Segovský Sonic pamatuju jako harant u kámošů na Sega MD, kdy to valili jako život, sbírali prsteny, ničili roztočenými bodlinami nepřátelské entity a snažili se prokousat jednotlivými zónami. Těch je o několik víc než v předchozím díů, drtivá většina obsahuje jen 2 podúrovně.

Já se k pořádnému zažrání dostal až teď na mobilu a za týden ve volných chvilkách bylo hotovo s vyjímkou dvou zón ke konci a finálnímu souboji s bossem se dalo projít celkem svižně. Pravdou je, že ovládání vyžaduje maximální přesnost v rámci skoků na plošiny, které mají zálibu mizet, propadat se nebo skrývat další různou havěť, což může ústit v utrousení nějakých těch slovíček .-)

Hodnotím jako podobně laděného Jazze, pohodička na odreagování – 75 %