První rozšíření třetích Heroesů přináší novou frakci Conflux, nové hrdiny, artefakty a jednotky. Ale protože multiplayeru, samostatným scénářům či náhodným mapám moc neholduji, jsou pro mě tou nejdůležitější novinkou dalších 6 samostatných kampaní.
A oproti relativní pohodě v kampaních u základní hry zde šla obtížnost strmě nahoru a já tak strávil nejeden večer s nervy v kýblu, ale nakonec se zadařilo. Je fajn, že celá spousta scénářů má alternativní cílové podmínky, než se jen zbavit všech nepřátel a to ještě dost často pod tlakem, protože je dosažení cíle podmíněno i časovým limitem. Co ale tvůrci podle mě úplně nedomysleli, byl scénář "March of the Undead", kde bylo potřeba zabrat všechny líhně, kterých je ale na mapě rozeseto obrovské množství. Hledání té jedné poslední neobsazené pak fakt stálo za to.
Nejvíce mě pak zaujala především hlavní kampaň nesoucí název tohoto rozšíření, tedy Armageddon's Blade. A to také i proto, že je postupně zobrazována z různých stran a to včetně opačné strany barikády. Celkem fajn mi přišla situace, kdy jsem v jedné misi hodně vycvičil hrdinu Xerona, proti kterému jsem v pozdější fázi musel bojovat a ve finále ho porazit. Nejsem si tedy jistý, jestli můj postup s Xeronem měl nějaký vliv na jeho výsledný level a schopnosti, ale minimálně psychologicky mě při hraní pak deptalo, že jsem to s jeho výcvikem a objížděním všech dostupných budov vylepšujících vlastnosti zbytečně přeháněl a ve výsledku si tím tak trochu zavařil.
Co mě ale na kampaních asi nejvíc mrzelo, byla absence pořádné kampaně právě za nový Conflux. Toto město zde bylo nejednou dostupné, ale ta celá kampaň za tuto frakci tu bohužel není. Snad mi to tvůrci vynahradí v dalším rozšíření.
Pak jsem si všiml, že s vyšší obtížností šla do vyšších otáček i umělá inteligence počítače, ale v některých případech trochu nefér směrem. To že se počítač nechtěl nechat jen tak porazit a pořád přede mnou utíkal tak, že jsme se točili v kruzích, to beru. Na podvod s tím, že jakýkoliv silnější nepřátelský hrdina mi prvním úderem katapultu nebo zemětřesením zničil bránu jsem už nadával dříve, ale časem jsem si zvykl. Novinkou pro mě bylo to, že nepřátelský hrdina naprosto přesně ví, kam můžu standardně dojet a jakoby naschvál si vždycky stoupne o jedno políčko dál, abych na něj nemohl zaútočit. Něco takového já v opačném případě nemám šanci odhadnout, i když věřím, že zkušenější hráč by to zvládnout mohl. Každopádně nepopírám, že tato má výtka byla již v základní hře na vyšších obtížnostech a já si toho všiml až tady. To je samozřejmě možné.
Celkově tedy za mě spokojenost, hraním kampaní jsem se opravdu hodně zapotil, ale na druhou stranu jsem si to také skvěle užil. Těším se na další kousky v The Shadow of Dead.
A oproti relativní pohodě v kampaních u základní hry zde šla obtížnost strmě nahoru a já tak strávil nejeden večer s nervy v kýblu, ale nakonec se zadařilo. Je fajn, že celá spousta scénářů má alternativní cílové podmínky, než se jen zbavit všech nepřátel a to ještě dost často pod tlakem, protože je dosažení cíle podmíněno i časovým limitem. Co ale tvůrci podle mě úplně nedomysleli, byl scénář "March of the Undead", kde bylo potřeba zabrat všechny líhně, kterých je ale na mapě rozeseto obrovské množství. Hledání té jedné poslední neobsazené pak fakt stálo za to.
Nejvíce mě pak zaujala především hlavní kampaň nesoucí název tohoto rozšíření, tedy Armageddon's Blade. A to také i proto, že je postupně zobrazována z různých stran a to včetně opačné strany barikády. Celkem fajn mi přišla situace, kdy jsem v jedné misi hodně vycvičil hrdinu Xerona, proti kterému jsem v pozdější fázi musel bojovat a ve finále ho porazit. Nejsem si tedy jistý, jestli můj postup s Xeronem měl nějaký vliv na jeho výsledný level a schopnosti, ale minimálně psychologicky mě při hraní pak deptalo, že jsem to s jeho výcvikem a objížděním všech dostupných budov vylepšujících vlastnosti zbytečně přeháněl a ve výsledku si tím tak trochu zavařil.
Co mě ale na kampaních asi nejvíc mrzelo, byla absence pořádné kampaně právě za nový Conflux. Toto město zde bylo nejednou dostupné, ale ta celá kampaň za tuto frakci tu bohužel není. Snad mi to tvůrci vynahradí v dalším rozšíření.
Pak jsem si všiml, že s vyšší obtížností šla do vyšších otáček i umělá inteligence počítače, ale v některých případech trochu nefér směrem. To že se počítač nechtěl nechat jen tak porazit a pořád přede mnou utíkal tak, že jsme se točili v kruzích, to beru. Na podvod s tím, že jakýkoliv silnější nepřátelský hrdina mi prvním úderem katapultu nebo zemětřesením zničil bránu jsem už nadával dříve, ale časem jsem si zvykl. Novinkou pro mě bylo to, že nepřátelský hrdina naprosto přesně ví, kam můžu standardně dojet a jakoby naschvál si vždycky stoupne o jedno políčko dál, abych na něj nemohl zaútočit. Něco takového já v opačném případě nemám šanci odhadnout, i když věřím, že zkušenější hráč by to zvládnout mohl. Každopádně nepopírám, že tato má výtka byla již v základní hře na vyšších obtížnostech a já si toho všiml až tady. To je samozřejmě možné.
Celkově tedy za mě spokojenost, hraním kampaní jsem se opravdu hodně zapotil, ale na druhou stranu jsem si to také skvěle užil. Těším se na další kousky v The Shadow of Dead.
