HoMaM IV je... trochu zvláštní hra. Tedy zvláštní v tom, že každé vybočení z konceptu série bývá po zásluze potrestáno. Plastiková grafika srdce umělce asi nepotěší, podobně ostatně i města sama, jejichž vnitřek přešel do "3D".
Největším lákadlem čtvrtého dílu ovšem měli být hrdinové a komplexnější systém RPG. Ten se celkem povedl a i dříve zbytečné skilly (za nimiž ovšem NWC skálopevně stojí) jsou tak... zbytečné o něco méně.
Vedle většího počtu jednotlivých skillů a vlastností (nově například oživování či povolávání) potěší HoMaM IV i dalšími povoláními, jichž je možné dosáhnout přímo ve hře. K nim příslušné bonusy často stojí zato a povyšování je tak zase o trochu více zábavné (díky pozitivní motivaci).
Nicméně zároveň je nutné smířit se s tím, že hrdinu patřičně vycvičíte jen v kampani (ta 70 úroveň v komentáři níže mi ale přijde jako celkem blaf - počítejte tak max do 40.). Díky velkému počtu dovedností vám prostě nebude stačit nějakých ubohých 20 (+/-) úrovní, které jednotlivé mapy nabízí. Nicméně se přiznám, že mi v tomto ohledu seděl třetí (/druhý) díl více.
Hudba je spíše návratem k druhému dílu. A to už vzhledem k tomu, že v některých městech je dokonce slyšet "opera", jak tomu bylo například u lidí v HoMaM II (kde ovšem šlo o nepoměrně kvalitnější "kousek"). Přiznám se, že hudba mi po čase spíše lezla na nervy. Stran přímé účasti hrdiny v bitvě je to opět trochu problematické. V bitvách hrají často rozhodující úlohu, nicméně ani ten nejlepší toho zase až tak moc nevydží a soustředěné útoky jej za chvilku vyřídí. Což je zvláště smutné u mágů, kteří nebyli vycvičeni v taktice a neposkytují tak posmrtné bonusy zbytku armády.
Poslední výtka jest k "rychlému rozhodnutí soubojů", které se vám nabídne jen pokud máte výraznou převahu. Nicméně vypočítané ztráty z těchto soubojů vás nakonec často donutí všechny bitky absolvovat, jelikož jste schopni zvládnout je o dost lépe. A to je zatraceně úmorné i nudné. :-/
Ve zkratce fajn turn-based strategie. Ale většina změn nebyla úplně doladěna. V případě čtvrtého dílu je možné říci, že mezi fantasy turn-based strategiemi už zdaleka nekraluje tak "suverénně". Pokud tedy vůbec ještě kraluje...
P.S. Jo a spojení Kreeganů (démoni) s nekromanty mě rovněž nasralo. ;)
Největším lákadlem čtvrtého dílu ovšem měli být hrdinové a komplexnější systém RPG. Ten se celkem povedl a i dříve zbytečné skilly (za nimiž ovšem NWC skálopevně stojí) jsou tak... zbytečné o něco méně.
Vedle většího počtu jednotlivých skillů a vlastností (nově například oživování či povolávání) potěší HoMaM IV i dalšími povoláními, jichž je možné dosáhnout přímo ve hře. K nim příslušné bonusy často stojí zato a povyšování je tak zase o trochu více zábavné (díky pozitivní motivaci).
Nicméně zároveň je nutné smířit se s tím, že hrdinu patřičně vycvičíte jen v kampani (ta 70 úroveň v komentáři níže mi ale přijde jako celkem blaf - počítejte tak max do 40.). Díky velkému počtu dovedností vám prostě nebude stačit nějakých ubohých 20 (+/-) úrovní, které jednotlivé mapy nabízí. Nicméně se přiznám, že mi v tomto ohledu seděl třetí (/druhý) díl více.
Hudba je spíše návratem k druhému dílu. A to už vzhledem k tomu, že v některých městech je dokonce slyšet "opera", jak tomu bylo například u lidí v HoMaM II (kde ovšem šlo o nepoměrně kvalitnější "kousek"). Přiznám se, že hudba mi po čase spíše lezla na nervy. Stran přímé účasti hrdiny v bitvě je to opět trochu problematické. V bitvách hrají často rozhodující úlohu, nicméně ani ten nejlepší toho zase až tak moc nevydží a soustředěné útoky jej za chvilku vyřídí. Což je zvláště smutné u mágů, kteří nebyli vycvičeni v taktice a neposkytují tak posmrtné bonusy zbytku armády.
Poslední výtka jest k "rychlému rozhodnutí soubojů", které se vám nabídne jen pokud máte výraznou převahu. Nicméně vypočítané ztráty z těchto soubojů vás nakonec často donutí všechny bitky absolvovat, jelikož jste schopni zvládnout je o dost lépe. A to je zatraceně úmorné i nudné. :-/
Ve zkratce fajn turn-based strategie. Ale většina změn nebyla úplně doladěna. V případě čtvrtého dílu je možné říci, že mezi fantasy turn-based strategiemi už zdaleka nekraluje tak "suverénně". Pokud tedy vůbec ještě kraluje...
P.S. Jo a spojení Kreeganů (démoni) s nekromanty mě rovněž nasralo. ;)
