Pokračování povedených a úspěšných her bývají často rozporuplná, ale v tomto případě je vše jak má být. Většina nepříjemných prvků z jedničky byla vyřešena nebo umírněna. Akrobatické kousky nejsou tak zdlouhavé, moc se neopakují a není nutné je zkoušet dvacetkrát. Také časové omezení některých hádanek zůstalo, ale tentokrát s malým prostorem pro chyby, takže není tak frustrující. Velký pokrok udělal i design jednotlivých úrovní. Vše je snad ještě epičtější a především propojenější. Kratos se častěji vrací do již navštívených lokací, ale cesta dále je většinou jasná, obvykle jde o výlety z větší oblasti aby se nakonec otevřela hlavní cesta dále.

Hlavní náplní jsou stále souboje a zde k žádným podstatným změnám nedošlo. Pár nových nepřátel, pohybů, ale jinak je vše při starém. Nová je z části magie, především magický luk jsem hodně ocenil. V první části na likvidaci vzdálených cílů, ale později se dost hodil i na některé bossy. To je také příjemná změna, větších soubojů je tentokrát výrazně více. QTE nebylo tak hrozné jako v prvním díle až na úplný závěr. Finální souboj proběhl celkem bez problémů, je o dost snazší než v prvním díle, ale poslední minuta s QTE je hrozná. Strávit půl hodiny snahou namačkat !4! tlačítka byla opravdu hrůza. Už jsem i uvažoval, že to nebudu dohrávat. Během hry také jeden boj proběhne v 2D, což možná byla drobná inspirace pro mobilní Betrayal.

Grafika je od prvního pohledu výrazně dále. Je vždy potěšující vidět, jak vývojáři postupně dokáží více využít stejnou platformu. Příběh dobře navazuje na jedničku, po dohraných třech dílech to vypadá docela nadějně. Vzhledem k žánru si autoři dávají celkem záležet. Odemknuté bonusy tentokrát tolik nezaujmou a režim výzev jsem ani nezkoušel. Celkově na mě druhý díl působil dobře a až na pár drobností ho považuji za povedenější než první. Stále jsem se ještě nerozhodl zda budu pokračovat plnohodnotnou trojkou nebo Chains of Olympus, ale sérii bych rád zkompletoval celou.