Pirátům a pirátské tématice jsem snad nikdy pořádně nepropadl… Samozřejmě mám rád Piráty z Karibiku, přičemž jsem hrál jejich tie-in titul The Legend of Jack Sparrow na PS2, poté demo LEGOvé adaptace a chvíli jsem hrával Assassin’s Creed Black Flag a Sid Meier's Pirates!. Proto se není čemu divit, že se mi dařilo celé ty roky vyhýbat sérii The Secret of Monkey Island… Ač se jedná o nadčasovou a kultovní sérii, která ovlivnila svůj žánr, tak jsem se k prvnímu dílu dostal až teprve nedávno a celkem lituji, že jsem tento svůj rest nedohnal mnohem dříve…
(POZN.: hru jsem celou dohrál v původní grafice, tedy můj komentář bych i klidně mohl dát k původnímu releasu, ale nechám oh zde.)
Děj se točí okolo floutka Guybrushe Threepwooda, který si přeje být pirátem. Když začne plnit tři úkoly, které mu zajistí zářnou nebo minimálně jistou budoucnost piráta, tak mu do toho hodí vidle nechvalně proslulý duch piráta LeChucka, který unese krásnou Elaine, guvernérku ostrova Mêlée, do které se Guybrush zamiluje. Guybrush neotálí a vydává se na strastiplnou cestu za vysvobozením guvernérky na tajuplný ostrov Monkey Island.
Premisa jako taková mě zase tolik neoslovila, kde si to ale hra vykompenzovala, tak bylo jednoznačně scénářem, který humorem a hláškami praská ve švech. Gilbertův milý a naivní humor mě jednoduše přinutil se několikrát od srdce zasmát. Takový sympatický svět by člověk jen tak snadno nenašel. Každá postava je něčím zajímavá, zábavná nebo jinak ujetá. Co dialog nebo Gybrushova utroušená poznámka to perla. V této rovině hra válí a mohl bych jí snad vytknout pomalejší tempo ve třetí části, která se odehrává na Monkey Islandu, k tomu se ale ještě dostaneme...
Hratelnost se drží klasických LucasArtsových pravidel, díky kterým se stavěl do protipólu tehdejší Sierry – tedy nenarazíte zde na slepé konce a ani vám nehrozí smrt… Do určité míry. Hra na mě nepůsobila ani nijak archaicky, samozřejmě je potřeba si zvyknout na vybírání úkonů z tabulky, ale nejedná se o žádný dealbreaker – zvykl jsem si na to hned. Co jsem tím spíše myslel bylo to, že hádanky jsou logické, hezky vymyšlené a hra je vůči vám férová… Do určité míry. Po návodu jsem sáhl jenom párkrát, když jsem opravdu nevěděl, co mám dělat dál. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak to jsou jednoznačně šermířské souboje, které jsou už z principu geniální a dlouho na ně budu vzpomínat.
Audiovizuální stránka hry také hezky zestárla. Pixel-artová grafika je hezká i dnes, zejména, co se týče kreslených výjevů a pozadí. Noční ostrov Mêlée, kde hra začíná, je jedním slovem úchvatný, a právě proto bych ho označil za nejlepší část celé hry. Neříkám, že by byla část odehrávající se na Monkey Islandu nějak horší, přeci jenom většina nejlepších fóru se soustřeďuje tam, ale pocitově mi nejvíce sedlo noční pirátský ostrov. Líbila se mi atmosféra, kterou na mě tato úvodní část dýchala, jak bylo všechno zalito do tmavě modré barvy, můžeme vidět kousky krásné noční oblohy a v oknech každého domu svítí světlo, díky kterému se necítíte, že jste osamocení. V případě animací mohu jedině říct, že šarvátka ve vile guvernérky patří k jedné z nejlepších bojových sekvencí, které jsem kdy ve hrách viděl (mrk, mrk). Třešničkou na dortu je poté hudební doprovod, který si zaslouží všechnu chválu… Díky němu má hra tak skvělou atmosféru a spousta motivů se mi vypálila do hlavy (The Voodoo Shop, LeChuck's theme) a to taky díky tomu, že jsem si soundtrack několikrát pouštěl jako kulisu – mám ho puštěný i teď během psaní. Opening theme a The Scumm Bar by se měly zapsat do zlatého fondu videoherní hudby.
The Secret of Monkey Island je klasika, která uzrála jako víno. Neměl bych skoro co vyktnout, možná jenom slabší příběh, který spíše táhnou postavy a humor a pomalejší část na Monkey Islandu. Jinak je to povinná pařba pro všechny milovníky adventur a řekl bych i milovníky her obecně – přeci jenom zlatá éra point'n'click adventur 90. let je kus herní historie, na který by se neměl zapomenout. Určitě se hodlám pustit i do pokračování, od kterého si slibuji, že všechno bude ještě lepší a vtipnější.
(POZN.: hru jsem celou dohrál v původní grafice, tedy můj komentář bych i klidně mohl dát k původnímu releasu, ale nechám oh zde.)
Děj se točí okolo floutka Guybrushe Threepwooda, který si přeje být pirátem. Když začne plnit tři úkoly, které mu zajistí zářnou nebo minimálně jistou budoucnost piráta, tak mu do toho hodí vidle nechvalně proslulý duch piráta LeChucka, který unese krásnou Elaine, guvernérku ostrova Mêlée, do které se Guybrush zamiluje. Guybrush neotálí a vydává se na strastiplnou cestu za vysvobozením guvernérky na tajuplný ostrov Monkey Island.
Premisa jako taková mě zase tolik neoslovila, kde si to ale hra vykompenzovala, tak bylo jednoznačně scénářem, který humorem a hláškami praská ve švech. Gilbertův milý a naivní humor mě jednoduše přinutil se několikrát od srdce zasmát. Takový sympatický svět by člověk jen tak snadno nenašel. Každá postava je něčím zajímavá, zábavná nebo jinak ujetá. Co dialog nebo Gybrushova utroušená poznámka to perla. V této rovině hra válí a mohl bych jí snad vytknout pomalejší tempo ve třetí části, která se odehrává na Monkey Islandu, k tomu se ale ještě dostaneme...
Hratelnost se drží klasických LucasArtsových pravidel, díky kterým se stavěl do protipólu tehdejší Sierry – tedy nenarazíte zde na slepé konce a ani vám nehrozí smrt… Do určité míry. Hra na mě nepůsobila ani nijak archaicky, samozřejmě je potřeba si zvyknout na vybírání úkonů z tabulky, ale nejedná se o žádný dealbreaker – zvykl jsem si na to hned. Co jsem tím spíše myslel bylo to, že hádanky jsou logické, hezky vymyšlené a hra je vůči vám férová… Do určité míry. Po návodu jsem sáhl jenom párkrát, když jsem opravdu nevěděl, co mám dělat dál. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak to jsou jednoznačně šermířské souboje, které jsou už z principu geniální a dlouho na ně budu vzpomínat.
Audiovizuální stránka hry také hezky zestárla. Pixel-artová grafika je hezká i dnes, zejména, co se týče kreslených výjevů a pozadí. Noční ostrov Mêlée, kde hra začíná, je jedním slovem úchvatný, a právě proto bych ho označil za nejlepší část celé hry. Neříkám, že by byla část odehrávající se na Monkey Islandu nějak horší, přeci jenom většina nejlepších fóru se soustřeďuje tam, ale pocitově mi nejvíce sedlo noční pirátský ostrov. Líbila se mi atmosféra, kterou na mě tato úvodní část dýchala, jak bylo všechno zalito do tmavě modré barvy, můžeme vidět kousky krásné noční oblohy a v oknech každého domu svítí světlo, díky kterému se necítíte, že jste osamocení. V případě animací mohu jedině říct, že šarvátka ve vile guvernérky patří k jedné z nejlepších bojových sekvencí, které jsem kdy ve hrách viděl (mrk, mrk). Třešničkou na dortu je poté hudební doprovod, který si zaslouží všechnu chválu… Díky němu má hra tak skvělou atmosféru a spousta motivů se mi vypálila do hlavy (The Voodoo Shop, LeChuck's theme) a to taky díky tomu, že jsem si soundtrack několikrát pouštěl jako kulisu – mám ho puštěný i teď během psaní. Opening theme a The Scumm Bar by se měly zapsat do zlatého fondu videoherní hudby.
The Secret of Monkey Island je klasika, která uzrála jako víno. Neměl bych skoro co vyktnout, možná jenom slabší příběh, který spíše táhnou postavy a humor a pomalejší část na Monkey Islandu. Jinak je to povinná pařba pro všechny milovníky adventur a řekl bych i milovníky her obecně – přeci jenom zlatá éra point'n'click adventur 90. let je kus herní historie, na který by se neměl zapomenout. Určitě se hodlám pustit i do pokračování, od kterého si slibuji, že všechno bude ještě lepší a vtipnější.
The Dark Pictures Anthology: Man of Medan