Když mrknete na západní obal, tak pravděpodobně nabydete dojmu, že půjde o hru ve stylu Herkula nebo něčeho takového. Můžete se však podívat na artwork originálu, který vám nelže a zjistíte, že jde o pohádku inspirovanou arabskou mytologií. Proto pokud jste si někdy říkali, že Aladin by byl super JRPG (vím, neříkali), tak jste tu správně! Teda... skoro.
Krom zajímavého zasazení totiž nemají tvůrci příliš čím zaujmout. Příběhově jde o naprosto typické fantasy RPG o souboji dobra a zla, kde zachraňujete princeznu a následně celé království, což se dá vzhledem k roku vzniku a s přihlédnutím na handheldové zaměření ještě pochopit. Co se však pochopit nedá je, že ačkoliv se hra snaží o trochu odlehčenou atmosféru a dialogy se místy neberou moc vážně, tak tvůrci se ani trochu neobtěžovali rozvíjet osobnosti postav a vše je zbytečně uspěchané a bez hloubky. Přitom styl narativu přímo vybízí k nějakým lehce kousavým konverzacím.
Budiž, tak to vynahradí soubojový systém, že ano? Ne. Ten je naprosto strohý, bez sebemenší taktiky a ke zdolání silnějších nepřátel vám vždy stačí jen trocha grindu. Ten je navíc přímo na facku, neb náhodné spouštění soubojů je občas tak šíleně otravné, že jsem něco podobného ještě nezažil. Souboje se kolikrát spustí vyloženě po dvou krocích od toho posledního a nedokážu si představit, že bych hru hrál bez fast forward tlačítka. Tvůrci se však snažili vše oživit postavou Džina, který má magickou moc a oproti ostatním členům party používá kouzla a neexpí. Jenže co zní jako oživení na papíře, je ve skutečnosti jen schovaný mág a vylepšování místo zkušeností probíhá pomocí užití permanentních předmětů. Ve výsledku tak nic originálního, což?
Graficky hra odpovídá svému původu a nelze si asi příliš na co stěžovat. Pochválit musím obrázkové cutscény, které jsou provedeny opravdu hezky, včetně závěrečných titulků. Plusové body zaslouží i hudba, která nabízí někdy líbivé melodie a klidně bych si je dokázal představit znovu nahrané orchestrem. Co však nepotěší, je občas design některých dungeonů. Tvůrci jako by se za každou cenu snažili hráče zmást a udělali tak docela nepřehledné labyrinty plné schodů a stejných textur. Nejde však o nic, z čeho by se hráč po chvíli nevymotal.
Nemůžu vyloženě hru shodit kvůli stáří a původní konzoli a také nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil nebo že by mě napadlo hru někdy vzdát. Není totiž příliš dlouhá a do 10 hodin byste měli mít hotovo. Zamrzí však, že tvůrci neměli ani špetku ambicí a výsledek je prostě typický dobový zástupce svého žánru bez čehokoliv navíc. Schválně jsem se totiž před hodnocením pustil ještě do jiného JRPG z Game Gearu, abych se přesvědčil, zda to šlo tehdá udělat i lépe a věřte, že šlo.
Krom zajímavého zasazení totiž nemají tvůrci příliš čím zaujmout. Příběhově jde o naprosto typické fantasy RPG o souboji dobra a zla, kde zachraňujete princeznu a následně celé království, což se dá vzhledem k roku vzniku a s přihlédnutím na handheldové zaměření ještě pochopit. Co se však pochopit nedá je, že ačkoliv se hra snaží o trochu odlehčenou atmosféru a dialogy se místy neberou moc vážně, tak tvůrci se ani trochu neobtěžovali rozvíjet osobnosti postav a vše je zbytečně uspěchané a bez hloubky. Přitom styl narativu přímo vybízí k nějakým lehce kousavým konverzacím.
Budiž, tak to vynahradí soubojový systém, že ano? Ne. Ten je naprosto strohý, bez sebemenší taktiky a ke zdolání silnějších nepřátel vám vždy stačí jen trocha grindu. Ten je navíc přímo na facku, neb náhodné spouštění soubojů je občas tak šíleně otravné, že jsem něco podobného ještě nezažil. Souboje se kolikrát spustí vyloženě po dvou krocích od toho posledního a nedokážu si představit, že bych hru hrál bez fast forward tlačítka. Tvůrci se však snažili vše oživit postavou Džina, který má magickou moc a oproti ostatním členům party používá kouzla a neexpí. Jenže co zní jako oživení na papíře, je ve skutečnosti jen schovaný mág a vylepšování místo zkušeností probíhá pomocí užití permanentních předmětů. Ve výsledku tak nic originálního, což?
Graficky hra odpovídá svému původu a nelze si asi příliš na co stěžovat. Pochválit musím obrázkové cutscény, které jsou provedeny opravdu hezky, včetně závěrečných titulků. Plusové body zaslouží i hudba, která nabízí někdy líbivé melodie a klidně bych si je dokázal představit znovu nahrané orchestrem. Co však nepotěší, je občas design některých dungeonů. Tvůrci jako by se za každou cenu snažili hráče zmást a udělali tak docela nepřehledné labyrinty plné schodů a stejných textur. Nejde však o nic, z čeho by se hráč po chvíli nevymotal.
Nemůžu vyloženě hru shodit kvůli stáří a původní konzoli a také nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil nebo že by mě napadlo hru někdy vzdát. Není totiž příliš dlouhá a do 10 hodin byste měli mít hotovo. Zamrzí však, že tvůrci neměli ani špetku ambicí a výsledek je prostě typický dobový zástupce svého žánru bez čehokoliv navíc. Schválně jsem se totiž před hodnocením pustil ještě do jiného JRPG z Game Gearu, abych se přesvědčil, zda to šlo tehdá udělat i lépe a věřte, že šlo.
