Před hraním kolem mě Vampyr jen tak prošel. Měla jsem o této hře jen pár informací a na jejich základě jsem si udělala zcela mylnou představu. Myslela jsem, že to bude drsná hra, kde bude volba zabíjet/nezabíjet spíše ovlivněna tím, že při zabíjení budou následky v podobě ztížení hry. Nečekala jsem, že by hlavní hrdna i po přeměně na upíra měl stále silnou potřebu lidi zachraňovat, byl citlivý, a dokonce prožíval romanci (i když k tomu se ještě vyjádřím později), což k volbě zabíjet/nezabíjet přidává i morální stránku věci.

Volba, zda při hraní zabíjet nebo nezabíjet a její vlivy, byla podle mě špatně vysvětlena. Hra dává jasně najevo, že zabíjení přinese negativní následky, ale dle mého názoru už přesně nespecifikuje, co pod zabíjením myslí. Nevěděla jsem, jestli se jedná pouze o to, když lidi zabiji vysáváním krve, nebo i jejich „pouhé“ zabití. Postavy v bezpečných oblastech, které na hráče neutočí, jde s nimi komunikovat a mají vlastní příběh, lze zabít pouze vysátím krve (aspoň většinou). Lovce naopak můžeme zabít zbraní, ale vysávat krev z nich můžeme také. To jim většinou moc zdraví neubere, ale pravděpodobně by je bylo možné usmrtit i takto. Lovci jsou všude po ulicích a hra neumožňuje plížení*, tak jedinou možností je jejich eliminace. Občas se dá několika lovcům vyhnout použitím nějakého balkónu, nebo jiné uličky, ale je to velmi omezené. Pak je tu ještě otázka skalů, ekonů, a dalších úpírů. Jejich zabíjení pomůže, nebo uškodí? Jejich krev se pít může? Možnost si doplnit zdraví přes jejich krev by hru usnadnilo, ale vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, jestli by to nemohlo mít následky, krmila jsem se jen na krysách. Lovce a upíry jsem používala jen ve stavu nouze. Vlastně jsem se během hraní značně postarala o to, by se z Vamypra nestalo Plague tale. Samozřejmě nikdy zavrhuji variantu, že jsem někde něco přehlédla/přeslechla a důvodem nepochopení je chyba na mé straně. Jako vždy, když něco takového nevím, jsem šla na internet a našla odpověď. Minimálně na to, že lovce můžu zabíjet dle libosti a jako lidé se vlastně ani neberou. To mi ke štěstí stačilo, tak už jsem nezjišťovala, jak je to s pitím jejich krve a krve upírů.  

Bohužel jsem také ze začátku nepochopila systém zdraví jednotlivých čtvrtí a to, co má na něj vliv. Spoiler. Myslela jsem, že na zdraví čtvrtí má hlavně vliv to, zda tam budu zabíjet občany. I když jsem se snažila, aby město bylo zdravé, tak po ukončení dne, tedy noci, mi zdraví v některých částech kleslo. Než jsem zjistila, že zabíjení lovců je povoleno, měla jsem podezření, že je na vině to. Pokoušela jsem se kolem nich probíhat, což vůbec nebylo zábavné a dost často to nešlo, protože jednotlivé čtvrti jsou často odděleny zavřenými branami, které při aktivním souboji není možné otevřít. Ono, ne že by zabíjení těch samých lovců na těch samých místech nějak extra zábavné bylo… Samozřejmě jsem si všimla, že někteří lidé mají u sebe znak hvězdičky a věděla jsem, že to znamená, že je trápí nemoc, ale protože hlavní problémem ve hře je španělská chřipka, nenapadlo mě, že bolení hlavy několika postav (vím, jsou tam další i vážnější nemoci a problémy lidí) bude způsobovat pokles zdraví celé čtvrti. Myslela jsem, že léčení je spíše vedlejší aktivita, jejíž účelem je získat pár dodatečných zkušeností k následnému levelování. Jak jsem byla překvapená, když jsem si řekla, že se mi dodatečná XPčka hodí a jednu čtvrť jsem vyléčila, a po ukončení dne se zdraví v této části zlepšilo. Aspoň jsem na to přišla sama a negoogla jsem to…

Vhledem k mé volbě nikoho nezabít a snaze ani nevysávat krev z ničeho jiného, než jsou krysy, mě i základní nepřátelé dokázali potrápit. Na začátku každé kapitoly se nepřátelé ztíží, během hraní, po vylepšení zbraní a schopností, se obtížnost sníží, ale s další kapitolou je vše opět skokově těžší. Já sem vždy na začátku umírala a umírala. Možná ale moje volba přinesla tížený výsledek, protože finální 2 bossové byli docela snadní a dala jsem je hned na poprvé. Možná jsem jen měla dobrou chvilku a fakt mi to šlo. Proč si nepřičíst trochu zásluh, že? :)  

Vzhledem k tomu, že ve hře není fast-travel (mapa není největší, tak kromě vyhnutí se soubojům, není potřeba), musíte při průchodu městem opakovaně bojovat s těmi samými lovci a upíry, kteří se respownují na stejných místech. Nejsem si teď jistá, jestli se rewponují pouze po tom, co vás zabijí, nebo ukončíte den, nebo i v případě, že odejdete dále do jiné části města, ale rozhodně se mi nestalo, že bych v klidu prošla z jednoho místa do druhého bez soubojů. Jak jsem ale zmínila, dost často jsem umírala. Rewpon nepřátel je složitá otázka. Když se nebudou respownovat, bude hra nudná, když se takto respownují moc, je to až otravné. Možná by pomohlo, aby to alespoň nebyli pokaždé ti samí nepřátelé.

V soubojovém systému mi neseděl pohyb, útoky a úskoky během zalockování nepřítele. Hlavně při souboji s bossy. Pokud jsem si ho lockla, většinou jsem zemřela. Nedařilo se mi uskakovat dostatečně daleko, a tak mě nepřítel často i po uskoku zasáhl. Hlavní boss měl většinou pomocníky, kteří situaci také neulehčovali.

Velkou součástí je zlepšování schopností a zbraní. Co se týká schonpostí, tak vzhledem k nedostatku zkušeností jsem si je moc nevyzkoušela. Zaměřila jsem se na zvýšení života, staminy, schopnost regenerace a množství krve. Na nic moc dalšího nezbylo. Některé útočné schopnosti vypadaly zájímavě (a dost protivně, když je zrovna nepřeátelé používali na mě :)), ale ty jsem nevyzkoušela. Používané zbraně vylepšit na maximum byla nezbytnost.

Na první pohled nevypadá hra špatně, ale když se zadíváte do detailů, moc jich tam není a úplně nepotěší. Nejhorší je mimika postav, o které by se dalo říct, že žádná není. Postavy se tváří pořád stejně a některé mají i podivně pootevřenou pusu v divném tvaru (např. sestra Dorothy Crane). Mrtvé oči, které mají všechny postavy, jsou v kontrastu se skvělým dabingem. Protože jsem hodně umírala, animace úmrtí Jonathana mi je velmi známá a vůbec nevypadala dobře. Jonathan sebou podivně flákne na zem, což působí až komicky.

Také si myslím, že hra nebude nejlépe optimalizovaná. I když již nemám nejnovější PC, grafické nastavení her mám běžně na vysoké detaily při rozlišení QHD. Zde jsem musela detaily razantně snížit, protože docházelo k takovým pádům FPS, že hra byla prakticky nehratelná.

Úvod do příběhu a jeho závěr je vyprávěn za přítomnosti stylizovaných obrázků. Působí to hezky, trochu komiksově. Myslím, že tento styl vyprávění je u her docela populární, právě na nějaké úvody a závěry, prostě části příběhu, které nepotřebují být přímo představeny animovanými scénami, ale mají být odvyprávěny. Obrázky jsou jen pak doprovod k mluvenému textu. Já tenhle styl mám docela ráda.

V rámci příběhu se mi asi nejvíce líbil vývoj Jonathana a pozadí jednotlivých postav. Celým příběhem je prostoupen boj s epidemií, a to nejen chřipky. Přirovnání šíření skalů k šíření nemoci je zajímavý nápad. Samozřejmě už se tato epidemie odlišuje tím, že u nemocí nepomůže k zastavení šíření eliminace původního zdroje nákazy. Je trochu zvláštní, že se vlastně ze všech lidí v nemocnici nestali upíři.  

Naopak romantická linka mezi Jonathanem a Elizabeth není úplně nejlépe podaná. Kromě jejich poznání, kdy mu ona zachrání život, nebo vlastně neživot, spolu vlastně nic neprožijí. Elizabeth skoro nepoznáme, jen s ní prohodíme několik dialogů. Ano, je užitečná, snaží se pomoc, ale nevidím tam nic, co díky čemuž by se měli vyvolat tak silné city, jako jsou ty, které ke konci hry obě postavy vyjadřují. Pak se do toho zamíchá ještě William Marshal, kde jsem si vůbec nebyla jistá, jaký vztah k lady má. Ona ho nazývá otcem, ale jejich společný příběh vyvolával pocit něčeho jiného. 

Vývojáři občas trochu až moc tlačili na pilu ohledně toho, jak moc dojemný příběh má být. Jonathan tedy nepřijde o svou sestru jednou, ale rovnou dvakrát. Trochu absurdně pak působní, když hned po tom, co ji jako upírku zabije, jí slíbí, že najde lék. Chápu, že představovala nebezpečí pro všechny okolo. Nabízí se ale otázka, proč jí někde jen neuvěznil. Určitě by přežila i bez lidské krve, jako hráč jsem taky byla převážně na krysách, tak co.  

S příběhem souvisí styl hraní, který jsem zvolila. Nevím, jak hra vypadá, když zabíjíte lidi, ale dost pochybuji, že se hlavní příběh nějak zásadně změní. Ano, hra má více konců a můžete dopadnout jinak, ale jednotlivé cutscény a rozhovory, např. právě mezi Jonathanem a Elizabeth, budou určitě stejné. Myslím, že to mělo velký vliv právě na volbu, jakým stylem jsem hru hrála. Je pro mě divné hrát za padoucha a zabijáka, když ta samá osoba se v určitých částech hry chová citlivě, obětavě a starostlivě.

Některé dialogové volby mě trochu zmátly. Možná to bylo jazykovou bariérou, ale stávalo se mi, že odpověď nebyla v tom tónu, jak jsem si myslela z „ukázky“, kterou jsem vybrala. Vzhledem k tomu, že hlavní postavou je lékař, občas mi přišlo, že angličtina byla pro mě obtížnější, než tomu tak je u jiných her. Pak tu byly také dialogové volby, které prosbě musely vést ke stejné reakci (nezkoušela jsem to, ale nedovedu si to představit jinak).

I když jsem si nemyslela, že bych se někdy k Vampyru znovu vracela, jak píšu tenhle komentář a o hře přemýšlím, mám vlastně chuť ji začít hrát znovu a tentokrát pozabíjet vše, co půjde. Čímž se ukazuje, že vývojáři odvedli dobrou práci.

* je možné otevřít schopnost neviditelnosti, ale to stejně problém zcela nevyřeší. Jsou nepřátelé, kteří vás i tak objeví.