V rámci The Disney Afternoon Collection jsem se od Kačeřích příběhů přesunul k Chipovi a Daleovi s tím, že jsem očekával podobnou hratelnost. Zde jsem dostal stále příjemnou plošinovku, která je ale v mnoha ohledech jiná.

Především mi přišel více výpravný příběh. U kačerů šlo prakticky jen o hledání pokladů, zde jsou dialogy o něco delší a dojde i na nějaké obecné informace k nadcházející úrovni. Zajímavá je taky možnost výběru cesty mezi úrovněmi.

Nyní ale k hratelnosti. Ta mi přišla mnohem více zaměřena na souboje či vyhýbání se nepřátelům, kterých je tu mnohem více. Hra se navíc posouvá prakticky jediným směrem, takže není možné zabloudit. Z počátku jsem tak hrou procházel ve speed run stylu, kdy jsem kolem nepřátel proběhl a v případě neúspěchu dal rewind. Pak jsem si ale uvědomil, že tento způsob dost kazí hratelnost a začal jsem si tak více "hrát" s házecími kostkami. A skutečně, hraní mně pak bavilo mnohem více. 

Co mně zamrzelo, byly souboje s bossy. V kačerech bylo potřeba u zhruba poloviny z nich vymyslet nějakou vhodnou taktiku, jak na ně skočit. Zde jsem šel skutečně na všechny taktikou, popadni míč, hoď ho po bossovi a vyhni se jemu nebo jeho projektilům. A takto stále dokola. Vrcholem pak byl final boss Tlusťoch, kterého jsem porazil na první dobrou a opravdu velmi rychle. Zatímco Drákula v kačerech mi "pil krev" několik desítek minut.

Graficky vypadá hra líbivě, oceňuji hlavně game design, jak už úrovní (super nápad s vypínači), tak i nepřátel. Zip jako ultimátní "zbraň" byl taky fajn. Horší mi to přišlo s hudbou, která mě moc nenadchnula.

Celkově mě Chip a Dale s Rychlou Rotou bavili o něco méně, než Strýček Skrblík. I tak má hra své kvality a určitě stojí za zahrání.