Když vyšel Doom Eternal, málokdo tušil, co od něj čekat, tedy např. že akce bude probíhat výhradně v uzamčených arénách a mimo ně se bude snad až nezdravě často hopsat po platformách jako Mario. Když vyšlo k Doomu Eternal DLC, věřím, že už každý naprosto přesně věděl, co čekat – tedy to samé znovu a ještě více hustodémonsky-krutopřísně!
Jako první se musím omluvit za úšklebky lidem hrajícím na nejnižší obtížnost, protože The Ancient Gods předvádí naprostý masakr už na Hurt me plenty. DLC chytře přeskakuje nějaké levelování a upgradování, nebudete ani trávit dlouhé minuty v „mezipasážích“ na základně. Prostě od první minuty jedete na plno a je to neuvěřitelný nářez. Vlastně si nedovedu představit lepší převod Quake III Areny do singleplayerové podoby a já Quake III zbožňuju. Monster je opravdu hodně – většinou ještě o jednu vlnu víc, než byste čekali. V boji se nesmíte ani na chvíli zastavit, je to samý úskok, otočky a neutuchající střelba okořeněná plamenometem, ledovými granáty a motorovou pilou...
Nejvíc se mi na „herních mechanikách“ Doomu líbí, že jsou vlastně docela jiné, než třeba v Serious Sam. Doom Eternal vás tlačí k rozvíjení „skillu“, není to vyloženě jen tupá akce. Každý démon má své silné a slabé stránky, na každého byste měli mít jinou strategii. Do toho je vlastně geniální, že zdraví i náboje čerpáte z okolních, slabých a neustále se respawnujících monster. Je to přesně to, co některým old schoolerům vadí, ale mě to přijde jako perfektní změna. Má to totiž obrovskou výhodu v tom, že bitky mohou trvat mnohem déle, než jen do vyprázdnění vašich zásobníků a vyčerpání jedné „várky“ plného zdraví.
Chápu, že zatím vlastně hovořím jen o původní hře, jenže The Ancient Gods je právě vybroušené jádro původní hry, nic víc, nic míň. Má skvěle vypadající design prostředí, zábavné areny, méně skákání po platformách a dva obstojné boss fighty. Vlastně nevím, co víc si od DLC přát. První část představuje 6 nabušených hodin přímočaré, předvídatelné, očekávané, ale zároveň chtěné Doom Eternal zábavy.
Jako první se musím omluvit za úšklebky lidem hrajícím na nejnižší obtížnost, protože The Ancient Gods předvádí naprostý masakr už na Hurt me plenty. DLC chytře přeskakuje nějaké levelování a upgradování, nebudete ani trávit dlouhé minuty v „mezipasážích“ na základně. Prostě od první minuty jedete na plno a je to neuvěřitelný nářez. Vlastně si nedovedu představit lepší převod Quake III Areny do singleplayerové podoby a já Quake III zbožňuju. Monster je opravdu hodně – většinou ještě o jednu vlnu víc, než byste čekali. V boji se nesmíte ani na chvíli zastavit, je to samý úskok, otočky a neutuchající střelba okořeněná plamenometem, ledovými granáty a motorovou pilou...
Nejvíc se mi na „herních mechanikách“ Doomu líbí, že jsou vlastně docela jiné, než třeba v Serious Sam. Doom Eternal vás tlačí k rozvíjení „skillu“, není to vyloženě jen tupá akce. Každý démon má své silné a slabé stránky, na každého byste měli mít jinou strategii. Do toho je vlastně geniální, že zdraví i náboje čerpáte z okolních, slabých a neustále se respawnujících monster. Je to přesně to, co některým old schoolerům vadí, ale mě to přijde jako perfektní změna. Má to totiž obrovskou výhodu v tom, že bitky mohou trvat mnohem déle, než jen do vyprázdnění vašich zásobníků a vyčerpání jedné „várky“ plného zdraví.
Chápu, že zatím vlastně hovořím jen o původní hře, jenže The Ancient Gods je právě vybroušené jádro původní hry, nic víc, nic míň. Má skvěle vypadající design prostředí, zábavné areny, méně skákání po platformách a dva obstojné boss fighty. Vlastně nevím, co víc si od DLC přát. První část představuje 6 nabušených hodin přímočaré, předvídatelné, očekávané, ale zároveň chtěné Doom Eternal zábavy.
