Moje první setkání s Lego hrou nemohlo vyjít lépe. S Harry Potterem jsem prožil dětství, stárnul stejně s filmovým hercem a uvědomoval si ty roky za rokem. No a pokud jsem chtěl konečně zažít, co jsou ty Lego hry vlastně zač, lepší svět jsem si pro ně zvolit vlastně tak ani nemohl.
Hned v úvodu mi bylo jasné, že tohle bude standardní hopsačka s nestandardním ovládáním. Ihned jsem se zhostil role Harryho a začal jeho první rok školy na Bradavicích. Nastartoval Bradavický expres, zavzpomínal, že jediné Lego, co jsem kdy skládal a složil byl Bradavický expres a nástupiště 9 a tři čtvrtě, no a rozjel poskakování po všech možných mincičkách všemožných barev, poznávání Bradavic a učení se novým kouzlům.
Zaujalo mě, že tvůrci hře nedali lineárnost. Naopak nás přivedli do Bradavic, začali seznamovat s různými postavami a dali mi volné pole působnosti. Já jsem tak dostal prostor poznat celou školu kouzel. Podívat se do téhle třídy, na tamten záchod nebo ven na Famfrpál? Postupem času, kdy se Vám škola otvírá, to vlastně není žádný problém. A s každým dalším rokem se Vám toto prostředí obměňuje a ozvláštňuje, což přidává na zábavě a hlavně prodlužuje hratelnost.
Každý rok disponuje tuším asi pěti hlavními misemi, které poměrně perfektně odvypráví ve zkratce celý děj filmu. Odkazuje se především na něj. Nicméně tvůrci si dali tu práci s tím, že krásně zpracovali celou školu, takže občas máte pocit, že hrajete nějaké RPGčko, kde se volně pohybujete po škole a můžete si vlastně dělat co chcete. A to i přesto, že vlastně neEXpíte a jakékoliv jiné volné pobíhání po škole je vlastně zbytečné nebo dobré akorát tak na to, že se rozhodnete vysbírat všechny existující mincičky po okolí. To Vás ale postupem času stejně přestane bavit a budete se orientovat hlavně na příběh jako takový...
Ten je Vám samozřejmě známý, ale obrovským plusem této hry jsou mezividea, který Vám jej vypráví. Bez mluvy a jakýchkoliv dialogů. Lego postavičky totiž nemluví. Posunky Vám naznačí co se děje a vzhledem k známosti příběhu Vám je okamžitě patrné, co se kde děje a co si kdo kdekoliv myslí. Překvapilo mě ale, jak i, tvůrci ráči prominout, na první dobrou hloupé video s lego postavičkami, dokáže být tak zábavné a místy i vysloveně vtipné. V nich se skrývá obrovské množství nápadů a musím říct, že jsem se u nich často a hodně bavil.
Bavil jsem se ale i v samotných misích, když jsem jimi musel procházet, učit se nová kouzla a ty pak používat v dalším posunu hry. Pravda, stejně jsem z devadesáti pěti procent používal Wingardium Leviosa, protože mi hnulo s každým předmětem v onom prostředí, ale občas bylo třeba kombinovat, přepínat mezi postavami a přemýšlet, jak se asi nejdál posunu v příběhu dál, abych splnil danou otevřenou misi.
Tvůrci tuto hru navíc pojali tak, že se Vám v jedné hře nabízí čtyři roky s Harry Potterem v Bradavicích, což také krásně vrcholí, protože mi jistě každý dá za pravdu, že Ohnivý pohár je takové kvalitativní příběhové vyvrcholení a stejně tak je to i s touto hrou. Překvapila mě třeba doba hratelnosti, která snadno přetáhla dvacet hodin a na první dobrou bych to do ní vůbec neřekl. Také mě ale překvapilo to, že ač hra cílí především na mladší hráče, ti dospělejší si v ní jistě také své zalíbení najdou.
To zalíbení je především v tom, že když jste fanoušek Harryho Pottera, tak na Vás tahle hra vychrlí takový přival nostalgie, že Vám z toho bude až teskně. Začnete přemýšlet, kde a při jaké příležitosti jste uviděli daný díl a jak je to vlastně už dlouho, za což hra samozřejmě nemůže, ale je to, řekl bych, naprosto přirozený důsledek. Hratelnost těchto hopsaček je ale na vysoké úrovni a přiznávám, že kdyby hra byla kratší, asi bych si to užil i víc. Po tom všem jsem se ale nepřesvědčil, že bych okamžitě měl sáhnout po další Lego hře. Určitě mají celou řadu zajímavých mechanik, ale pořád jsou jen standardní 3D hopsačkou, kterých jsem na přelomu tisíciletí hrál na tucet a dnes si na ně vzpomene právě akorát tak to Lego. Fungují, baví, ale jak se říká, všeho je třeba počítat s mírou a tak i já si odškrtávám další herní zářez a dám příštím Lego titulům pár let čas.
Hned v úvodu mi bylo jasné, že tohle bude standardní hopsačka s nestandardním ovládáním. Ihned jsem se zhostil role Harryho a začal jeho první rok školy na Bradavicích. Nastartoval Bradavický expres, zavzpomínal, že jediné Lego, co jsem kdy skládal a složil byl Bradavický expres a nástupiště 9 a tři čtvrtě, no a rozjel poskakování po všech možných mincičkách všemožných barev, poznávání Bradavic a učení se novým kouzlům.
Zaujalo mě, že tvůrci hře nedali lineárnost. Naopak nás přivedli do Bradavic, začali seznamovat s různými postavami a dali mi volné pole působnosti. Já jsem tak dostal prostor poznat celou školu kouzel. Podívat se do téhle třídy, na tamten záchod nebo ven na Famfrpál? Postupem času, kdy se Vám škola otvírá, to vlastně není žádný problém. A s každým dalším rokem se Vám toto prostředí obměňuje a ozvláštňuje, což přidává na zábavě a hlavně prodlužuje hratelnost.
Každý rok disponuje tuším asi pěti hlavními misemi, které poměrně perfektně odvypráví ve zkratce celý děj filmu. Odkazuje se především na něj. Nicméně tvůrci si dali tu práci s tím, že krásně zpracovali celou školu, takže občas máte pocit, že hrajete nějaké RPGčko, kde se volně pohybujete po škole a můžete si vlastně dělat co chcete. A to i přesto, že vlastně neEXpíte a jakékoliv jiné volné pobíhání po škole je vlastně zbytečné nebo dobré akorát tak na to, že se rozhodnete vysbírat všechny existující mincičky po okolí. To Vás ale postupem času stejně přestane bavit a budete se orientovat hlavně na příběh jako takový...
Ten je Vám samozřejmě známý, ale obrovským plusem této hry jsou mezividea, který Vám jej vypráví. Bez mluvy a jakýchkoliv dialogů. Lego postavičky totiž nemluví. Posunky Vám naznačí co se děje a vzhledem k známosti příběhu Vám je okamžitě patrné, co se kde děje a co si kdo kdekoliv myslí. Překvapilo mě ale, jak i, tvůrci ráči prominout, na první dobrou hloupé video s lego postavičkami, dokáže být tak zábavné a místy i vysloveně vtipné. V nich se skrývá obrovské množství nápadů a musím říct, že jsem se u nich často a hodně bavil.
Bavil jsem se ale i v samotných misích, když jsem jimi musel procházet, učit se nová kouzla a ty pak používat v dalším posunu hry. Pravda, stejně jsem z devadesáti pěti procent používal Wingardium Leviosa, protože mi hnulo s každým předmětem v onom prostředí, ale občas bylo třeba kombinovat, přepínat mezi postavami a přemýšlet, jak se asi nejdál posunu v příběhu dál, abych splnil danou otevřenou misi.
Tvůrci tuto hru navíc pojali tak, že se Vám v jedné hře nabízí čtyři roky s Harry Potterem v Bradavicích, což také krásně vrcholí, protože mi jistě každý dá za pravdu, že Ohnivý pohár je takové kvalitativní příběhové vyvrcholení a stejně tak je to i s touto hrou. Překvapila mě třeba doba hratelnosti, která snadno přetáhla dvacet hodin a na první dobrou bych to do ní vůbec neřekl. Také mě ale překvapilo to, že ač hra cílí především na mladší hráče, ti dospělejší si v ní jistě také své zalíbení najdou.
To zalíbení je především v tom, že když jste fanoušek Harryho Pottera, tak na Vás tahle hra vychrlí takový přival nostalgie, že Vám z toho bude až teskně. Začnete přemýšlet, kde a při jaké příležitosti jste uviděli daný díl a jak je to vlastně už dlouho, za což hra samozřejmě nemůže, ale je to, řekl bych, naprosto přirozený důsledek. Hratelnost těchto hopsaček je ale na vysoké úrovni a přiznávám, že kdyby hra byla kratší, asi bych si to užil i víc. Po tom všem jsem se ale nepřesvědčil, že bych okamžitě měl sáhnout po další Lego hře. Určitě mají celou řadu zajímavých mechanik, ale pořád jsou jen standardní 3D hopsačkou, kterých jsem na přelomu tisíciletí hrál na tucet a dnes si na ně vzpomene právě akorát tak to Lego. Fungují, baví, ale jak se říká, všeho je třeba počítat s mírou a tak i já si odškrtávám další herní zářez a dám příštím Lego titulům pár let čas.
Four Last Things
Pro: Standardní hopsačka s nestandardně otevřeným prostředím. Lego základ, originalita, vtipnost a zábavnost mezivideí. Poměrně výrazná délka hry.
Proti: Celé je to vlastně jen převedení zásadních filmových scén do herního světa. Postupem času se hratelnost výrazně opakuje a už jsem se těšil na konec.