Na Hungry Hearts Diner jsem narazil úplnou náhodou tady na databázi a zaujala mě premisa o vyprávění různých příběhů lidí, které sledujete očima japonské babičky starající se o malou restauraci. Tak jsem hru stáhl a nějakou dobu mi takhle jen ležela nainstalovaná a nedotčená. Když jsem se k ní pak v nějaké volné chvilce dostal nejdříve mě úplně nepřesvědčila.

Ihned mě praštil do očí poměr stran, není to nová hra a je tady samozřejmé že vývojáři nemohli počítat s rozměry dnešních telefonů, ale to bohužel nic nemění na tom, že to na první pohled nevypadá dobře. Po zapnutí hry jako takové se navíc ukázala jakási energie, doplňující se průběžně časem a možnost pouštět si reklamy pro usnadnění průchodu. Na první pohled se tedy jednalo jen o další mobilní titul se stejnými principy jako většina free to play mobilních her.

Jaká by ale byla chyba nechat se tímto prvním zdáním odradit. Než se nadějete uvaříte pár jídel, začnou chodit zákazníci a už se dozvídáte první střípky jejich osudů. A najednou zjistíte že už hrajete hodinu v kuse. A hlavně, že žádná z věcí, které se ze začátku zdáli jako odrazující vůbec nejsou problém. Energie se většinu času doplňuje rychleji než ji stačíte spotřebovávat a je tady tak spíše jen proto, aby se hra alespoň tvářila, že vám pokrok dál nedává úplně zadarmo. A reklamy tak můžete v klidu ignorovat a nijak si tím hraní neztížíte.

Celá hra na restauraci je zde pak tedy spíše zástěrkou pro to co je Hungry Hearts Diner hlavně, milá a překvapivě dobrá vizuální novela. Příběhy vás rychle stáhnou a vy budete napjatě čekat na moment, kdy se ten daný zákazník vrátí, aby mohl pokračovat ve vyprávění. Samozřejmě to nic nemění na slabším technickém stavu, ale ten se dá bez problému překousnout pokud se necháte pohltit příběhem vašich zákazníků.