Pro české hry mám docela slabost a nemám pocit, že bych se za ta léta setkal zrovna s českým cyberpunkem. Další herní patálie jsem tak směřoval na něco, co mi na první dobrou přišlo velice zajímavé a byl jsem hodně zvědavý, co se z toho vlastně vyloupne.
Poslední léta jsem hodně věnoval čtení. Především poznávání legendárních fantasy, sci-fi nebo hororu. No a mezi ty legendární sci-fi patří například i ty od Williama Gibsona, o němž se dá mluvit jako o taťkovi subžánru zvaného cyberpunk. To, že mám s jeho příběhy poměrně problém, je, stále si říkám, spíš můj problém, než problém jeho. Pořád se setkávám s příběhy, například i v herním světě, které mě pohltit dokážou. Legendární Deus Ex třeba musí milovat každý. Popřípadě Tales of the Neon Sea je jedna z těch 2D adventur dnešní doby nejzajímavější. No a mezi tyto hry tak bok po boku můžu zařadit i tento, velice vydařený, český pokus s názvem Dex.
V hlavní roli se zde ujmete právě Dex. Agentky, která tančí na hraně zákona města Harbor Prime. Při úvodní sekvenci na Vaše vstupní dveře do bytu naprosto nečekaně doráží policejní komando, Vy jen tak tak vyskočíte z okna, abyste se zachránili...no a následně začínáte zjišťovat, co jste udělali špatně. A k tomu poznáváte 2D prostředí, které na první pohled graficky vypadá jak z nějaké automatové mlátičky. Přitom Harbor Prime je město, které stojí za objevování. Poznávání okolí, ale i zjišťování, jak funguje bojový systém Dex, její vylepšování, popřípadě augmentace, tedy získávání nových, i když automatizovaných, funkcí. Ano, z Dex se postupem času stane tak trošku nadčlověk.
Musím se přiznat, že mě hraní Dex hodně bavilo. Bavila mě hlavní příběhová linka, které teda, na její kritiku, chybí lepší a důmyslnější dialogy. Líbilo se mi chození po městě, poznávání jeho zákoutí, lepšení postavy, což následně způsobuje opětovné prozkoumávání již známých lokací s novými do té doby neobjevenými funkcemi. Například odemykání zámků...
Dalším důležitým bodem hry je hackování. To tu funguje jako samostatná minihra, kde takovým kurzorem cestujete digitální mapou a snažíte se prorazit ochranné systémy počítačů za cílem získání dat, popřípadě dalších zkušeností.
Jak se schylovalo ke konci příběhové linky, tušil jsem, že mi brouzdání v tomto cyberpunkovém světě bude docela i chybět. Není kdoví jak objemné na poměry dnešních her. I to ale bohatě stačí pro to, abyste si ve hře vyřádili na cirka 10-12 hodin čistého herního času. Dex je tak velice vydařenou záležitostí a adekvátním českým zářezem v žánru cyberpunk. Zdali i poslední, to ukáže až čas. Tento počin má ale plno nápaditých a chytlavých vychytávek, kterým by byla veliká škoda nedát jim šanci a alespoň na pár hodin se do tohoto světa nezavrtat.
Poslední léta jsem hodně věnoval čtení. Především poznávání legendárních fantasy, sci-fi nebo hororu. No a mezi ty legendární sci-fi patří například i ty od Williama Gibsona, o němž se dá mluvit jako o taťkovi subžánru zvaného cyberpunk. To, že mám s jeho příběhy poměrně problém, je, stále si říkám, spíš můj problém, než problém jeho. Pořád se setkávám s příběhy, například i v herním světě, které mě pohltit dokážou. Legendární Deus Ex třeba musí milovat každý. Popřípadě Tales of the Neon Sea je jedna z těch 2D adventur dnešní doby nejzajímavější. No a mezi tyto hry tak bok po boku můžu zařadit i tento, velice vydařený, český pokus s názvem Dex.
V hlavní roli se zde ujmete právě Dex. Agentky, která tančí na hraně zákona města Harbor Prime. Při úvodní sekvenci na Vaše vstupní dveře do bytu naprosto nečekaně doráží policejní komando, Vy jen tak tak vyskočíte z okna, abyste se zachránili...no a následně začínáte zjišťovat, co jste udělali špatně. A k tomu poznáváte 2D prostředí, které na první pohled graficky vypadá jak z nějaké automatové mlátičky. Přitom Harbor Prime je město, které stojí za objevování. Poznávání okolí, ale i zjišťování, jak funguje bojový systém Dex, její vylepšování, popřípadě augmentace, tedy získávání nových, i když automatizovaných, funkcí. Ano, z Dex se postupem času stane tak trošku nadčlověk.
Musím se přiznat, že mě hraní Dex hodně bavilo. Bavila mě hlavní příběhová linka, které teda, na její kritiku, chybí lepší a důmyslnější dialogy. Líbilo se mi chození po městě, poznávání jeho zákoutí, lepšení postavy, což následně způsobuje opětovné prozkoumávání již známých lokací s novými do té doby neobjevenými funkcemi. Například odemykání zámků...
Dalším důležitým bodem hry je hackování. To tu funguje jako samostatná minihra, kde takovým kurzorem cestujete digitální mapou a snažíte se prorazit ochranné systémy počítačů za cílem získání dat, popřípadě dalších zkušeností.
Jak se schylovalo ke konci příběhové linky, tušil jsem, že mi brouzdání v tomto cyberpunkovém světě bude docela i chybět. Není kdoví jak objemné na poměry dnešních her. I to ale bohatě stačí pro to, abyste si ve hře vyřádili na cirka 10-12 hodin čistého herního času. Dex je tak velice vydařenou záležitostí a adekvátním českým zářezem v žánru cyberpunk. Zdali i poslední, to ukáže až čas. Tento počin má ale plno nápaditých a chytlavých vychytávek, kterým by byla veliká škoda nedát jim šanci a alespoň na pár hodin se do tohoto světa nezavrtat.
Four Last Things
Pro: Vydařená atmosféra, prostředí, povedený příběh. Prostě adekvátní zářez na pažbě jednoho netypického žánru.
Proti: Je tu pár průměrných zpracování. Hudba nezajímavá, boj na dálku o ničem, dialogy sem tam nezábavné.