Dříve než se pustíte do čtení komentáře rád bych každého požádal aby se podíval do odkazu pod tímto odstavcem, považuji to za důležité v kontextu správné atmosféry textu a jeho pochopení. Nemusíte mít strach, je to jen obrázek z wiki a nic se nemůže stát.
https://ibb.co/7RPk9TC
Dungeons Encounters je kromě svojí až přisprostlé jednoduchosti zatíženo slavnými jmény japonského herního průmyslu. Což byl jeden z důvodů který mně k téhle, kde nic tu nic, hře přivedl. Jedním z nich je Hiroyuki Ito. Někteří se jistě zeptají kdo to je ten Ito. Tak tenhle dědek vymyslel ATB systém ( Active Time Battle ) který je známý hlavně z Final Fantasy série ale v průběhu let proniknul do kdejaké hry. No a pak také byl hlavní mozek třeba Final Fantasy XII a dalších Jrpg v průběhu dekád. Těžká váha prostě.
Dalším boomerem který této hře poskytl podporu není nikdo jiný než Nobuo Uematsu..ehm, a že se dědek vyřádil. Zprznil řadu klasik, jako třeba Tanec Valkýr do rázných metalových odrhovaček. Někdo může namítnout že i mistr tesař se někdy utne, ale ne, skladatel jeho formátu se neutne. Udělal to naschvál a zcela cíleně. Seděl, skládal a pod bílé vousy si mrmlal: ať vám to urve uši, šmejdi. ( viz odkaz výše )
Takže teď už víme kteří japonští dědci se zlatou herní aurou kolem hlavy hru dělali a z části již tušíme že jde o zajímavý troling za 800 korun. Teď je nutné se blíže na hru podívat a zjistit jestli si Ito dělá z hráčů prdel nebo ne.
Je dobré si představit nějaký typický dungeon a to jak funguje. Procházení kobek, nezbytná mapa, ať už ve hře nebo na papíře, inventáře, portréty postav, případné bestiáře zapadlé nekde v menu a krokovací čtverečky všude kam oko dohlédne.
Takže mistr Ito se rozhodl, poté co zjistil že už na něj svět tak trochu zapomněl a dojmulo ho to a rozčílilo zároveň, že z takového řádného dungeonu vyrve nasílím: mapu, části inventáře, čísla a udělá z toho hru a vytrolí tím cílovou obec hráčů.
Ano, v Dungeon Encounters hráč chodí po mapě ze čtverečků a absolvuje souboje obrázků proti sobě, kdy útok znamená že obrázek cukne dopředu a z obrázku příšery vyskočí číslo. A do toho duní a skřípe Uematsu.
Samozřejme hra má spoustu vypečených mechanik aby to pobíhaní po čtvercích mělo grády. Třeba jedna z nejlepších která mě rozesmála a ukázala mi ze Ito je už senilní. Jde o to že ve hře jsou nepřátele kteří můžou hráče obrat o peníze, prostě zloději, nic neobvyklého v rámci rpg. Zrovna tak některá políčka mapy mají stejnou funkci ale není moc zřejmé že to dělají, že taky kradou peníze. Až sem nic zvláštního. Jenže génius celého případu okrádání hráče je v tom že jeho finanční účet může jít do mínusu. A když si toho nevšimne včas, tak do mínusu biblických rozměrů. Boží ne? Takže pak jsou zhruba tři možnosti. Hrát dál a splácet a nikdy si ve hře už nic nekoupit ( a že toho je co jde koupit ), začít od začátku a lip nebo hru odinstalovat, tak jak to udělalo plno hráčů když se jim tohle stalo.
Hra nemá příběh, jen jakýsi úvod do historie postav v rámci textu v menu. Ale co má je sto pater a zhruba 100 000 čtverečků k prolezení, obrovské množství vybavení, nepřátel, matematických puzzlů a kulervoucích mechanik.
Ted je otázka pro koho Dungeon Encounters jsou. Zřejmě pro lidi co mají rádi když je hra týrá jak herně tak vizuálně a nevadí jim trolení. Já se bavil celkem dost, z nějakého mojeho pokrouceného hlediska jsem v tom ničem co hra má přeci jen viděl záblesky geniality a jistá Final Fantasy XII estetika mi zatemňovala mozek.
Také by to šlo doporučit i hráčům co holdují úplně těm nejstarším dungeonům, jen s varováním že hra nemá pohled první osoby ale kouká se na postavičku z horního pohledu.
Jop, dědci, zas skórovali :)
Verze : PS4
Direkce, design a scénář : Hiroyuki Ito
Hudba : Nobuo Uematsu
https://ibb.co/7RPk9TC
Dungeons Encounters je kromě svojí až přisprostlé jednoduchosti zatíženo slavnými jmény japonského herního průmyslu. Což byl jeden z důvodů který mně k téhle, kde nic tu nic, hře přivedl. Jedním z nich je Hiroyuki Ito. Někteří se jistě zeptají kdo to je ten Ito. Tak tenhle dědek vymyslel ATB systém ( Active Time Battle ) který je známý hlavně z Final Fantasy série ale v průběhu let proniknul do kdejaké hry. No a pak také byl hlavní mozek třeba Final Fantasy XII a dalších Jrpg v průběhu dekád. Těžká váha prostě.
Dalším boomerem který této hře poskytl podporu není nikdo jiný než Nobuo Uematsu..ehm, a že se dědek vyřádil. Zprznil řadu klasik, jako třeba Tanec Valkýr do rázných metalových odrhovaček. Někdo může namítnout že i mistr tesař se někdy utne, ale ne, skladatel jeho formátu se neutne. Udělal to naschvál a zcela cíleně. Seděl, skládal a pod bílé vousy si mrmlal: ať vám to urve uši, šmejdi. ( viz odkaz výše )
Takže teď už víme kteří japonští dědci se zlatou herní aurou kolem hlavy hru dělali a z části již tušíme že jde o zajímavý troling za 800 korun. Teď je nutné se blíže na hru podívat a zjistit jestli si Ito dělá z hráčů prdel nebo ne.
Je dobré si představit nějaký typický dungeon a to jak funguje. Procházení kobek, nezbytná mapa, ať už ve hře nebo na papíře, inventáře, portréty postav, případné bestiáře zapadlé nekde v menu a krokovací čtverečky všude kam oko dohlédne.
Takže mistr Ito se rozhodl, poté co zjistil že už na něj svět tak trochu zapomněl a dojmulo ho to a rozčílilo zároveň, že z takového řádného dungeonu vyrve nasílím: mapu, části inventáře, čísla a udělá z toho hru a vytrolí tím cílovou obec hráčů.
Ano, v Dungeon Encounters hráč chodí po mapě ze čtverečků a absolvuje souboje obrázků proti sobě, kdy útok znamená že obrázek cukne dopředu a z obrázku příšery vyskočí číslo. A do toho duní a skřípe Uematsu.
Samozřejme hra má spoustu vypečených mechanik aby to pobíhaní po čtvercích mělo grády. Třeba jedna z nejlepších která mě rozesmála a ukázala mi ze Ito je už senilní. Jde o to že ve hře jsou nepřátele kteří můžou hráče obrat o peníze, prostě zloději, nic neobvyklého v rámci rpg. Zrovna tak některá políčka mapy mají stejnou funkci ale není moc zřejmé že to dělají, že taky kradou peníze. Až sem nic zvláštního. Jenže génius celého případu okrádání hráče je v tom že jeho finanční účet může jít do mínusu. A když si toho nevšimne včas, tak do mínusu biblických rozměrů. Boží ne? Takže pak jsou zhruba tři možnosti. Hrát dál a splácet a nikdy si ve hře už nic nekoupit ( a že toho je co jde koupit ), začít od začátku a lip nebo hru odinstalovat, tak jak to udělalo plno hráčů když se jim tohle stalo.
Hra nemá příběh, jen jakýsi úvod do historie postav v rámci textu v menu. Ale co má je sto pater a zhruba 100 000 čtverečků k prolezení, obrovské množství vybavení, nepřátel, matematických puzzlů a kulervoucích mechanik.
Ted je otázka pro koho Dungeon Encounters jsou. Zřejmě pro lidi co mají rádi když je hra týrá jak herně tak vizuálně a nevadí jim trolení. Já se bavil celkem dost, z nějakého mojeho pokrouceného hlediska jsem v tom ničem co hra má přeci jen viděl záblesky geniality a jistá Final Fantasy XII estetika mi zatemňovala mozek.
Také by to šlo doporučit i hráčům co holdují úplně těm nejstarším dungeonům, jen s varováním že hra nemá pohled první osoby ale kouká se na postavičku z horního pohledu.
Jop, dědci, zas skórovali :)
Verze : PS4
Direkce, design a scénář : Hiroyuki Ito
Hudba : Nobuo Uematsu
