Hru jsem rozehrála v roce 2019 ale kvůli těhotenství, kdy mi hraní určitých typů her nedělalo dobře, jsem ji odložila na neurčito. Nyní, v roce 2022, jsem se k Hollow Knightovi vrátila a jsem za to ráda.
Kromě krásné grafiky a hudby mě na hře nejvíce chytla herní mechanika. Vždy, když jsem dorazila k nějakému bossovi, první pokus dopadl až na výjimky katastroficky. Mnohdy jsem si říkala, že to prostě nezvládnu a kašlu na to. Po x pokusech jsem ale začala přicházet na to, jak vždy konkrétní boss útočí a jak mám na něj reagovat. V podstatě se postupem hry zlepšovala nejen postava, ale i já sama. Nejvíce jsem si to ověřila na situaci, kdy jsem mohla opětovně bojovat s některými bossy a boj s většinou těch, kteří byli na začátku, už jsem zvládala levou zadní. Mezi nejtěžší bossy považuji Crystal Guardian, Watcher Knigts a Grimm. Jako nejvtipnějšího bosse považuji (The Collector) .
Postup hrou hráči usnadňují charmy, které přidávají různé bonusové dovednosti a které lze různě nalézat po celém herním světě – Hallownestu. Bohužel se jich dá v daný moment aktivovat jen určité množství, což pak nutí hráče zamyslet se, jaká kombinace charmů je ideální a někdy je potřeba zkoušet různé varianty aby byl boj či průzkum efektivní.
Hrozně se mi líbí, jak má každá lokace jinou atmosféru a tak se mi nikdy nestalo, že bych upadla do nějakého stereotypu. Některé lokace jsem vyloženě nenáviděla ať už kvůli nepřátelům, či nevlídnému terénu. (The Hive, Queens garden, White palace)
Hru zpestřují také různé postavy, které postupem času potkáváte. Některé vám jen něco řeknou, jiné vám zadají úkol či s vámi mají možnost obchodovat.
Hollow Knighta jsem dohrála na 103% a i když vím, že jsem za sebou nechala některé nedokončené výzvy, s klidnou duší jsem hru odinstalovala. Po 70 hodinách hraní vím, že jsem si sáhla na maximum svých možností a tak mi nedělá těžkou hlavu hru takto opustit. (v Colloseu mi zbývá poslední úroveň, Hall of Gods jsem zkusila jednou a stačilo, Nightmare King Grimm atd..)
Hollow Knight určitě není hra pro každého ale všem, kteří mají rádi výzvy a dokážou být trpěliví, hru všemi deseti doporučuji!
Kromě krásné grafiky a hudby mě na hře nejvíce chytla herní mechanika. Vždy, když jsem dorazila k nějakému bossovi, první pokus dopadl až na výjimky katastroficky. Mnohdy jsem si říkala, že to prostě nezvládnu a kašlu na to. Po x pokusech jsem ale začala přicházet na to, jak vždy konkrétní boss útočí a jak mám na něj reagovat. V podstatě se postupem hry zlepšovala nejen postava, ale i já sama. Nejvíce jsem si to ověřila na situaci, kdy jsem mohla opětovně bojovat s některými bossy a boj s většinou těch, kteří byli na začátku, už jsem zvládala levou zadní. Mezi nejtěžší bossy považuji Crystal Guardian, Watcher Knigts a Grimm. Jako nejvtipnějšího bosse považuji (The Collector) .
Postup hrou hráči usnadňují charmy, které přidávají různé bonusové dovednosti a které lze různě nalézat po celém herním světě – Hallownestu. Bohužel se jich dá v daný moment aktivovat jen určité množství, což pak nutí hráče zamyslet se, jaká kombinace charmů je ideální a někdy je potřeba zkoušet různé varianty aby byl boj či průzkum efektivní.
Hrozně se mi líbí, jak má každá lokace jinou atmosféru a tak se mi nikdy nestalo, že bych upadla do nějakého stereotypu. Některé lokace jsem vyloženě nenáviděla ať už kvůli nepřátelům, či nevlídnému terénu. (The Hive, Queens garden, White palace)
Hru zpestřují také různé postavy, které postupem času potkáváte. Některé vám jen něco řeknou, jiné vám zadají úkol či s vámi mají možnost obchodovat.
Hollow Knighta jsem dohrála na 103% a i když vím, že jsem za sebou nechala některé nedokončené výzvy, s klidnou duší jsem hru odinstalovala. Po 70 hodinách hraní vím, že jsem si sáhla na maximum svých možností a tak mi nedělá těžkou hlavu hru takto opustit. (v Colloseu mi zbývá poslední úroveň, Hall of Gods jsem zkusila jednou a stačilo, Nightmare King Grimm atd..)
Hollow Knight určitě není hra pro každého ale všem, kteří mají rádi výzvy a dokážou být trpěliví, hru všemi deseti doporučuji!
Hero of the Kingdom: The Lost Tales 2
Pro: grafika,hudba,příběh,herní mechanika
Proti: někdy až příliš vysoká obtížnost, málo laviček k odpočinku