Sérii Megami Tensei jsem nikdy nevěnoval příliš pozornosti. Dokonce ani Persona mě zatím neoslovila tolik, jak se to překvapivě stalo u části zdejších uživatel (jednou to napravím, fakt!) a může za to hlavně fakt, že všechny ty hry jsou šíleně dlouhé. Proto když jsem při brouzdání Game Gear knihovnou narazil na tenhle spin-off, který je svou délkou přeci jen přístupnější, řekl jsem si proč ne, třeba to nebude úplná trága, jakkoliv rozporuplně je Last Bible přijato.
Příběhově jde o těžce plytký počin, kde ony biblické souvislosti ve výsledku nehrají vlastně velkou roli a vše směřuje ke generickému fantasy, kde se jako hrdina postavíte zlu. Nelze tak očekávat filosofický přesah nebo zaměření na postavy a jejich životy, ale překvapivě se najde i nějaký ten dějový zvrat pro lehké oživení. Je mi zcela jasné, že raná éra handheldových konzolí není zrovna známá svými geniálně napsanými příběhy a tahle stránka her se začala více rozvíjet až s příchodem GBA, případně Wonderswanu, tudíž to vyloženě neberu jako mínus, nicméně i tak trochu zamrzí nevyužitý potenciál.
Na druhou stranu soubojový systém tenhle nedostatek docela vynahrazuje. Jasně, ve svém jádru je to obyčejné tahové RPG, kde krom útoků s chladnými zbraněmi můžete využívat i magii, ale především do party lze nabírat vaše protivníky a případně je i vzájemně kombinovat a tvořit tak nová a silnější monstra. Mimo možnosti útoku tak hra nabízí i možnost promluvit si s protivníkem a dostat jej na svou stranu. Jakkoliv mi dialogy a jejich výsledek přišel občas trochu podivný, což může být i chyba překladu. Zatím co v jiných JRPG ale pijete různé lektvary abyste se vyhnuli soubojům, zde stačí mít v partě monstrum stejného druhu jako nepřítel a boji se můžete vyhnout. Docela příjemné zpestření, které fanoušci série samozřejmě znají, nicméně já něco podobného viděl prvně.
Zamrzí však četnost soubojů, což je snad prokletí téměř každého staršího JRPG. Ceny vybavení jsou občas nastaveny hodně vysoko, tudíž soubojů budete muset podstoupit hodně. Naopak kapacita inventáře je nastavena zas příliš nízko a když vám rázem dropuje dost předmětů, tak na nějaké delší výpravě na ně prostě není místo, kór když chcete mít v partě všechny tři lidské bojovníky a tudíž každému nést i vybavení a zbraně. Pravděpodobně tím chtěli tvůrci nutit hráče k častějším fúzím monster (a že těch kombinací je fakt požehnaně), ale trochu to nabourává hráčovu svobodu.
Graficky hra příliš neoslní. Ani na poměry Game Gear her není o co stát. Hra postrádá jakýkoliv umělecký směr a nápad, neb všechna města vypadají tak nějak stejně nudně a dungeony to zrovna taky nezachraňují. Pochvalu ale jistě zaslouží design monster. Aby taky ne, když na nich stojí celá hra. Hudební doprovod pak nestojí ani za komentář.
Stejně jako u nedávno komentovaného Defenders of Oasis jde i tady o zcela typické handheldové JRPG své doby. Minimálně však svou celkovou generičnost vynahrazuje svými soubojovými mechanikami, respektive přítomností monster a interakcí s nimi, což dělá hru rázem o něco zábavnější. Pokud vás baví grind, tak si hru pravděpodobně užijete a na fúzích monster se vyřádíte, ale jinak nejde o nic, co by vás nesmělo minout. A to ani pokud jste fandové série.
Příběhově jde o těžce plytký počin, kde ony biblické souvislosti ve výsledku nehrají vlastně velkou roli a vše směřuje ke generickému fantasy, kde se jako hrdina postavíte zlu. Nelze tak očekávat filosofický přesah nebo zaměření na postavy a jejich životy, ale překvapivě se najde i nějaký ten dějový zvrat pro lehké oživení. Je mi zcela jasné, že raná éra handheldových konzolí není zrovna známá svými geniálně napsanými příběhy a tahle stránka her se začala více rozvíjet až s příchodem GBA, případně Wonderswanu, tudíž to vyloženě neberu jako mínus, nicméně i tak trochu zamrzí nevyužitý potenciál.
Na druhou stranu soubojový systém tenhle nedostatek docela vynahrazuje. Jasně, ve svém jádru je to obyčejné tahové RPG, kde krom útoků s chladnými zbraněmi můžete využívat i magii, ale především do party lze nabírat vaše protivníky a případně je i vzájemně kombinovat a tvořit tak nová a silnější monstra. Mimo možnosti útoku tak hra nabízí i možnost promluvit si s protivníkem a dostat jej na svou stranu. Jakkoliv mi dialogy a jejich výsledek přišel občas trochu podivný, což může být i chyba překladu. Zatím co v jiných JRPG ale pijete různé lektvary abyste se vyhnuli soubojům, zde stačí mít v partě monstrum stejného druhu jako nepřítel a boji se můžete vyhnout. Docela příjemné zpestření, které fanoušci série samozřejmě znají, nicméně já něco podobného viděl prvně.
Zamrzí však četnost soubojů, což je snad prokletí téměř každého staršího JRPG. Ceny vybavení jsou občas nastaveny hodně vysoko, tudíž soubojů budete muset podstoupit hodně. Naopak kapacita inventáře je nastavena zas příliš nízko a když vám rázem dropuje dost předmětů, tak na nějaké delší výpravě na ně prostě není místo, kór když chcete mít v partě všechny tři lidské bojovníky a tudíž každému nést i vybavení a zbraně. Pravděpodobně tím chtěli tvůrci nutit hráče k častějším fúzím monster (a že těch kombinací je fakt požehnaně), ale trochu to nabourává hráčovu svobodu.
Graficky hra příliš neoslní. Ani na poměry Game Gear her není o co stát. Hra postrádá jakýkoliv umělecký směr a nápad, neb všechna města vypadají tak nějak stejně nudně a dungeony to zrovna taky nezachraňují. Pochvalu ale jistě zaslouží design monster. Aby taky ne, když na nich stojí celá hra. Hudební doprovod pak nestojí ani za komentář.
Stejně jako u nedávno komentovaného Defenders of Oasis jde i tady o zcela typické handheldové JRPG své doby. Minimálně však svou celkovou generičnost vynahrazuje svými soubojovými mechanikami, respektive přítomností monster a interakcí s nimi, což dělá hru rázem o něco zábavnější. Pokud vás baví grind, tak si hru pravděpodobně užijete a na fúzích monster se vyřádíte, ale jinak nejde o nic, co by vás nesmělo minout. A to ani pokud jste fandové série.
