Na čtvrtém PlayStationu není moc kvalitních her, co jdou hrát ve čtyřech na jednom přístroji a zároveň je to pro děti. Při rozhodování, co dál po Raymanovi, byl Sackboy jasná volba. To i přes to, že nejsem velký fanoušek přeceňované Little Big Planet. Mimochodem, Sackboy se vyslovuje stejně jako slovíčko suck. (I need a suck) Hra mi tuto interní historku připomněla a já se toho nemůžu zbavit.
Na první pohled hra vypadá výborně. Má to pěknou barevnou 3D grafiku. Hrajete za infantilně roztomilého panáčka a dospělejší herní postavy se občas snaží přihodit i nějaký ten vtip. Hratelnost je ze začátku pohodová. Pokud nepotřebujete mít splněné všechny úrovně na 100 procent. Už od druhé epizody je totiž velký problém projít úrovní bez jediné smrti. Hra ve více hráčích vám v tomto ohledu jedině přitíží. Není to tak vstřícný systém jako v Raymanovi, kde vám hra pro více hráčů usnadňovala hru. Tady jeden ze čtyř umře a ztratí život pro všechny. Životů je omezené množství a člověk si musí dávat pozor.
V pozdějších fázích už to místo k zábavě vedlo spíš k hádkám a ve výsledku jsme to víc jak ve dvou nehráli. Díky, ne úplně přehlednému, 3D zobrazení, není hra vždycky úplně přehledná a odhad často zkresluje. Spadnout do propasti nebo narazit na něco ostrého je strašně snadné. Hráče tento přístup dostává pod zbytečný tlak. Můj předpotopní názor stále platí. Na plošinovky je ideální 2D. 3D slouží jen jako grafické pozlátko. Minimálně je to příklad téhle hry. O to víc jsme si užívali úrovně, kde se muselo spolupracovat a kde bylo neomezené množství životů.
Po zdolání hlavního zloducha hra pokračuje. Můžete se pustit do pekelně těžkých úrovní v oblacích. To jsme ale ještě nedali. A ani půlku místností v pleteném rytířovi. Na to, že to má být hlavně pro děti, tak je to zbytečně těžké. Dnešní malé děti mají dneska milión snadnějších herních lákadel (pomrkávám na vás telefony) než aby se trápili u něčeho těžkého. A pro mě, jako dospělého, je stylizace hry moc přeslazená.
Na druhou stranu. Některé úrovně jsou tak dobré, že si je občas pro srandu zopakujeme. Oblékání panáčků je fajn a celkově je to takové "nenásilné". Už v tom máme asi 40 hodin, takže by bylo nefér hru strhat.
Na první pohled hra vypadá výborně. Má to pěknou barevnou 3D grafiku. Hrajete za infantilně roztomilého panáčka a dospělejší herní postavy se občas snaží přihodit i nějaký ten vtip. Hratelnost je ze začátku pohodová. Pokud nepotřebujete mít splněné všechny úrovně na 100 procent. Už od druhé epizody je totiž velký problém projít úrovní bez jediné smrti. Hra ve více hráčích vám v tomto ohledu jedině přitíží. Není to tak vstřícný systém jako v Raymanovi, kde vám hra pro více hráčů usnadňovala hru. Tady jeden ze čtyř umře a ztratí život pro všechny. Životů je omezené množství a člověk si musí dávat pozor.
V pozdějších fázích už to místo k zábavě vedlo spíš k hádkám a ve výsledku jsme to víc jak ve dvou nehráli. Díky, ne úplně přehlednému, 3D zobrazení, není hra vždycky úplně přehledná a odhad často zkresluje. Spadnout do propasti nebo narazit na něco ostrého je strašně snadné. Hráče tento přístup dostává pod zbytečný tlak. Můj předpotopní názor stále platí. Na plošinovky je ideální 2D. 3D slouží jen jako grafické pozlátko. Minimálně je to příklad téhle hry. O to víc jsme si užívali úrovně, kde se muselo spolupracovat a kde bylo neomezené množství životů.
Po zdolání hlavního zloducha hra pokračuje. Můžete se pustit do pekelně těžkých úrovní v oblacích. To jsme ale ještě nedali. A ani půlku místností v pleteném rytířovi. Na to, že to má být hlavně pro děti, tak je to zbytečně těžké. Dnešní malé děti mají dneska milión snadnějších herních lákadel (pomrkávám na vás telefony) než aby se trápili u něčeho těžkého. A pro mě, jako dospělého, je stylizace hry moc přeslazená.
Na druhou stranu. Některé úrovně jsou tak dobré, že si je občas pro srandu zopakujeme. Oblékání panáčků je fajn a celkově je to takové "nenásilné". Už v tom máme asi 40 hodin, takže by bylo nefér hru strhat.
Pro: hra pro více hráčů, úrovně vyžadující spolupráci, oblékání pleteného panáčka
Proti: nepřehledné 3D zobrazení, v pozdějších fázích zbytečně těžké