A je to tu. Po hodně dlouhé době jsem dal nějaké hře 100% hodnocení a jsem přesvědčený o tom, že i když Zaklínač nemá úplně čístý štít, patří do síně slávy někam opravdu vysoko.
Grafické zpracování možná může pokulhávat, ale i přes střední nastavení kvality jsem se s radostí kochal. Navíc dostaneme NextGen update, což Geraltovi zase o něco víc přeleští meče. Nelze nevyzvednout také boží rustikální soundtrack, který jsem sice slyšel ještě před rozehráním hry, ale až po jejím dohrání ho dokážu pořádně ocenit - jo, vztah k materiálu je důležitý.
A teď to nejdůležitější: příběh. Scénáristé tohoto skvostu by mohli vyučovat jak napsat dobrý scénář křížem krážem všemi myslitelnými platformami. Úroveň detailů v hlavní, vedlejších i podřadných a absolutně nedůležitých dějových linkách je pro mě nepochopitelná, ale natolik kouzelná, že jsem shledal už první úkol se studnou emocionálně více vyčerpávajícím, než celý Horizon: Zero Dawn. Každý prd je někde odůvodněný, nebo se alespoň kolem válí útržek hajzlpapíru, na kterém je vzkaz.
Zároveň si požehrám na seriálového Zaklínače: jak je možné, že hra je stylu vyprávění, světa, postav a celkového vyznění může držet zuby, nehty, a přesto nezklamat? Jak zároveň může přijít s něčím novým a přesto si zachovat charakter? Asi proto, že autoři nejsou diletanti. Obrovská poklona za drama, humor, chlastačky, a specificky za vedlejší linku Krvavého Barona a hlavní příběh. Tahle hra si zasloužila všechnu popularitu, které se jí dostalo.
A co hratelnost? Často jsem slyšel stížnosti na otazníčky, nebo že příšera o level silnější vás dokáže pořádně nakopat do Geralta. Říkám: a co jako? Naučil jsem se za otazníčky jezdit jen, když jsem chtěl, a jinak se věnovat příběhu, který sám vydá na 50 hodin. Do toho sem tam side-quest a prakticky není možné, aby vám monstra nepadala na meč dobrovolně.
Jenže pak přijde chvíle, kdy na vás naskáče smečka vlků a vy byste se v Blavikenu viděli. Nebo vám troll uštědří pár ran na solar a hned je hotovo. S tím pomáhají lektvary z všemožných surovin, a i když se mi na začátku moc nezdálo, že si je nemůžu vařit do zásoby, nakonec jsem si na tenhle styl zvyknul, a přes jejich množství jsem spíš nevěděl, co vychlastat dřív.
Už to nebudu rozpitvávat. Witcher dokáže poskytnou výzvu, ale také vás odměnit božím příběhem, kde cítíte dopady svých rozhodnutí. Svými mechanikami možná nepřekvapí, ale zato je díky nic tak zábavný, že invenci nepotřebuje. A pokud už se najde nějaká chybka, hra si sama ze sebe dokáže udělat srandu. Viď, Klepno? Zaklínač je nutnost pro RPG pozitivní hráče.
Grafické zpracování možná může pokulhávat, ale i přes střední nastavení kvality jsem se s radostí kochal. Navíc dostaneme NextGen update, což Geraltovi zase o něco víc přeleští meče. Nelze nevyzvednout také boží rustikální soundtrack, který jsem sice slyšel ještě před rozehráním hry, ale až po jejím dohrání ho dokážu pořádně ocenit - jo, vztah k materiálu je důležitý.
A teď to nejdůležitější: příběh. Scénáristé tohoto skvostu by mohli vyučovat jak napsat dobrý scénář křížem krážem všemi myslitelnými platformami. Úroveň detailů v hlavní, vedlejších i podřadných a absolutně nedůležitých dějových linkách je pro mě nepochopitelná, ale natolik kouzelná, že jsem shledal už první úkol se studnou emocionálně více vyčerpávajícím, než celý Horizon: Zero Dawn. Každý prd je někde odůvodněný, nebo se alespoň kolem válí útržek hajzlpapíru, na kterém je vzkaz.
Zároveň si požehrám na seriálového Zaklínače: jak je možné, že hra je stylu vyprávění, světa, postav a celkového vyznění může držet zuby, nehty, a přesto nezklamat? Jak zároveň může přijít s něčím novým a přesto si zachovat charakter? Asi proto, že autoři nejsou diletanti. Obrovská poklona za drama, humor, chlastačky, a specificky za vedlejší linku Krvavého Barona a hlavní příběh. Tahle hra si zasloužila všechnu popularitu, které se jí dostalo.
A co hratelnost? Často jsem slyšel stížnosti na otazníčky, nebo že příšera o level silnější vás dokáže pořádně nakopat do Geralta. Říkám: a co jako? Naučil jsem se za otazníčky jezdit jen, když jsem chtěl, a jinak se věnovat příběhu, který sám vydá na 50 hodin. Do toho sem tam side-quest a prakticky není možné, aby vám monstra nepadala na meč dobrovolně.
Jenže pak přijde chvíle, kdy na vás naskáče smečka vlků a vy byste se v Blavikenu viděli. Nebo vám troll uštědří pár ran na solar a hned je hotovo. S tím pomáhají lektvary z všemožných surovin, a i když se mi na začátku moc nezdálo, že si je nemůžu vařit do zásoby, nakonec jsem si na tenhle styl zvyknul, a přes jejich množství jsem spíš nevěděl, co vychlastat dřív.
Už to nebudu rozpitvávat. Witcher dokáže poskytnou výzvu, ale také vás odměnit božím příběhem, kde cítíte dopady svých rozhodnutí. Svými mechanikami možná nepřekvapí, ale zato je díky nic tak zábavný, že invenci nepotřebuje. A pokud už se najde nějaká chybka, hra si sama ze sebe dokáže udělat srandu. Viď, Klepno? Zaklínač je nutnost pro RPG pozitivní hráče.
Wolfenstein II: The New Colossus
Pro: Příběh, scénaristická onanie, postavy s charakterem, význam rozhodnutí, grafika, mechaniky, rozsah
Proti: Méně přehledný inventář? A vadí mi to vůbec?