Část prvního dílu jsem hrál zhruba v době jeho vydání na základní škole na počítači u kamaráda (takže si z toho nic moc nepamatuji), z druhého pak pouze demoverzi pravděpodobně z CD z časopisu Level, takže nejsem jeden z nadšených pamětníků, kteří by ze sna slintali nad příslibem dalšího dílu. To dělám u jiných herních sérií :) Také proto byla pro mě hra takovým malým šokem. Jestli tohle má být kulturním dědictvím českého národa, tak to potěš Rambousek. Ale popořadě.

Polda 7 je zjevně hrou založenou na humoru, a to na humoru poměrně specifického ražení, který nemusí být pro každého. Možná je to jenom můj dojem, ale většinou jde o humor založený na politické scéně posledního období, aktuálně propíraných celebritách, určité nekorektnosti ale přitom je z větší části poměrně pubertální. Aniž by mě nějak urážel, tento styl humoru pro mě každopádně nefunguje, takže pokud ho vynechám, zbyde dabing, který je dobrý, ale postupně jsem přehršel textů spíš rychle přečetl a přeskočil, příběh, jehož kvality komentovat nebudu, protože zjevně existuje pouze proto, aby spojil sérii scén, minihry, které jsou z větší části otravné a špatně se ovládají, a samotná hratelnost.

No, tak se to třeba alespoň příjemně hraje. Adventury bývají založené na řešení rozličných problémů a hádanek všelijakého druhu, které plynou z příběhu, prostředí, ve kterém se hra odehrává, zákonitostí herního světa nebo jiných konzistentních prvků hry. Zkrátka daný problém a jeho řešení mívají nějakou logickou souvislost, i když může jít o logiku specifickou pro daný svět. Na tuto souvislost můžete přijít, protože to hra umožňuje, a když na ni přijdete a s její pomocí problém vyřešíte, zalije vás příjemný pocit zadostiučinění. Polda 7 je jednou z těch her, kde v některých případech Pankrác prostě přijde na scénu a začne dělat náhodné věci, ze kterých následně nějak vyplyne jakési pokračování do další scény. V řadě scén víte, co máte vyřešit, pravděpodobně vás i napadne možnost řešení, ale zároveň jste si téměř jistí, že to nepůjde, protože je to moc normální. Tady se musíte naladit na myšlenkový proud tvůrců, nebo náhodně klikat na všechno a používat vše na vše. Mohl bych to přirovnat k řadě jednotlivých situací v rozličných adventurách, třeba ke starému Dr. Šílenec, kde ke zbavení se bodyguarda musíte použít kečup na kočku, ale jde o to, že ve většině z nich je to právě občas nějaká jednotlivost a ne v podstatě celá hra. Každopádně řešení velké části problémů pro mě nebylo ani uspokojivé, ani vtipné.

Jasně, i tak pro mě hra měla řadu světlých momentů a hrát se dala, ale spíš jsem se u ní trápil, než abych si ji užíval. Je mi ale jasné, že pro publikum, pro které je hra určena, tento můj komentář nemá vůbec žádný význam (také bych se ho zdržel, kdybych hru neřadil do herní výzvy) a budou ji hodnotit mnohem výše.

(Ke hře jsem se dostal v rámci Herní výzvy 2022.)