Curse of Enchantia je první adventura, kterou jsem dohrál v roce 2023. Před rokem jsem se taktéž pokoušel o její pokoření, ale hra mě poměrně dost štvala (důvody uvádím níže) a poté, co mi hra těsně před koncem Junkyard vytvrdla takovým způsobem, že jediný způsob oživení mého miláčka bylo tvrdé vypnutí vypínačem, jsem milou Enchantii bez zálohování savů smazal. V prosinci 2022 mě k jejímu znovurozehrání inspiroval Ringo, který hru viděl celkem pozitivně. Nového rozehrání nelituji, bug se tentokrát neobjevil, a tak si mohu tuto bezmála 31 let starou hru odškrtnout jako dohranou.

Co by to bylo za adventuru bez skvělého epického příběhu? No... třeba Curse of Enchantia. Hlavní hrdina Brad (jméno se dozvíme z manuálu) je transportován ze světa lidí do světa Enchantie kouzlem zlé čarodějnice. Manuál vysvětluje i důvod, proč je ho v zemi Enchantie potřeba. Má se totiž stát přísadou do lektvaru věčného mládí. No nic, dávám přednost koupeli v krvi obětovaných panen, ale proti gustu... V průběhu hry o příběh nezavadíme. Celá hra je jen jakýsi roadtrip Brada po Enchantii, což je země, kde se fantazii meze nekladou. Země je zajímavým mixem mezi (ne úplně tradiční) fantasy kombinované s předměty z budoucnosti (20. století a dále - robot). Na konci se Brad setká se zlou čarodějnicí a následuje asi třívteřinové outro. Slabý příběh je podpořen absencí dialogů, kdy Brad umí vyslovit pouze Hi!, Help! a open sesame. Hra pádí stále kupředu, odehrává se jen na několika málo v ten moment aktivních obrazovkách, takže odpadá backtracking, a trochu mi svým pojetím připomíná hru Gobliiins , ale ti na to byli tři.

Hra přichází se zajímavým způsobem ovládání. Nejedná se o standardní point'n'click adventuru, ale klikáním pouze ovládáme chůzi postavy. Aktivity vybíráme z tlačítek na způsob Lucasího SCUMM systému. A to je problém, protože tlačítek je ve hře příliš, jejich použití je poměrně nelogické, a tak mnohdy víte, co byste chtěli udělat, ale nevíte, jak to udělat. Detekce aktivních míst působí celkem spolehlivě, mnohdy i na velkou dálku a to s jedinou výjimkou. Nahrávací hifi-věž nedaleko kapely v junkyard reaguje pouze v případě maximálního přiblížení, jinak hra nereaguje a kvůli tomuto zákysu jsem prohledal tři návody na internetu. Nepříjemné je také časté zasekávání herní postavy o překážky případně její vstup do exitu, kam jste vstoupit nechtěli.

Z technického hlediska je na tom hra dobře. Grafika je pěkná, hudba není špatná, ale opakuje se v krátkých smyčkách. Zvuky jsem s výjimkou jinglu ohlašujícího úspěšnou akci nezaznamenal žádné. Hra je stabilní a s výjimkou jednoho již zmíněného pádu běhala jako hodinky.

Nevím, pro koho je hra určena. Z hlediska kouzelného světa a hlavního hrdiny zřejmě směřovali Core Design na mládež. Tomu by napovídala i absence tak "oblíbených" úmrtí hlavní postavy (tímto zdravím Sierru). Jenže hra umí být poměrně tuhá. K tomu přidejte kostrbaté ovládání a vyjde vám hra pro děti, kterou ale zřejmě děti nedohrají.

Když jsem hru před rokem na sílu hrál, uvažoval jsem o hodnocení kolem 30%. Při současném dohrání mne hra i přes své slabiny celkem bavila a nebál bych se hodnocení zdvojnásobit. Jenže 60% jsem dal Innocent Until Caught a ta hra mi prostě přijde lepší. Takže to vidím na mírný nadprůměr. Myslím, že herní archeolog si hru užije, byť třeba jen kvůli pěkné grafice a netradičnímu pohledu na pohádkový/fantasy svět.