V první řadě je potřeba se podívat na historii studia Experience která má Undernauty na svědomí. Už od počátku šlo vzásadě o japonské indie studio které si dalo za cíl tvořit hlavně žánr dungeonů které v zemi vycházejícího slunce mají dlouholetou a stálou popularitu. Jejich prvotina, třídílná sága Generation Xth vyšla pouze pro PC a díru do světa rozhodně neudělala ale hardcore kobkaře zaujmula a nenechala studio padnout.
Experience dále rozvíjeli svůj osobitý DRPG styl, pronikli do světa kapesních i velkých konzolí a k tomu přidali i hry žánru vizuálních novel které si také našli celkem početnou skupinu fanoušků. Mezi jejich nejlepší počiny v rámci dungeonů patří zejména Stranger of Sword City a dvoudílná Demon Gaze.
Já osobně prošel prakticky celou jejich DRPG produkcí a ačkoliv nezasvěcenému by se mohlo zdát ze si jedou pořád to samé dokola tak zvyšování standardů v rámci žánru je z mého pohledu očividné.
A právě Undernauts Labyrinth of Yomi je jejich zřejmě nejlepší dungeon co stvořili.
Naprosto geniálním námětem počínaje až po jejich typické mechaniky vycizelované do vrcholné formy.
Námět a lore hry je pro dungeon snad to nejlepší a nejvhodnější co jsem v žánru zažil. Co může být lepšího než horníci co riskují životy pro slávu a peníze v podivné mega struktuře která se v různých formách objevila na třech místech země někdy počaltkem 60 let a nabídla lidstvu zcela nový zdroj energie. Chamtivé korporáty které pro maximální zisk posílají nezkušené dobrovolníky zejména z okrajů společnosti do smrtící pasti Yomi struktury. Pro dungeon to dává smysl v mnoha směrech, od rozvoje postav až pro samotný důvod jeho existence.
Hra má ponurou a depresivní atmosféru a nešetří mnohdy až brutálními situacemi které hráče nenechají na pochybách že tady končí veškerá legrace. Přitom nepůsobí lacině jak z béčkového filmu a vtáhne raz dva.
Šestičlenná parta uvězněných dobrodruhů se s hmatatelnými obtížemi prodíra zhruba dvaceti rozlehlými dungeony, každý jinak tématicky laděný, každý ze svým příběhem a bossem na konci. Úkol je dostat se ven ze smrtící pasti Yomi struktury z které díky příběhovým událostem není cesty ven.
Ačkoliv hra má hlavního protagonistu stále umožňuje jeho tvorbu poměrně typickým způsobem, volbou povolání a různých perků a zaměření. Včetně obrovského množství portrétů kde si musí vybrat úplně každý. To stejné se samozřejmě týká i dalších členů party. Později je možno i přestoupit na vyšší formu základního povolání nebo ho změnit na úplně jiné. Možnosti v rozvoji postav jsou veliké a kobkařova dušička by se měla tetelit blahem.
Poměrně originálním prvkem je i možnost prorážet zdi, stavět dveře, žebříky a mosty za pomoci speciálních itemů které to zvládnou během vteřiny. Design dungeonů je na to postavený a tak se z typického hledání tajných dveří a průchodů stává jedna z hlavních naplní hry. Nutno říct že toho je fakt hodně a prorazit několik stovek dveří může časem začít lézt na nervy. Naštěstí hra umí hráče odměnit a předměty či unikátní nepřátele za celou tou stavbařskou patálií stojí většinou za to.
Dalším zlatým bodem je design nepřátel. Experience konečně přestali recyklovat a vytvořili obrovskou sadu nových a neokoukaných soků. Jsou děsiví, detailní a rozanimovaní. Radost pohledět. Dokonce mi přijdou lepší než v Demon Gaze 2, kde byli doposud nejlepší.
Atmosféra 70-80 let je doplněna várkou referencí na tu dobu v Japonsku. Našinci to zřejmě moc neřekne ale každý pozná Sony walkman a dojde mu oč běží. Na základně hrají občas staré japonské fláky těch let a sbírka kartiček přikládaná ke kelímku s nudlemi dojde detailnímu vysvětlení, kdo nebo co na nich je.
Při průzkumu dungeonů je také k dispozici rádio které oznamuje různé zprávy z povrchu a při vší té hrůze co Yomi obsahuje to působí velmi atmosféricky a jde o detail který nejde jinak než ho ocenit.
Oproti prvotní tvorbě studia šla obtížnost lehce dolů ale pořád jde o solidní výzvu která vyžaduje pozornost a proniknutí do systému hry. A věřím že pro někoho kdo obvykle tenhle žánr nehraje to může být obtížná hra. Hádanky a puzzly taky nepatří k těm snadným a několikrát dokonce dojde i na ruční zadávání slov a vět na základě zjištěných informací.
Důležitá součást každého dungeonu je vybavení postav a i v tomhle aspektu hra obstojí na výbornou. Je ho dost ale nezahlcuje inventář do nepříčetnosti a raritní kusy jsou skutečně raritní a neválejí se na každém kroku. Lze rozebírat i upgradovat. Každé povolání má svou sadu typického vybavení. Prostě kouzelník s obouruční katanou nejde :)
Undernauts bych doporučil asi každému kdo má rád seriózní klasické krokovací dungeony které vtáhnou a nepustí. I přes vícero quality of life vylepšení a ústupkům pro moderní hráče jde pořád o v jádru hardcore hru kterou by letitý kobkař mohl docenit aniž by zvedal oči v sloup.
Přes nesporné kvality jde pořád o budget hru s poměrně starou grafikou a eye candy kromě nepřátel ( o ty jde nejvíc ne? ) to moc není. Ovšem námětem, atmosférou a mechanikami jde o to nejlepší z novodobého kobkaření. Jsem zvědav s čím Experience přijdou dál, mám je rád :)
Verze: PS4
Direkce: Motoya Ataka
Produkce: Hajime Chikami
Experience dále rozvíjeli svůj osobitý DRPG styl, pronikli do světa kapesních i velkých konzolí a k tomu přidali i hry žánru vizuálních novel které si také našli celkem početnou skupinu fanoušků. Mezi jejich nejlepší počiny v rámci dungeonů patří zejména Stranger of Sword City a dvoudílná Demon Gaze.
Já osobně prošel prakticky celou jejich DRPG produkcí a ačkoliv nezasvěcenému by se mohlo zdát ze si jedou pořád to samé dokola tak zvyšování standardů v rámci žánru je z mého pohledu očividné.
A právě Undernauts Labyrinth of Yomi je jejich zřejmě nejlepší dungeon co stvořili.
Naprosto geniálním námětem počínaje až po jejich typické mechaniky vycizelované do vrcholné formy.
Námět a lore hry je pro dungeon snad to nejlepší a nejvhodnější co jsem v žánru zažil. Co může být lepšího než horníci co riskují životy pro slávu a peníze v podivné mega struktuře která se v různých formách objevila na třech místech země někdy počaltkem 60 let a nabídla lidstvu zcela nový zdroj energie. Chamtivé korporáty které pro maximální zisk posílají nezkušené dobrovolníky zejména z okrajů společnosti do smrtící pasti Yomi struktury. Pro dungeon to dává smysl v mnoha směrech, od rozvoje postav až pro samotný důvod jeho existence.
Hra má ponurou a depresivní atmosféru a nešetří mnohdy až brutálními situacemi které hráče nenechají na pochybách že tady končí veškerá legrace. Přitom nepůsobí lacině jak z béčkového filmu a vtáhne raz dva.
Šestičlenná parta uvězněných dobrodruhů se s hmatatelnými obtížemi prodíra zhruba dvaceti rozlehlými dungeony, každý jinak tématicky laděný, každý ze svým příběhem a bossem na konci. Úkol je dostat se ven ze smrtící pasti Yomi struktury z které díky příběhovým událostem není cesty ven.
Ačkoliv hra má hlavního protagonistu stále umožňuje jeho tvorbu poměrně typickým způsobem, volbou povolání a různých perků a zaměření. Včetně obrovského množství portrétů kde si musí vybrat úplně každý. To stejné se samozřejmě týká i dalších členů party. Později je možno i přestoupit na vyšší formu základního povolání nebo ho změnit na úplně jiné. Možnosti v rozvoji postav jsou veliké a kobkařova dušička by se měla tetelit blahem.
Poměrně originálním prvkem je i možnost prorážet zdi, stavět dveře, žebříky a mosty za pomoci speciálních itemů které to zvládnou během vteřiny. Design dungeonů je na to postavený a tak se z typického hledání tajných dveří a průchodů stává jedna z hlavních naplní hry. Nutno říct že toho je fakt hodně a prorazit několik stovek dveří může časem začít lézt na nervy. Naštěstí hra umí hráče odměnit a předměty či unikátní nepřátele za celou tou stavbařskou patálií stojí většinou za to.
Dalším zlatým bodem je design nepřátel. Experience konečně přestali recyklovat a vytvořili obrovskou sadu nových a neokoukaných soků. Jsou děsiví, detailní a rozanimovaní. Radost pohledět. Dokonce mi přijdou lepší než v Demon Gaze 2, kde byli doposud nejlepší.
Atmosféra 70-80 let je doplněna várkou referencí na tu dobu v Japonsku. Našinci to zřejmě moc neřekne ale každý pozná Sony walkman a dojde mu oč běží. Na základně hrají občas staré japonské fláky těch let a sbírka kartiček přikládaná ke kelímku s nudlemi dojde detailnímu vysvětlení, kdo nebo co na nich je.
Při průzkumu dungeonů je také k dispozici rádio které oznamuje různé zprávy z povrchu a při vší té hrůze co Yomi obsahuje to působí velmi atmosféricky a jde o detail který nejde jinak než ho ocenit.
Oproti prvotní tvorbě studia šla obtížnost lehce dolů ale pořád jde o solidní výzvu která vyžaduje pozornost a proniknutí do systému hry. A věřím že pro někoho kdo obvykle tenhle žánr nehraje to může být obtížná hra. Hádanky a puzzly taky nepatří k těm snadným a několikrát dokonce dojde i na ruční zadávání slov a vět na základě zjištěných informací.
Důležitá součást každého dungeonu je vybavení postav a i v tomhle aspektu hra obstojí na výbornou. Je ho dost ale nezahlcuje inventář do nepříčetnosti a raritní kusy jsou skutečně raritní a neválejí se na každém kroku. Lze rozebírat i upgradovat. Každé povolání má svou sadu typického vybavení. Prostě kouzelník s obouruční katanou nejde :)
Undernauts bych doporučil asi každému kdo má rád seriózní klasické krokovací dungeony které vtáhnou a nepustí. I přes vícero quality of life vylepšení a ústupkům pro moderní hráče jde pořád o v jádru hardcore hru kterou by letitý kobkař mohl docenit aniž by zvedal oči v sloup.
Přes nesporné kvality jde pořád o budget hru s poměrně starou grafikou a eye candy kromě nepřátel ( o ty jde nejvíc ne? ) to moc není. Ovšem námětem, atmosférou a mechanikami jde o to nejlepší z novodobého kobkaření. Jsem zvědav s čím Experience přijdou dál, mám je rád :)
Verze: PS4
Direkce: Motoya Ataka
Produkce: Hajime Chikami
