Nikdy nepohrdnu horrorovými adventurami, které mají zajímavou zápletku a silnou atmosférou. Bohužel jsem začal pociťovat deficit, protože už je to nějaký pátek, kdy jsem se naposledy u adventury bál. Nedávno mi ale jones dal tip na takovou nenápadnou hru Nightmare Frames, která si mě svým námětem hned získala…
Je rok 1985 a hollywoodský scénárista Alan Goldberg si prožívá tvůrčí krizi – štve ho, že je známý jako autor béčkových horrorů, přičemž má na svém kontě nominaci na Oscara a přeje si tvořit hodnotnější filmy. Nenávidí horrory, ale fanoušci horrorů ho milují a uznávají. Jednoho dne dostane možnost změnit celý svůj život, ale musí nalézt ztracený horrorový film, který zmizel společně s jeho režisérem, okolo kterého se točí mnoho tajuplných zvěstí a nejasná minulost. Stopy vedou do zapadlého a údajně prokletého městečka Serena, ovšem Alan netuší, do čeho se zapletl a jaké hrůzy ho čekají.
Příběh jednoduše boduje na celé čáře – je poutavý, napínavý a nenechá vás klidným. Expozice Alana, která je zasazená do srdce Hollywoodu je jednoznačně skvělá – bavila mě atmosféra filmového Hollywoodu, všudypřítomné odkazy na tehdejší filmaře a dobře napsané dialogy a postavy, které excelují i v dalších částech. Skoro každý předmět, na který narazíte, může Alan nějak okomentovat, čímž kvalitně přispívá k budování důvěryhodného světa. Nenapadlo by mě, že bych někdy narazil na adventuru, která by se dokázala přiblížit k Tarantinově Tenkrát v Hollywoodu… Když se Alan odebere do zapadlé Sereny, tak děj začal pouze nabírat na obrátkách. Atmosféra ještě více zhoustla a už tak mysteriózní zápletka se ještě více zamotala a gradovala – hra mi jednoduše nedala klid, dokud jsem jí nedohrál. Závěrečná část je potom kvalitní krvavá haluz (na můj vkus možná až trochu přitažená za vlasy, ale nevnímám to jako mínus) a samotný konec celou hru hezky uzavřel.
Scénář dává hlavu a patu. Předává jasnou pointu, dohrává všechny otázky a má dobře vykonstruovaný charakterový oblouk. Alan je zajímavá postava a fandil jsem mu, zejména díky tomu, že jsem sám scénárista a s jeho tvůrčími problémy jsem se dokázal ztotožnit. Musím navíc dodat, že mě hra místy i příjemně rozesmála.
Dále bych určitě pochválil obtížnost hry, která je hezky vyvážená. Hádanky dávaly smysl a líbilo se mi, že jsem vždycky věděl, co mám dělat a kam mám jít. Neřekl bych však, že je Nightmare Frames primitivní hra – člověk se musí zamýšlet, ale řešení je vždycky logické a pokud si budete poctivě prohlížet lokace, tak není potřeba sahat po návodu. Je ale pravda, že jsem zažil dva zákysy – jeden byl díky tomu, že jsem přehlídl předmět (nebylo to kvůli pixel-huntingu, který zde jinak nehrozí) a druhý zásek byl kvůli hůře vymyšlené hádance, když jsem si nespojil nejasná vodítka... Jednalo se ale o výjimku potvrzující pravidlo. Herní doba se poté točí okolo sedmi hodin.
Audiovizuální stránka hry je velmi solidní. Pixel-art je povedený, hezky barevný, dobře se pracuje se světly a nehrozí, že byste nedokázali rozeznat předměty od sebe. Líbily se mi i portréty, které jsou všudypřítomné u dialogů. Dále hudba je jednoduše skvělá a nemám jí co vytknout – slušně podkresluje a buduje atmosféru. Také musím jonesovi přitakat, že absence dabingu je škoda, ale osobně to nepovažuji za dealbreaker.
Nightmare Frames nezklamal. Je to jednoznačně titul, který by si měl zahrát každý fanoušek žánru adventur kvůli kvalitnímu příběhu a silné atmosféře. Co je Tenkrát v Hollywoodu pro zlatou éru Hollywoodu, tak je Nightmare Frames pro béčkové horrory.
Je rok 1985 a hollywoodský scénárista Alan Goldberg si prožívá tvůrčí krizi – štve ho, že je známý jako autor béčkových horrorů, přičemž má na svém kontě nominaci na Oscara a přeje si tvořit hodnotnější filmy. Nenávidí horrory, ale fanoušci horrorů ho milují a uznávají. Jednoho dne dostane možnost změnit celý svůj život, ale musí nalézt ztracený horrorový film, který zmizel společně s jeho režisérem, okolo kterého se točí mnoho tajuplných zvěstí a nejasná minulost. Stopy vedou do zapadlého a údajně prokletého městečka Serena, ovšem Alan netuší, do čeho se zapletl a jaké hrůzy ho čekají.
Příběh jednoduše boduje na celé čáře – je poutavý, napínavý a nenechá vás klidným. Expozice Alana, která je zasazená do srdce Hollywoodu je jednoznačně skvělá – bavila mě atmosféra filmového Hollywoodu, všudypřítomné odkazy na tehdejší filmaře a dobře napsané dialogy a postavy, které excelují i v dalších částech. Skoro každý předmět, na který narazíte, může Alan nějak okomentovat, čímž kvalitně přispívá k budování důvěryhodného světa. Nenapadlo by mě, že bych někdy narazil na adventuru, která by se dokázala přiblížit k Tarantinově Tenkrát v Hollywoodu… Když se Alan odebere do zapadlé Sereny, tak děj začal pouze nabírat na obrátkách. Atmosféra ještě více zhoustla a už tak mysteriózní zápletka se ještě více zamotala a gradovala – hra mi jednoduše nedala klid, dokud jsem jí nedohrál. Závěrečná část je potom kvalitní krvavá haluz (na můj vkus možná až trochu přitažená za vlasy, ale nevnímám to jako mínus) a samotný konec celou hru hezky uzavřel.
Scénář dává hlavu a patu. Předává jasnou pointu, dohrává všechny otázky a má dobře vykonstruovaný charakterový oblouk. Alan je zajímavá postava a fandil jsem mu, zejména díky tomu, že jsem sám scénárista a s jeho tvůrčími problémy jsem se dokázal ztotožnit. Musím navíc dodat, že mě hra místy i příjemně rozesmála.
Dále bych určitě pochválil obtížnost hry, která je hezky vyvážená. Hádanky dávaly smysl a líbilo se mi, že jsem vždycky věděl, co mám dělat a kam mám jít. Neřekl bych však, že je Nightmare Frames primitivní hra – člověk se musí zamýšlet, ale řešení je vždycky logické a pokud si budete poctivě prohlížet lokace, tak není potřeba sahat po návodu. Je ale pravda, že jsem zažil dva zákysy – jeden byl díky tomu, že jsem přehlídl předmět (nebylo to kvůli pixel-huntingu, který zde jinak nehrozí) a druhý zásek byl kvůli hůře vymyšlené hádance, když jsem si nespojil nejasná vodítka... Jednalo se ale o výjimku potvrzující pravidlo. Herní doba se poté točí okolo sedmi hodin.
Audiovizuální stránka hry je velmi solidní. Pixel-art je povedený, hezky barevný, dobře se pracuje se světly a nehrozí, že byste nedokázali rozeznat předměty od sebe. Líbily se mi i portréty, které jsou všudypřítomné u dialogů. Dále hudba je jednoduše skvělá a nemám jí co vytknout – slušně podkresluje a buduje atmosféru. Také musím jonesovi přitakat, že absence dabingu je škoda, ale osobně to nepovažuji za dealbreaker.
Nightmare Frames nezklamal. Je to jednoznačně titul, který by si měl zahrát každý fanoušek žánru adventur kvůli kvalitnímu příběhu a silné atmosféře. Co je Tenkrát v Hollywoodu pro zlatou éru Hollywoodu, tak je Nightmare Frames pro béčkové horrory.
The Dark Pictures Anthology: Man of Medan