Dechberoucí grafika a estetika, podmanivá hudba, naprosto zdrcující příběh a pak tam někde vzádu i trocha toho hraní. Druhý Plague Tale je přesně takový, jaký jsem tušil v dobrém i špatném.
Už v jedničce jsem označil gameplay za nejhorší článek hry, tady se nic nemění, dokonce bych řekl, že je občas ještě otravnější. Amicia má k dispozici asi 6 druhů šutrů, do toho hromadu "pastí" proti nepřátelům a u všeho si musíte pamatovat, který šutr patří na jakou past. Samozřejmě po týdenní abstinenci jsem všechny zapomněl, takže jsem kolikrát jak blb běhal okolo nějaké překážky snažíc se vzpomenout, co že mám s tím týpkem v helmě dělat. V kombinaci s toporným ovládáním je lepší se boji spíš vyhýbat nebo si počkat na kuš, kdy se z né moc dobrých stealth mechanik přepnete do ne moc dobrého CoD. Vážně, kdyby to byl walking sim, užil bych si to nejspíš víc. I když potom bych přišel o všechnu tu srandu s nehorázně tupou AI vašich nepřátel.
Co mně ale vyrazilo dech, tak grafika. Requiem je asi jedna z nejhezčích her, co jsem kdy hrál a člověk, co se staral o nasvícení scén, by zasloužil všechny game awards. Ačkoliv se trošku vytratila potemnělá atmosféra z jedničky, která mi dodnes přijde geniální, tak tady se to nahrazuje barevnou paletou a různými detaily. Prostředí je opět uvěřitelné a zase se mi potvrzuje, že nikdo neumí dělat herní světy líp, než evropská studia.
Původně jsem chtěl dát dvojce horší hodnocení, trochu mi někde v 10. kapitole docházela pára, ale příběh to ve velkém zachraňuje. V Plague Tale idylky nevydrží moc dlouho, čekal jsem, že to bude zase těžké a depresivní, ale jako fůha ten konec. Takto opařenej jsem dlouho nebyl. Během hraní tušíte, že duhou a jednorožcem to neskončí, ale mít koule na takový ending, to jsem fakt nečekal. A to už mě dnes málokterý film nebo hra něčím překvapí. Herci (tedy hlavně představitelka Amicie) jedou opravdu na dřeň, některé příběhové scény jsou dost surové, emočne se totálně zařezávají do hráče, jenom jim chybí ten poslední technický stupínek v mimice a animacích, který umí doručit třeba Naughty Dog. Ale i tak klobouk dolů, se zlomkem rozpočtu velkých příběhových tříáček Asobo vytvořilo fakt unikátní hru, kterou si určitě někdy zahraju znovu. A snad to tímto nekončí.
Už v jedničce jsem označil gameplay za nejhorší článek hry, tady se nic nemění, dokonce bych řekl, že je občas ještě otravnější. Amicia má k dispozici asi 6 druhů šutrů, do toho hromadu "pastí" proti nepřátelům a u všeho si musíte pamatovat, který šutr patří na jakou past. Samozřejmě po týdenní abstinenci jsem všechny zapomněl, takže jsem kolikrát jak blb běhal okolo nějaké překážky snažíc se vzpomenout, co že mám s tím týpkem v helmě dělat. V kombinaci s toporným ovládáním je lepší se boji spíš vyhýbat nebo si počkat na kuš, kdy se z né moc dobrých stealth mechanik přepnete do ne moc dobrého CoD. Vážně, kdyby to byl walking sim, užil bych si to nejspíš víc. I když potom bych přišel o všechnu tu srandu s nehorázně tupou AI vašich nepřátel.
Co mně ale vyrazilo dech, tak grafika. Requiem je asi jedna z nejhezčích her, co jsem kdy hrál a člověk, co se staral o nasvícení scén, by zasloužil všechny game awards. Ačkoliv se trošku vytratila potemnělá atmosféra z jedničky, která mi dodnes přijde geniální, tak tady se to nahrazuje barevnou paletou a různými detaily. Prostředí je opět uvěřitelné a zase se mi potvrzuje, že nikdo neumí dělat herní světy líp, než evropská studia.
Původně jsem chtěl dát dvojce horší hodnocení, trochu mi někde v 10. kapitole docházela pára, ale příběh to ve velkém zachraňuje. V Plague Tale idylky nevydrží moc dlouho, čekal jsem, že to bude zase těžké a depresivní, ale jako fůha ten konec. Takto opařenej jsem dlouho nebyl. Během hraní tušíte, že duhou a jednorožcem to neskončí, ale mít koule na takový ending, to jsem fakt nečekal. A to už mě dnes málokterý film nebo hra něčím překvapí. Herci (tedy hlavně představitelka Amicie) jedou opravdu na dřeň, některé příběhové scény jsou dost surové, emočne se totálně zařezávají do hráče, jenom jim chybí ten poslední technický stupínek v mimice a animacích, který umí doručit třeba Naughty Dog. Ale i tak klobouk dolů, se zlomkem rozpočtu velkých příběhových tříáček Asobo vytvořilo fakt unikátní hru, kterou si určitě někdy zahraju znovu. A snad to tímto nekončí.
