Otec roku Kratos (od slova kretén) se vydává vysypat popel své mrtvé manželky a během toho narazí na více problémů než Dude když jde pro mléko. Jen tak mimochodem si udělá nepřátele v dalším pantheonu a chtě nechtě se během toho sblíží se svým synem. Se synem, který je úplně stejný kretén jako Kratos. Holt jablko nepadá daleko od stromu.

Musím se přiznat, že o GoW jsem neprojevoval žádný zájem. Nedávno jsem si totiž připomněl trojku, kde i mě začal maskulinní Kratos nekonečně otravovat. Kdyby se GoW neobjevilo "zdarma" na PS+, nikdy bych se k tomu nedostal. A to by byla škoda větší než Serpentův žaludek.

Hra je to totiž úžasná a hlavně originální (na dnešní poměry). Jako první mě mile překvapila absence minimapy. Jsem tak moc zblblý z moderních her, že jsem neustále čekal až se někde objeví ukazatel, který mi ukáže kam mám vlastně jít. Ale nic takové se nestalo. Hra mě nutí zorientovat se v prostředí, koukat kde co lítá, hledat skrytá zákoutí a případně se i vracet zpátky po již známé trase. Nenechte se mýlit, pořád je naprosto evidentní kam máte jít a co máte dělat, ale aspoň malý pozor dávat musíte.

Nicméně zezačátku jsem se do hry nemohl vůbec dostat. Mapa je spíše orientační, ovládání mi nešlo přes prsty (létající sekyra mi dělala hrozné problémy) a hodně mi vadilo herní prostředí, které je nepřirozené. Neumím si představit jak by se obyčejný člověk bez mrazící sekery a nadlidské síly dostal za humna. Celé to působí hrozně uměle, jako nějaká aréna vytvořená přímo pro ústřední dvojici.

Ono je to na konci sice vysvětleno (což mě hrozně potěšilo), ale zezačátku jsem s tím měl vážně problém. Stejně tak jsem měl problém zorientovat se v tom co se vlastně děje. Během krátké chvíle se udá hrozně moc věcí, dostanete se z lesa, klesne hladina, otočí se most, zase klesne hladina, cestuje se mezi světy... než jsem se zorientoval v pravidlech hry tak byl skoro konec.

Hra mě začala bavit až v momentě, kdy jsem se dostal k nové zbrani. Což je víceméně poslední třetina hry. Souboje už nebyly vopruz, všiml jsem si, že existují i vedlejší úkoly, takže jsem se vydal zkoumat všechny ty ostrůvky a zákoutí a hrozně si to užil. Samozřejmě nad tím nesmíte moc přemýšlet, protože Kratos sice doslova dokáže otočit místnost vzhůru nohama, ale kvůli železné brance musíte dělat psí kusy, abyste ji otevřeli. Ale je to super zábava.

Hodně mi to připomíná Fable, Beyond Good and Evil nebo Gothic. Hra vás nijak moc nenavádí a nechá vás hledat skrytá zákoutí, která prostě potěší. Pak přišlo finále a mně to bylo líto, tak jsem se hned vrhl na NewGame+, která byla i na nejtěžší obtížnost o poznání snazší - hru jsem už uměl ovládat, výzbroj jsem měl lepší a celkově jsem si vše víc užil.

A samozřejmě na mě fungují všechny ty pozlátka, jako jsou obří nepřátelé, brutalita, hlučný Serpent atd. Ačkoli jsem po trojce byl všeho trochu přesycen, tak tady mě to zase bavilo. A hlavní záporák je můj oblíbenej herec kterého jsem poznal po první větě, takže to mi udělalo neskutečnou radost. A bavil mě i Mimir.