Musherské téma mi zůstávalo skryto velmi dlouho. Teprve když jsem s rodinou trávil léto na cestách po Kanadě a Aljašce a až když jsme navštívili místa jako Dawson City, Whitehorse a nakonec i musherské muzeum ve Fairbanksu, dýchlo na mě poprvé kouzlo musherských závodů, kde se stává vítězem každý, kdo projede cílovou čáru se svými čtyřnohými přáteli, na jejichž schopnostech závisí život pravého mushera. Tenkrát mi bylo 15 let a i já jsem zatoužil pustit se do aljašské divočiny s vlastním spřežením. Pochopitelně jsem věděl, že k realizaci takového snu mám daleko, takže jsem jej upozadil a když jsem před rokem viděl, že na Switch vychází The Red Lantern, vytanula mi tato dávná vzpomínka a hru jsem rychle objednal (Limited Run Games trvalo jen devět měsíců, než mi ji poslali – za tu dobu bych se teoreticky mohl stát otcem).
Ještě sem vrazím vsuvku a zájemcům o musherskou tematiku doporučím knihu Yukon Quest, která vyšla česky v roce 2004 a zajímavě popisuje těžkosti a fakta tohoto stejnojmenného závodu na 1000 mil (o chlup delší než závod Iditarod). Jeden příklad za všechny - ve hře se třeba vůbec nedozvíte to, že psům může v nízkých teplotách ve střevech zatuhnout stolice. Tento problém se řeší tak, že se psům zavede do řitního otvoru hadička, kterou musher napustí dovnitř horkou vodu a psi mohou po rozmrznutí stolice a vykonání potřeby běžet vesele dál.
Souhlasím s raisen, že hra připomíná grafikou Firewatch svými pastelovými barvami, které vytvářejí všemožné hry světla a stínů během rychle se měnícího denního a nočního cyklu. Podobnost je poměrně hodně očividná, a to nejenom grafikou, ale i zvoleným hudebním podkresem, monologem hlavní postavy, celkovou atmosférou a vlastně i mechanikou hry. Namísto chození má hráč ale k dispozici psí spřežení a cíl dojet k opuštěné chatě kdesi v divočině, aby se tam se svými psy zabydlel na celou sezónu. Cesta není jednoduchá. Prostředků k přežití není mnoho, na cestě funguje prvek náhody, trasa se generuje náhodně vždy po každé části projetého úseku a všude číhá nebezpečí. Cestou ubývá sil (prvek hladu u musherky i u psího spřežení) a pokud klesne k nule, je konec a musherka musí začít znovu – naštěstí se všemi upgrady, které našla v předchozím běhu. Survival prvek tak poměrně osvěžuje hratelnost.
Hra začíná poměrně dlouhým intrem, během kterého musherka jede v autě se svým huskym Chomperem na výpravu za složením svého psího týmu. Postupně navštěvuje různé psy (dohromady až 8) a složí svůj tým ze čtyř dalších vybraných psů, takže spřežení má dohromady pět tažných psů. Zajímavé je, že každý pes je jiná ves, tedy každý z nich má nějakou svou vlastní identitu, charakter a vlastní příběh, který může hráč během své cesty odkrýt a dokončit. Příběh se odvíjí podle toho, který pes je zvolen do vedení. Někteří psi jsou vhodní pro obranu před divokou zvěří, jiní jsou dobří lovci drobné zvěře, jiní na dálku vyčmuchají nějakou zajímavost, další se teprve učí ovládat své předpoklady. Poté, co hráč dokáže poprvé dohrát hru (dojet divočinou až k osamocené chatě), odemknou se mu další možnosti a lze verbovat i zbývající psy a odkrýt i jejich příběhy v dalších trasách. Pokud tohoto chce hráč dosáhnout, musí takto s každým psem projet trasu znovu ve vedoucí pozici ve spřežení. Ale hra je celkově velmi krátká. Odhalit příběh každého psa se mi podařilo za méně než 6 hodin.
Začátek hry je však nejtěžší. Musherka ještě nemá nalezené různé nápomocné předměty, vlastních zásob má velmi málo a nebezpečí číhá na každém kroku. Osobně se mi podařilo projet až na třetí pokus, protože předtím jsem nemohl dlouho najít zdroj potravy (například jsem také zpočátku nepochopil, jak správně zastřelit zvíře) a spotřeba energie je velmi rychlá. Pak mě zase třikrát za sebou poranila divoká zvěř, jenže počet lékárniček na ošetření zranění je velmi omezený a pokud na hráče zaútočí zvíře v okamžiku, kdy má musherka již jedno neošetřené zranění, tak je zase game over, jenž je mimochodem vyřešen tak, že se musherka probudí ze zlého snu a vyjíždí znovu na cestu.
Na trase je řada checkpointů, mezi nimiž se náhodně generuje terén. Během cesty musherka narazí na křižovatky, kde dává příkazy „Haw“ a „Gee“ – tedy doleva a doprava. Ve výsledku je jedno, kudy se pojede vzhledem k tomu náhodnému generování; a cesta k chatě je vždy stejně dlouhá kterýmkoliv směrem. Možnost volby je důležitá až v konkrétních situacích, které nastávají mezi checkpointy a obvykle zahrnuje nějaký potřebný nález k přežití, nebo interakci s bezpočtem místních zvířat, a tyto interakce mě velmi baví, jelikož i v reálu rád pozoruji přírodu. Interakce se sice po nějakém čase začnou opakovat, ale jejich výsledek se může lišit (zřejmě opět podle prvku náhody). Navíc některé z nich mají další význam v odkrývání příběhu některých psů, a kupodivu i toto mě bavilo.
S přibývajícími nálezy podle cesty se zvyšuje šance na přežití, nejčastěji po zbytcích nějaké předcházející výpravy. Mezi nalézanými předměty určenými k rychlé spotřebě se dá čas od času narazit i na užitečný nástroj, jenž je poté možné neomezeně používat i v dalších průjezdech. Každý z nich mě potěšil a zajásal jsem nad ním.
Protože se psi i musherka během závodu unavují, je potřeba nechat je někdy odpočinout a doplnit síly. To se děje rozděláním kempu, v němž hráč může zapálit oheň, zahřát se, uvařit jídlo pro sebe, nakrmit spřežení, zafačovat zranění nebo se vyspat do růžova. A pochopitelně se může pomazlit s psíky. Některým z nich je nutno v kempu posunout příběh kupředu. Interakce se psy mě už tolik nenadchla, protože jejich modely mi přišly poměrně hodně zjednodušené, ale myslím si, že milovníci psů si přijdou na své. Vzhledem ke krátkosti hry není třeba hledat v ní něco víc, než co tam je. Ostatně samotnou jízdu krajinou jsem si velmi užíval, byť se odehrává na rovné ploše. Ale cesta přes zamrzlé řeky a jezera je parádní, a stejně tak lesy, skaliska a pláně s polární září nad hlavou. Variabilita zvěře je taktéž velmi bohatá a zvířata je možné sledovat v jejich přirozeném chování. Jenom někdy se chovají dost nepravděpodobně, když to vyžaduje příběh nebo interakce (například veverka neutíká před štěkajícím psem; vysoká zvěř se zastaví na místě, aby ji musherka mohla střelit a naporcovat apod.).
Abych to nějak shrnul, hra i přes své akční a krvavé pasáže působí velmi relaxačně. Bavilo mě odkrývat psí příběhy a i když mi chvíli trvalo, než jsem přišel na chuť mechanice hry i ovládání, hra mi za to stála. Původně jsem plánoval hru na zimní měsíce, kdy už na zemi křupe sníh, ale neodolal jsem. Opět jsem se na chvilku vrátil do doby, kdy jsem obdivoval nezkrotnou divočinu skrze oči osamoceného dobrodruha - napadá mě, že je velká škoda, že hra nemá také mužskou verzi postavy, tady by se to docela hodilo, neb občasné komentáře novopečené musherky z města trošku vytrhávaly moji pozornost. Jinak je to povedená jednohubka; a určitě chválím různé interakce se zvířaty s rozličnými výsledky. Nejvíce oceňuji pomoc Stiltona, Barkleyho a Bodegy, bez nichž bych zřejmě nepřežil. Atmosféra se povedla. „Mush on!“
Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 5,5 hodiny
Všechny psí příběhy dokončeny: 9/9
Ještě sem vrazím vsuvku a zájemcům o musherskou tematiku doporučím knihu Yukon Quest, která vyšla česky v roce 2004 a zajímavě popisuje těžkosti a fakta tohoto stejnojmenného závodu na 1000 mil (o chlup delší než závod Iditarod). Jeden příklad za všechny - ve hře se třeba vůbec nedozvíte to, že psům může v nízkých teplotách ve střevech zatuhnout stolice. Tento problém se řeší tak, že se psům zavede do řitního otvoru hadička, kterou musher napustí dovnitř horkou vodu a psi mohou po rozmrznutí stolice a vykonání potřeby běžet vesele dál.
Souhlasím s raisen, že hra připomíná grafikou Firewatch svými pastelovými barvami, které vytvářejí všemožné hry světla a stínů během rychle se měnícího denního a nočního cyklu. Podobnost je poměrně hodně očividná, a to nejenom grafikou, ale i zvoleným hudebním podkresem, monologem hlavní postavy, celkovou atmosférou a vlastně i mechanikou hry. Namísto chození má hráč ale k dispozici psí spřežení a cíl dojet k opuštěné chatě kdesi v divočině, aby se tam se svými psy zabydlel na celou sezónu. Cesta není jednoduchá. Prostředků k přežití není mnoho, na cestě funguje prvek náhody, trasa se generuje náhodně vždy po každé části projetého úseku a všude číhá nebezpečí. Cestou ubývá sil (prvek hladu u musherky i u psího spřežení) a pokud klesne k nule, je konec a musherka musí začít znovu – naštěstí se všemi upgrady, které našla v předchozím běhu. Survival prvek tak poměrně osvěžuje hratelnost.
Hra začíná poměrně dlouhým intrem, během kterého musherka jede v autě se svým huskym Chomperem na výpravu za složením svého psího týmu. Postupně navštěvuje různé psy (dohromady až 8) a složí svůj tým ze čtyř dalších vybraných psů, takže spřežení má dohromady pět tažných psů. Zajímavé je, že každý pes je jiná ves, tedy každý z nich má nějakou svou vlastní identitu, charakter a vlastní příběh, který může hráč během své cesty odkrýt a dokončit. Příběh se odvíjí podle toho, který pes je zvolen do vedení. Někteří psi jsou vhodní pro obranu před divokou zvěří, jiní jsou dobří lovci drobné zvěře, jiní na dálku vyčmuchají nějakou zajímavost, další se teprve učí ovládat své předpoklady. Poté, co hráč dokáže poprvé dohrát hru (dojet divočinou až k osamocené chatě), odemknou se mu další možnosti a lze verbovat i zbývající psy a odkrýt i jejich příběhy v dalších trasách. Pokud tohoto chce hráč dosáhnout, musí takto s každým psem projet trasu znovu ve vedoucí pozici ve spřežení. Ale hra je celkově velmi krátká. Odhalit příběh každého psa se mi podařilo za méně než 6 hodin.
Začátek hry je však nejtěžší. Musherka ještě nemá nalezené různé nápomocné předměty, vlastních zásob má velmi málo a nebezpečí číhá na každém kroku. Osobně se mi podařilo projet až na třetí pokus, protože předtím jsem nemohl dlouho najít zdroj potravy (například jsem také zpočátku nepochopil, jak správně zastřelit zvíře) a spotřeba energie je velmi rychlá. Pak mě zase třikrát za sebou poranila divoká zvěř, jenže počet lékárniček na ošetření zranění je velmi omezený a pokud na hráče zaútočí zvíře v okamžiku, kdy má musherka již jedno neošetřené zranění, tak je zase game over, jenž je mimochodem vyřešen tak, že se musherka probudí ze zlého snu a vyjíždí znovu na cestu.
Na trase je řada checkpointů, mezi nimiž se náhodně generuje terén. Během cesty musherka narazí na křižovatky, kde dává příkazy „Haw“ a „Gee“ – tedy doleva a doprava. Ve výsledku je jedno, kudy se pojede vzhledem k tomu náhodnému generování; a cesta k chatě je vždy stejně dlouhá kterýmkoliv směrem. Možnost volby je důležitá až v konkrétních situacích, které nastávají mezi checkpointy a obvykle zahrnuje nějaký potřebný nález k přežití, nebo interakci s bezpočtem místních zvířat, a tyto interakce mě velmi baví, jelikož i v reálu rád pozoruji přírodu. Interakce se sice po nějakém čase začnou opakovat, ale jejich výsledek se může lišit (zřejmě opět podle prvku náhody). Navíc některé z nich mají další význam v odkrývání příběhu některých psů, a kupodivu i toto mě bavilo.
S přibývajícími nálezy podle cesty se zvyšuje šance na přežití, nejčastěji po zbytcích nějaké předcházející výpravy. Mezi nalézanými předměty určenými k rychlé spotřebě se dá čas od času narazit i na užitečný nástroj, jenž je poté možné neomezeně používat i v dalších průjezdech. Každý z nich mě potěšil a zajásal jsem nad ním.
Protože se psi i musherka během závodu unavují, je potřeba nechat je někdy odpočinout a doplnit síly. To se děje rozděláním kempu, v němž hráč může zapálit oheň, zahřát se, uvařit jídlo pro sebe, nakrmit spřežení, zafačovat zranění nebo se vyspat do růžova. A pochopitelně se může pomazlit s psíky. Některým z nich je nutno v kempu posunout příběh kupředu. Interakce se psy mě už tolik nenadchla, protože jejich modely mi přišly poměrně hodně zjednodušené, ale myslím si, že milovníci psů si přijdou na své. Vzhledem ke krátkosti hry není třeba hledat v ní něco víc, než co tam je. Ostatně samotnou jízdu krajinou jsem si velmi užíval, byť se odehrává na rovné ploše. Ale cesta přes zamrzlé řeky a jezera je parádní, a stejně tak lesy, skaliska a pláně s polární září nad hlavou. Variabilita zvěře je taktéž velmi bohatá a zvířata je možné sledovat v jejich přirozeném chování. Jenom někdy se chovají dost nepravděpodobně, když to vyžaduje příběh nebo interakce (například veverka neutíká před štěkajícím psem; vysoká zvěř se zastaví na místě, aby ji musherka mohla střelit a naporcovat apod.).
Abych to nějak shrnul, hra i přes své akční a krvavé pasáže působí velmi relaxačně. Bavilo mě odkrývat psí příběhy a i když mi chvíli trvalo, než jsem přišel na chuť mechanice hry i ovládání, hra mi za to stála. Původně jsem plánoval hru na zimní měsíce, kdy už na zemi křupe sníh, ale neodolal jsem. Opět jsem se na chvilku vrátil do doby, kdy jsem obdivoval nezkrotnou divočinu skrze oči osamoceného dobrodruha - napadá mě, že je velká škoda, že hra nemá také mužskou verzi postavy, tady by se to docela hodilo, neb občasné komentáře novopečené musherky z města trošku vytrhávaly moji pozornost. Jinak je to povedená jednohubka; a určitě chválím různé interakce se zvířaty s rozličnými výsledky. Nejvíce oceňuji pomoc Stiltona, Barkleyho a Bodegy, bez nichž bych zřejmě nepřežil. Atmosféra se povedla. „Mush on!“
Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 5,5 hodiny
Všechny psí příběhy dokončeny: 9/9
Pro: Divočina; spřežení; zvířata; psí příběhy; atmosféra; relax.
Proti: Osobně mi chyběla mužská postava mushera; některé jednodušší modely psů.