V posledních letech zjišťuji, že žánr roguelite je přesně moje krevní skupina. Lví podíl na tom má samozřejmě Hades, na kterého jsem předloni pěl oslavné ódy a oštemploval ho rovnou "stovkou". Rogue Legacy jsem vždy vnímal jako jednoho z raných populizátorů žánru (společně s The Binding of Isaac) a po odehrání jsem rozhodně spokojený. Dokonce tolik, že na hru budu vzpomínat jako na jeden z nejfajnovějších zážitků na PS Vita, byť přiznávám, že toho na zmiňovaném systému stále nemám bůhvíkolik nahráno.

Průchod k závěrečným titulkům mi zabral nějakých 18 hodin, 189 potomků a hrdinu na 156 úrovni. Na hře je (nejen) na stylizované poměrně jednoduché grafice vidět, že za ní nestojí kdovíjak veliký tým. I když tak hra možná zpočátku neoslní, roguelite mechanismy má vybroušené skvěle.

Rogue Legacy do puntíku plní otřepané "ještě jeden run a jdu spát". Možností vylepšení je dostatek a je radost objevovat nové třídy postav. Samotné prostory hradu jsou sice náhodně generované, přesto nepostrádají jasně daný řád. Nepřátelské řady možná nejsou tolik zajímavé co do designu, schémata útoků však mají dostatečně pestrá. Koncept potomků funguje výborně a autorům nechyběl smysl pro humor. Některé z vrozených vlastností reálně (i citelně) ovlivňují hratelnost daného hrdiny, jiné ztěžují orientaci, nebo jsou tu pouze pro pobavení (třeba hypochondr, který nepatrný škrábanec vnímá jako přejetí buldozerem). Samotný hrdina je daný již při výběru a v "runu" samotném ho již příliš nezlepšíte, hra tak vlastně spoléhá hlavně na volbu permanentních vylepšení po smrti dalšího nešťastníka. Tím pádem mají hru šanci dohrát i méně zkušení hráči... jen jim to déle potrvá a budou na vyšší úrovni.

Herní třídy mi nepřišly úplně vyrovnané, ale dost možná jde o subjektivní pocit. Většinou se mi nejlépe dařilo za prakticky základního Barbara, poslední boss však paradoxně padl pod mečem Assassina, za kterého jsem jinak skoro vůbec nehrál. I když je soubojový systém vlastně naprosto základní a skládá se z jednoduchého úderu mečem, doprovázeného některým z kouzel, v kontextu hry samotné to naprosto stačí. Hře se daří neustále odvracet stereotyp a přiznám se, že po dohrání jsem snad poprvé uvažoval, že se pustím i do New Game +. V té toho na vás už však příliš nového nečeká (k bonusové třídě postavy jsem se však nedostal) a nakonec jsem tak zůstal u jednoho hodně fajn průchodu celou hrou (čekajících restů je habaděj). Teď nezbývá než doufat, že druhý díl dorazí i na PlayStation. Po krátké přestávce bych se znovu rád pustil do dalšího kupení nešťastných nebožtíků.

P.S.: Celkem vhodný kandidát do 3. kategorie letošní výzvy. Já rozehrál již vloni, takže mám smůlu :).

Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 51. hodnotící; digitální verze PSN