Po zpackaném Undercover přichází zachránit slavnou závodní značku nový vývojářský tým. A v mnoha ohledech je hned na první pohled vidět zcela odlišný rukopis a vůbec přístup ke značce. Podobně jako v ProStreet se celá hra odehrává na profesionálních závodních okruzích, zcela chybí závodění v noci. Jinak vyhlášená arkádovka je mnohem blíže závodní simulaci než kdy dříve, je zde spousta možností nastavení řízení a vozu, což určitě ocení každý nadšenec do tohoto žánru.
Audiovizuál hry je zase o kousek blíže realismu, velmi mě potěšila přítomnost kamery z kokpitu, kdy si autoři krásně vyhráli i se zpracováním interiéru. To mě tak konečně donutilo vytáhnout a oprášit volant (předchozí hry jsem hrál na gamepadu). Hra je pro tento pohled vyloženě dělaná, při přepnutí na klasický pohled zpoza auta se chová zvláštně a řízení není vzhledem k odezvě moc příjemné.
Předchozí kousky série se mohly chlubit i přítomností příběhu nebo alespoň jeho náznaku. To zde není, máme tu sice kariéru, ale její podstatou je ve stylu Angry Birds sbírat hvězdičky, které hráč dostává za umístění v závodu a zároveň za vedlejší úkoly a postupně si tak odemyká další a další závody a svůj postup v kariéře. Nutno podotknout, že hra odemyká nové úrovně kariéry na můj vkus až příliš rychle - sotva jsem byl v půlce druhé úrovně a už jsem měl odemklou čtvrtou úroveň kariéry a zanedlouho i závěrečný turnaj, který se k mému zklamání nijak nelišil od předchozího průběhu hry.
Velkou předností Shift je pocit z jízdy z již zmiňovaného pohledu z kokpitu - v kombinaci s volantem tak dostáváte ultimátní závodní zážitek. O adrenalinový pocit z rychlosti vás tato hra rozhodně neochudí, navíc vám dá pocítit každý náraz či jen kontakt se soupeřem.
Shift je osvěžujícím přídavkem do zaběhlé série, který si však jde svou vlastní cestou a není příliš věrný svým starším sourozencům z prostředí městského závodění, naopak se vrací až ke svým kořenům z 90. let. To však v tomto případě rozhodně není na škodu. Ve srovnání s předchozím Undercover je hra kvalitativně zcela na jiné výši. Dovolím si tvrdit, že v roce 2009 se tak vývojářům ze Slightly Mad Studios podařilo značku zachránit.
Audiovizuál hry je zase o kousek blíže realismu, velmi mě potěšila přítomnost kamery z kokpitu, kdy si autoři krásně vyhráli i se zpracováním interiéru. To mě tak konečně donutilo vytáhnout a oprášit volant (předchozí hry jsem hrál na gamepadu). Hra je pro tento pohled vyloženě dělaná, při přepnutí na klasický pohled zpoza auta se chová zvláštně a řízení není vzhledem k odezvě moc příjemné.
Předchozí kousky série se mohly chlubit i přítomností příběhu nebo alespoň jeho náznaku. To zde není, máme tu sice kariéru, ale její podstatou je ve stylu Angry Birds sbírat hvězdičky, které hráč dostává za umístění v závodu a zároveň za vedlejší úkoly a postupně si tak odemyká další a další závody a svůj postup v kariéře. Nutno podotknout, že hra odemyká nové úrovně kariéry na můj vkus až příliš rychle - sotva jsem byl v půlce druhé úrovně a už jsem měl odemklou čtvrtou úroveň kariéry a zanedlouho i závěrečný turnaj, který se k mému zklamání nijak nelišil od předchozího průběhu hry.
Velkou předností Shift je pocit z jízdy z již zmiňovaného pohledu z kokpitu - v kombinaci s volantem tak dostáváte ultimátní závodní zážitek. O adrenalinový pocit z rychlosti vás tato hra rozhodně neochudí, navíc vám dá pocítit každý náraz či jen kontakt se soupeřem.
Shift je osvěžujícím přídavkem do zaběhlé série, který si však jde svou vlastní cestou a není příliš věrný svým starším sourozencům z prostředí městského závodění, naopak se vrací až ke svým kořenům z 90. let. To však v tomto případě rozhodně není na škodu. Ve srovnání s předchozím Undercover je hra kvalitativně zcela na jiné výši. Dovolím si tvrdit, že v roce 2009 se tak vývojářům ze Slightly Mad Studios podařilo značku zachránit.
Torment: Tides of Numenera
Pro: audiovizuální zpracování, licencovaná auta, tratě, jízdní model, pohled z kokpitu, pocit z jízdy
Proti: absence příběhu, nevyvážená obtížnost, příliš rychlý pokrok v kariéře