K podobným titulům se píše komentář vždy nejhůře, protože s TaleSpin to vypadalo všelijak, ale nakonec dle mě končí v obyčejném průměru. Jde o klasický shoot 'em up, což je žánr ke kterému Letohrátky tak samozřejmě vedou. Bohužel, ač vypadá tvorba podobného titulu jednoduše, musí být mnoho prvků opravdu dobře nastaveno. S Disney v názvu by hra mohla být jednodušší, ale v devadesátkách to bývalo přesně naopak. To by samo o sobě nevadilo, velká část shoot 'em upů je dost obtížná, ale musí být fér a dobře se ovládat. Zde je obtížnost jak na houpačce, některé úrovně jsem prošel na první druhý pokus bez větších problémů, některé bossfighty jsou vyloženě pro srandu. Naopak některé úseky jsou vyloženě pekelné a byl jsem hodně rád za možnost přetočení.

Taková Ikaruga také nechá hráče umírat na každém kroku, ale po každé je jasné kde a jakou chybu udělal. TaleSpin je v tomhle bohužel příliš nevyrovnaný a ani ovládání nepomáhá. Vše má drobné zpoždění, letadélko nereaguje nejlépe, střelba je navíc dost omezená. Po prvních pokusech a vylepšení motoru jsem většinou raději uhýbal, nepřátel a střel není až tolik a je to bezpečnější. Také se více vyplatí sbírat předměty kvůli penězům na vylepšení, než sestřelovat kde co. Tlačítko pro změnu směru letu letadélko hezky otočí hlavou dolů, což je fajn, ale současný pohyb celého obrazu opět dost komplikuje ovládání. Vzhledem k tomu jak skvěle jsou ovladatelné další hry z kolekce je to zarážející. Vše bych byl ochoten připsat nezkušenosti autorů, ale stejná firma vytvořila již dříve sérii 1942... Asi zde pracoval jiný tým, ale zkušenosti si vyměnit přece jen mohli. TaleSpin nejsou úplně špatná záležitost, ale je tolik lepších her stejného žánru, že není moc důvod je hrát. Přesto nejsou úplně nezábavné a při dostatku snahy se dá většina úseků slušně projít