Tak jsem v rámci herní výzvy 2022 nucen napsat komentář na tuto legendární hru, což je rozhodně nelehké a v podstatě se jedná o další nošení dříví do lesa, protože o Doom II již bylo napsáno mnoho a pochybuji, že můj komentář bude něčím přínosný.

Doom II se objevil pouhý rok po vydání prvního dílu a jedná se jen o velmi velmi mírnou evoluci v mezích možností. Zatímco se první díl odehrával čistě na vesmírné základně, druhý díl se odehrává ve třech různých prostředích - vesmírná základna, město, peklo. Celkem třicet levelů z nichž každá desítka má své specifické prostředí. Vesmírná základna působí jako mírně upravené levely z prvního dílu. Město působí na pohled opravdu otevřeně, ale místy je to opravdu bludiště, ve kterém jsem se ztrácel. A peklo působí opravdu pekelně a ztíšněně. I tak mi přišel level design o něco lepší než v případě prvního dílu.

Co se týče hratelnosti, ta zůstala stejná. Stejně tak zbraně. Hudba a grafika to samé. Nepřátelé však dostali posilu v podobě nepříjemného Arch-Vile, Revenanta či Hell Knighta. Hra je zařena na seznam 1001 her, které si musítě v životě zahrát. Ano, je zajímavé se podívat na praotce žánru, ale v dnešní době již dávno překonaného a víc jak jedno dohrání z úcty z toho (alespoň u mě) nekouká. Ve své době naprosto super pecka.