V době publikování mého komentáře, hra oslavuje své 18. narozeniny, od uvedení na počítače. Tímto bych jí rád poblahopřál VŠECHNO NEJLEPŠÍ k její plnoletosti a ať se jí nadále daří přitahovat své dlouholeté fanoušky i nové hráče.

Herní výzva 2022 - 3. Ticho jako v hrobě 
Odůvodnění: Hlavní hrdina za celou dobu nepromluví.

Hned první věc, která mi po zapnutí hry vyrazila dech, byla grafika a modely postav. Na rok 2004 je zde odvedená impozantní práce. Jejich dabing a motorika naprosto též adekvátně zpracované. 

Příběhová návaznost s jedničkou mi trochu unikala, dohrál jsem jí už 2 roky nazpět a tak jsem pár příběhových detailů pozapomínal a nechápal jsem, proč jsou na Zemi jednotky Combine“ a pár dalších věcí. Naštěstí mi to nebránilo si hru normálně užít. Příběhu byla zde věnována velká péče a je znovu na vysoké úrovni, ale jednička mi přesto přijde o trochu zajímavější. Odehrávala se v pro mě exotičtějších lokacích, jako například různé laboratoře, výzkumné a vojenské komplexy a chvíli i na cizí planetě. Dvojka se zase odehrává všude jinde, kde se neodehrával předchůdce a bylo fajn navštívit civilnější lokace.

Co dále považuji za klad, je fakt, že zde stejně jako v jedničce neexistují cutscény a hráč nikdy neztratí kontrolu nad postavou. Vše se odehrává v reálném čase, nic se zde nepřeskakuje. Všude si poctivě musí hráč dojít sám (vyjma teleportů). Na začátku hry jsem dostal Gordona Freemana pod ruku a do konce hry jsem se ho nepustil. 

Ani ten celý průchod hrou v kůži Gordona nebyl nudný. Některé části byli už trochu delší a bavily mě méně než jiné, ale kreativnost se tvůrcům nedá zapřít. Na každou část si připravili něco nového, něco osvěžujícího. Často to souviselo s nutností odlišeného přístupu k hratelnosti. Ať už se řídilo vozidlo, řešili se logické hádanky nebo se přikazovalo vašim následovníkům. Část s brouky útočící na Nova Prospekt považuji za HIGHLIGHT hry. Dávat příkazy, kam se následovníci mají přemístit, dodává krásný pocit moci. Jednoduše se poslali k místu, kde se vyskytují nepřátelé a už se spustila bitka, kterou často dokázali i vyhrát. Bohužel, kde už sranda končí, je když se následovníci neustále pletou pod nohy, hlavně když se prochází budovou s úzkými místnostmi. To je skutečně peklo.

Atmosféra hry se také často měnila. Jindy to byla strhující akce s parádní techno hudbou, a jindy to byl horor, kdy jsem se nejednou dokázal vylekat, hlavně když jsem měl nízké životy.

Bez dobrých postav by to ale taky nešlo. Všechny byli kvalitně napsané, nejvíce se mi líbil hlavní záporák, který se neobjevoval často, jeho dialogy jsem ale poslouchal rád. Měl zajímavou motivaci ke svým činům, ale moc jsem nepochopil, odkud se vzala. A nesmím zapomenout taky na nejdůležitějšího člena, na pana tichého hrdinu Gordona Freemana. Absence dabingu mi obecně ve hrách nevadí, rád se vcítím do podobné postavy a propůjčím jí svoji osobnost.

Všiml jsem si také, že spousty vedlejších NPC postav mají stále se opakují obličeje, což je škoda, ale na starší hru to je pochopitelné. Také si ve hře jde vyhrát hodně s fyzikou gravitace (díky Gravity Gunu), což je potom parádní. Jen je škoda, že když je takovým věcem věnována péče, tak u jiných věcí nějaké ty detaily chybí (např. nelze vláčet mrtvá těla, občas nelze rozbít objekty, které by normálně v reálném světě šli rozbít).

Každopádně, hra se mi velice líbila, protože má perfektní hratelnost a ovládání, které prostě během hraní působí dobře a člověku to vykouzlí i radost. Dohrál jsem jí za 17 hodin a bylo to tak akorát. Snažil jsem se navíc prozkoumávat kde co. Hru doporučuji už jen z principu, že se jedná o 2004 hru, která zraje jako vínko, protože je i na dnešní poměry dost dobrá, ne-li lepší než moderní hry.

Ještě na závěr…Legendárního Gmana se mi podařilo spatřit rovnou 2x. Na dalších dohráních se to číslo snad postupně navýší.