No random encounters challenge:
Po víceméně tradičním způsobu expení v sedmém díle této japonské série přichází černá ovce rodiny. Final Fantasy VIII vsadila na koncept level scalingu, takže slovo "challenge" možná není tak úplně na místě. Vše záleží na využití junction systému spočívající v propojení magie s fyzickými atributy postav, které s použitím mocných kouzel dokáží narůst do polobožských hodnot. Sama jsem tak byla hrozně zvědavá, jestli dokáži sehnat dobrá kouzla a udělám si tak hru bez náhodných střetnutí naopak jednodušší nebo budu umírat jak na běžícím páse. K vypnutí náhodných soubojů jsem sice použila cheat vestavěný přímo ve Steam verzi hry, ale hra je umožňuje vypnout i bez cheatu po pár úvodních hodinách příběhu, tedy mohou být moje zážitky ze hry relevantní i pro běžnou hru.
Kdo hru vůbec nezná musí být zákonitě ohromen nádherně vykreslenou atmosférou futuristické školy pro speciální vojáky Seed podpořenou již tradičně nádhernou hudbou. Opravdu jsem se při procházení chodeb zahrady Balamb cítila jako na reálné univerzitě a při plnění misí zase jako elitní špion. Vyplníte si pár školních testů, dostanete zpětnou vazbu od lektorky či ředitele a navíc si zahrajete sběratelskou karetní hru Triple Triad, nejlepší minihru všech dob, se kterou hravě strávíte více času než příběhem a ani vám to nepřijde. Ani Gwent ve Witcherovi 3 na Triple Triad v mých očích nemá. První disk hry je tedy dokonalost sama a ani vypnutí náhodných soubojů nepředstavovalo žádnou větší výzvu, stačilo vše pozorně sbírat a vytáhnout si z nepřátel dostatek základních kouzel, snad jen Bratři v hrobce zapomenutého krále by mohli méně zkušené hráče pozlobit.
Na této hře se mi také hrozně líbí systém summonů, mám z nich pocit opravdových parťáků, nejen lepšího kouzla s delší animačkou. Vlastně bych řekla, že jsou v této hře snad i důležitější než lidské hráčské postavy. Společně s vámi expí, v souboji vám dělají živý štít, poskytují vám cenné dovednosti a vlastně jsou to oni, kdo postavám propůjčují jakékoliv schopnosti. Bez nich by Seed nebyli nic. A právě summoni, zde pojmenováni Guardian Forces, mohou na druhém disku už umět tolik, že se naplno projeví až příliš jednoduché využití junction systému. Takže zatímco akce v příběhu houstne a postavy jdou z krize do krize, tak se topíme v penězích až z příliš častých výplat a naše Guardian Forces mohou levné předměty z obchodů či vyhrané karty začít měnit na mocná kouzla, která jednoduše znásobí sílu postav.
Junction systém tak musím ocenit za nápaditost a jeho kombinatorika je pro mne skoro stejně zábavná jako hrátky s materia systémem ve Final Fantasy VII, ale jakmile do něj proniknete, až příliš snadno dosáhnete přesílených postav, což je jedna z největších a nejčastějších kritik této hry. A vypnutí náhodných soubojů na tom víceméně nic nemění, díky level scalingu bude výsledek v midgame fázi hry téměř totožný jako s přeexpenou partou.
Po naprosto epickém finále druhého disku (i technicky mi přijde, že nic podobného jsem na PS1 neviděla) se dostáváme na disk třetí, kde se bohužel můj náhled na příběh Final Fantasy VIII láme. Všechno, co se týče zahrady Balamb a Seedů úplně hltám, zajímá mne každá vedlejší postava, každý detail. Na basketbalovém hřišti odhalený příběh hráčských postav je však za mne naprosto nezvládnutý a z jakékoliv návaznosti na něj na třetím disku se mi chce blinkat. Ale i zbytek příběhu v poslední třetině hry nemá takovou sílu a bez skvělé fanouškovské teorie Rinoa is Ultimecia, kterou plně podporuji, bych musela strhnout tak 10% z hodnocení. Navštívené lokace jsou však parádní a pro futuristický setting hry jsou doslova třešničkou na dortu. Poslední disk je pak jen povedený závěrečný dungeon, který by však neměl představovat hrozbu, pokud jste v "Ragnarok" fázi hry využili její plný potenciál. I přes chybičky nádherná hra.
Dohráno za 51 hodin.
Statistiky na konci hraní:
Všechny Triple Triad karty
Squall lvl 41, 9999 HP (HP +80%, Str +60%, Vit +40%, Spr +40%)
Shiva + Diablos + Cerberus + Bahamut
Quistis lvl 41 , 8947 HP (HP +40%, Str +40%, Spd +40%)
Siren + Carbuncle + Leviathan + Pandemona + Cactuar
Zell lvl 39, 9999 HP (HP +80%, Str +40%, Luck +50%)
Quezacotl + Ifrit + Brothers + Alexander + Doomtrain + Eden
Ostatní cca 9 - 15 lvl, zbraně základní (nijak jsem je neřešila), GF Tonberry nelze bez random encounterů získat. Ultima a Omega Weapon poraženy.
Junction mi nejlíp vycházelo asi nějak takto:
HP: Meteor, STR: Ultima, VIT: Meltdown, MAG: Pain, SPR: Full-Life, SPD: Triple, EVA: Tornado, HIT: Double, LUCK: Aura
ELEMENT-ATK: Nic, ELEMENT-DEF: Flare, Life, Shell, Protect
STATUS-ATK: Sleep/Blind/Silence, STATUS-DEF: Holy, Reflect, Esuna, Death
Po víceméně tradičním způsobu expení v sedmém díle této japonské série přichází černá ovce rodiny. Final Fantasy VIII vsadila na koncept level scalingu, takže slovo "challenge" možná není tak úplně na místě. Vše záleží na využití junction systému spočívající v propojení magie s fyzickými atributy postav, které s použitím mocných kouzel dokáží narůst do polobožských hodnot. Sama jsem tak byla hrozně zvědavá, jestli dokáži sehnat dobrá kouzla a udělám si tak hru bez náhodných střetnutí naopak jednodušší nebo budu umírat jak na běžícím páse. K vypnutí náhodných soubojů jsem sice použila cheat vestavěný přímo ve Steam verzi hry, ale hra je umožňuje vypnout i bez cheatu po pár úvodních hodinách příběhu, tedy mohou být moje zážitky ze hry relevantní i pro běžnou hru.
Kdo hru vůbec nezná musí být zákonitě ohromen nádherně vykreslenou atmosférou futuristické školy pro speciální vojáky Seed podpořenou již tradičně nádhernou hudbou. Opravdu jsem se při procházení chodeb zahrady Balamb cítila jako na reálné univerzitě a při plnění misí zase jako elitní špion. Vyplníte si pár školních testů, dostanete zpětnou vazbu od lektorky či ředitele a navíc si zahrajete sběratelskou karetní hru Triple Triad, nejlepší minihru všech dob, se kterou hravě strávíte více času než příběhem a ani vám to nepřijde. Ani Gwent ve Witcherovi 3 na Triple Triad v mých očích nemá. První disk hry je tedy dokonalost sama a ani vypnutí náhodných soubojů nepředstavovalo žádnou větší výzvu, stačilo vše pozorně sbírat a vytáhnout si z nepřátel dostatek základních kouzel, snad jen Bratři v hrobce zapomenutého krále by mohli méně zkušené hráče pozlobit.
Na této hře se mi také hrozně líbí systém summonů, mám z nich pocit opravdových parťáků, nejen lepšího kouzla s delší animačkou. Vlastně bych řekla, že jsou v této hře snad i důležitější než lidské hráčské postavy. Společně s vámi expí, v souboji vám dělají živý štít, poskytují vám cenné dovednosti a vlastně jsou to oni, kdo postavám propůjčují jakékoliv schopnosti. Bez nich by Seed nebyli nic. A právě summoni, zde pojmenováni Guardian Forces, mohou na druhém disku už umět tolik, že se naplno projeví až příliš jednoduché využití junction systému. Takže zatímco akce v příběhu houstne a postavy jdou z krize do krize, tak se topíme v penězích až z příliš častých výplat a naše Guardian Forces mohou levné předměty z obchodů či vyhrané karty začít měnit na mocná kouzla, která jednoduše znásobí sílu postav.
Junction systém tak musím ocenit za nápaditost a jeho kombinatorika je pro mne skoro stejně zábavná jako hrátky s materia systémem ve Final Fantasy VII, ale jakmile do něj proniknete, až příliš snadno dosáhnete přesílených postav, což je jedna z největších a nejčastějších kritik této hry. A vypnutí náhodných soubojů na tom víceméně nic nemění, díky level scalingu bude výsledek v midgame fázi hry téměř totožný jako s přeexpenou partou.
Po naprosto epickém finále druhého disku (i technicky mi přijde, že nic podobného jsem na PS1 neviděla) se dostáváme na disk třetí, kde se bohužel můj náhled na příběh Final Fantasy VIII láme. Všechno, co se týče zahrady Balamb a Seedů úplně hltám, zajímá mne každá vedlejší postava, každý detail. Na basketbalovém hřišti odhalený příběh hráčských postav je však za mne naprosto nezvládnutý a z jakékoliv návaznosti na něj na třetím disku se mi chce blinkat. Ale i zbytek příběhu v poslední třetině hry nemá takovou sílu a bez skvělé fanouškovské teorie Rinoa is Ultimecia, kterou plně podporuji, bych musela strhnout tak 10% z hodnocení. Navštívené lokace jsou však parádní a pro futuristický setting hry jsou doslova třešničkou na dortu. Poslední disk je pak jen povedený závěrečný dungeon, který by však neměl představovat hrozbu, pokud jste v "Ragnarok" fázi hry využili její plný potenciál. I přes chybičky nádherná hra.
Dohráno za 51 hodin.
Statistiky na konci hraní:
Všechny Triple Triad karty
Squall lvl 41, 9999 HP (HP +80%, Str +60%, Vit +40%, Spr +40%)
Shiva + Diablos + Cerberus + Bahamut
Quistis lvl 41 , 8947 HP (HP +40%, Str +40%, Spd +40%)
Siren + Carbuncle + Leviathan + Pandemona + Cactuar
Zell lvl 39, 9999 HP (HP +80%, Str +40%, Luck +50%)
Quezacotl + Ifrit + Brothers + Alexander + Doomtrain + Eden
Ostatní cca 9 - 15 lvl, zbraně základní (nijak jsem je neřešila), GF Tonberry nelze bez random encounterů získat. Ultima a Omega Weapon poraženy.
Junction mi nejlíp vycházelo asi nějak takto:
HP: Meteor, STR: Ultima, VIT: Meltdown, MAG: Pain, SPR: Full-Life, SPD: Triple, EVA: Tornado, HIT: Double, LUCK: Aura
ELEMENT-ATK: Nic, ELEMENT-DEF: Flare, Life, Shell, Protect
STATUS-ATK: Sleep/Blind/Silence, STATUS-DEF: Holy, Reflect, Esuna, Death
Pro: Skvělá atmosféra Balamb Garden, hudba, Triple Triad, Guardian Forces
Proti: Nepříliš vybalancovaný (ale zábavný) systém, nepříliš zajímavé hráčské postavy, nezvládnutý závěr příběhu