Druhý díl série jednoduchých strategií jsem si chtěl zahrát. Opravdu. Proč mi ale trvalo téměř jedenáct let od dohrání jedničky, než jsem se k tomu rozhoupal, opravdu netuším. Důležité však je, že to nakonec dopadlo a mohl jsem vést tažení proti lordu Zimundovi.

Oproti jedničce hra moc změn nedoznala, novinky však mají celkem zásadní vliv na hratelnost. Zahalená mapa má něco do sebe (i vzhledem k bonusovým budovám, které lze zpravidla dobýt) a pokud se nepletu, tak přibyla především pila a kamenolomy a v pokročilejších úrovních tak není nutno suroviny nakupovat, ale lze je těžit. Jinak se jedná v podstatě o tu samou písničku.

Jel jsem jednoduchou strategii stále dokola. Postavil jsem kasárna, domky a pole, později jsem domky nahradil hostinci, a pak se přidaly ještě zmíněné pily s kamenolomy a věže čarodějů. To však bylo téměř vše. Samozřejmě jsem budovy vždy ještě vylepšil na maximum. Ty ostatní jsem stavěl většinou jen v případě, že jsem to měl za úkol, jinak byly celkem k ničemu.

Bavilo mě i lovení trofejí. Jedna se mi sice nepodařila získat a vůbec nevím proč, protože potřebných 25 000 zlaťáků jsem vydělal hned v několika úrovních, ale jinak se mi zpřístupnily všechny. Také zlaté poháry jsem nakonec ukořistil ve všech úrovních. Pár jsem jich sice musel opakovat, ale stačilo se primárně soustředit na stanovené cíle a zisk nejlepšího ocenění nebyl moc velkým problémem.

Celkově hodnotím Be a King II o chloupek lépe, než jeho předchůdce, i když je těžké srovnávat hry, které jsem dohrál s tak velkým časovým odstupem. Namluveno je sice jen prvních sedm cvičných úrovní a pár slov zazní ještě na konci, navíc jde znovu o strategii, osekanou až na dřeň. Mlha, hudba, a především pak nové budovy v podobě pily a kamenolomu, jsou však velkou inovací, která mě u hry udržela až do konce. Určitě si někdy zahraji i závěrečný díl celé trilogie a rád shlédnu další ohňostroje při splnění cílů v každé úrovni.