíbenosti. Lidé i hráči (až na pár výjimek se tyto dvě množiny plně překrývají) mají rádi své stereotypy – všichni jsme byli zhýčkaní nepřebernými možnostmi a obrovským městem GTA: San Andreas, avšak nyní se budeme muset v lecčems uskromnit. Liberty City je nejen menší, ale na první pohled i fádnější. Už žádné výlety do přírody, nepočítáme-li středový Central park, tohle je betonová džungle, v níž vládnou odstíny šedé. Důvod, proč jsem si i přesto město z GTA IV zamiloval je jeho přirozenost. Vím, že to nebude populární názor a jen málo hráčů bude na sérii GTA obdivovat realističnost, ale GTA IV disponuje neuvěřitelně propracovanými detaily a úžasně věrohodným městem, které dotváří unikátní imerzivní zážitek.
Liberty City je, jaké je, protože takhle města vypadají, běžte se podívat sami. Nekonečné mrakodrapy i příměstské bohatší domky. Kolem frekventované ulice, v nichž probíhá život. Tuhle někdo telefonuje, tamhle se někdo cpe párkem v rohlíku, tady přepadli babičku s důchodem, jinde policajt zastřelil příslušníka etnické menšiny... Možná si jen nechceme připustit, že svět tak, jak ho vykresluje GTA IV, je skutečný, a proto hru považujeme za slabší v sérii, hm? Baví mě vychytávky typu průlet čelním sklem při nárazu vozidla, užívám si nový jízdní model (však si zkuste jet kilem ve městě a zabrzdit včas před přechodem a uvidíte, co to udělá) a zbožňuju, když lidé reagují na vaše jednání různými způsoby. V GTA IV stačí na řidiče namířit zbraní a ten vám buď auto přenechá, nebo vás klidně porazí a ujede. Jindy se nebožák drží kliky a vy ho vláčíte ve větru ulicí, dokud neopadne jako podzimní listí. Můžete dokonce i utéct cajtovi v průběhu zatýkání. Věděli jste, že vodní a kouřové efekty, destrukční model vozidel i fyzika v některých aspektech překonávají i GTA V? Chápu, že někomu to na pocitu zábavné hratelnosti nepřidá, ale je to úžasné a dodnes řadu vychytávek některé áčkové hry nepřekonaly…
Scénář GTA IV se bez nadsázky dá nazvat scénářem. Niko a Roman jsou dva nejuvěřitelnější charaktery celé série a zapadly by i do nějakého moderního pokračování Mafie. Bohužel ani jeden z nich není pomilováníhodný charakter, a proto opět platí, že málokdo bude v příběhu hry spatřovat blyštivou perlu. Nicméně to není chyba hry, naopak když si odmyslíte tu tunu masových vražd, je Niko běžný ruský imigrant usilující o kousek svého „amerického snu“. Vůbec poprvé v sérii velký počet zabitých hře spíše ubližuje, protože hráče vytrhává právě z onoho pocitu realističnosti. Jenže zkuste zkrátit legendární bankovní loupež, zjevně inspirovanou mistrovským filmem Heat? Ani za nic, ta mise je masterpiece. Rád bych GTA IV obhájil před neoprávněnou kritikou, není to totiž ten typ sandboxu, ke kterému se budete neustále vracet a s chutí ho plnit na 100%, není to hra, v níž budete řádit s plamenometem a bazukou, je to pečlivě vystavěná, velkolepá sonda do amerického podsvětí. S patřičnou nadsázkou a humorem samozřejmě! GTA IV si neklade za cíl být jen přímočarým následovníkem San Andreas, ono představuje jakýsi úkrok stranou a já si jej užíval plnými doušky…
Liberty City je, jaké je, protože takhle města vypadají, běžte se podívat sami. Nekonečné mrakodrapy i příměstské bohatší domky. Kolem frekventované ulice, v nichž probíhá život. Tuhle někdo telefonuje, tamhle se někdo cpe párkem v rohlíku, tady přepadli babičku s důchodem, jinde policajt zastřelil příslušníka etnické menšiny... Možná si jen nechceme připustit, že svět tak, jak ho vykresluje GTA IV, je skutečný, a proto hru považujeme za slabší v sérii, hm? Baví mě vychytávky typu průlet čelním sklem při nárazu vozidla, užívám si nový jízdní model (však si zkuste jet kilem ve městě a zabrzdit včas před přechodem a uvidíte, co to udělá) a zbožňuju, když lidé reagují na vaše jednání různými způsoby. V GTA IV stačí na řidiče namířit zbraní a ten vám buď auto přenechá, nebo vás klidně porazí a ujede. Jindy se nebožák drží kliky a vy ho vláčíte ve větru ulicí, dokud neopadne jako podzimní listí. Můžete dokonce i utéct cajtovi v průběhu zatýkání. Věděli jste, že vodní a kouřové efekty, destrukční model vozidel i fyzika v některých aspektech překonávají i GTA V? Chápu, že někomu to na pocitu zábavné hratelnosti nepřidá, ale je to úžasné a dodnes řadu vychytávek některé áčkové hry nepřekonaly…
Scénář GTA IV se bez nadsázky dá nazvat scénářem. Niko a Roman jsou dva nejuvěřitelnější charaktery celé série a zapadly by i do nějakého moderního pokračování Mafie. Bohužel ani jeden z nich není pomilováníhodný charakter, a proto opět platí, že málokdo bude v příběhu hry spatřovat blyštivou perlu. Nicméně to není chyba hry, naopak když si odmyslíte tu tunu masových vražd, je Niko běžný ruský imigrant usilující o kousek svého „amerického snu“. Vůbec poprvé v sérii velký počet zabitých hře spíše ubližuje, protože hráče vytrhává právě z onoho pocitu realističnosti. Jenže zkuste zkrátit legendární bankovní loupež, zjevně inspirovanou mistrovským filmem Heat? Ani za nic, ta mise je masterpiece. Rád bych GTA IV obhájil před neoprávněnou kritikou, není to totiž ten typ sandboxu, ke kterému se budete neustále vracet a s chutí ho plnit na 100%, není to hra, v níž budete řádit s plamenometem a bazukou, je to pečlivě vystavěná, velkolepá sonda do amerického podsvětí. S patřičnou nadsázkou a humorem samozřejmě! GTA IV si neklade za cíl být jen přímočarým následovníkem San Andreas, ono představuje jakýsi úkrok stranou a já si jej užíval plnými doušky…
