No random encounters challenge:
V pořadí již třetí (a poslední) no random encounters challenge v PS1 generaci série Final Fantasy. Původně jsem s tím začala, aby můj komentář k sedmému dílu byl něčím ozvláštněn a nezapadl tak mezi hromadu jiných komentářů k této hře. Profil k devátému dílu tu však zatím zeje prázdnotou, takže by asi bylo vhodné začít nějakým obecným infem o hře.
Final Fantasy IX vznikalo současně s předchozím dílem a nedá se tedy říci, že by se oproti němu konala nějaká technická revoluce. Naopak se může zdát, že se jedná o krok zpět, protože realistický futurismus je tu nahrazen za pohádkovou fantasy animaci plnou pitoreskních postaviček. Dle mého názoru byl celý díl zamýšlen jako pocta starším NESovým a SNESovým dílům série, protože se tu objevuje celá řada společných motivů. Kdo je hrál, určitě mu bude velmi povědomý středověký fantasy setting okořeněný vzducholoděmi, systém povolání postav a jejich výbavy, přístup k summonům (zde Eidolonům) a třeba i čtyři elementární bossové, kteří měli hlavní roli i v úplně prvním díle. A mohla bych pokračovat, fanoušci nejstarších dílů se při hraní devátého dílu musí cítit jako doma.
Ti, co se však poprvé se sérií setkali až na PlayStationu mohou být zaskočeni. Nemáme zde žádný překombinovaný systém typu materia nebo junction, který snad vymysleli na matfyzu, a umožňuje si hodiny optimalizovat partu. Ne, tady si jednoduše odemykáme nové schopnosti nasazením konkrétní výbavy a z listu schopností si pak kdykoliv vybereme ty, které zrovna chceme používat. Stejná "jednoduchost" nás čeká i v příběhu. Chování postav je často naivní až záměrně komické, stejně tak jako jejich vizáž, ať už se jedná o lidi nebo nějaké kombinace člověka se zvířetem (myš, hroch, prase, ...). Ne, že by snad neřešili složité situace, zrady a nečekané zvraty. Některé části příběhu jsou velmi dospělé a temné, ale postavy k nim přistupují povětšinou s lehkostí a nadhledem jako v nějaké dobrodružné pohádce.
No a jak se hraje no random encounters challenge? Není to snadné. Stejně jako v osmém díle, povinní bossové neposkytují zkušeností body, ale není tu žádný level scaling, takže to s podlevelovanou skupinou dost bolí. Naštěstí na prvním disku lze z některých bossů ukrást silnou zbraň, která v postupu značně pomůže, a na tom druhém je zas možnost omezeného grindu v oblastech s nekonečným množstvím spawnujících se nepřátel. Doporučuji tak nějaký čas strávit u tekutých písků v Cleyře a bojem s vojačkami v Alexandrii. Díky tomu se dá bez problémů dostat až k Arkovi do Oelvertu na třetím disku. Ark dokáže pěkně pozlobit, ale můj dobře vybavený Steiner ho nakonec udolal. Dost náročné byly také souboje s červenými draky v Mount Gulug, ale ti nejsou bossové, takže vás zároveň hodně slušně vyexpí a po nich se hra výrazně zjednoduší.
Čtvrtý disk je, jak už tradičně u Final Fantasy bývá, hlavně o finálním dungeonu, který vás ještě před úplným finálem prozkouší pomocí čtveřice bossů, které jsem již zmínila. Znalci si je budou pamatovat buď z příběhu prvního dílu nebo z nového Stanger of Paradise: Final Fantasy Origin. Hned první, ohnivá Marilis, se ukázala být velmi zdatnou soupeřkou. Ne že by snad byl problém jí shodit HP na nulu, ale její následný "posmrtný" útok nikdo z mé podlevelované a zraněné skupiny nedokázal přežít a pomohl až auto-life. Zbylí tři už naštěstí takový problém nebyli a s odehraným časem 11:47:44 jsem si tak mohla vyzvednout Excalibur II a vrátit se na mapu světa dodělat všechny vedlejšáčky...
Hra také po vzoru Final Fantasy VIII obsahuje sběratelskou karetní hru. Na rozdíl od Triple Triadu mě však zdejší Tetra Master vůbec nezaujal. Měla jsem chvíli ambici se k tomu donutit a a začít ty karty během hry sbírat, ale mnohem zajímavější mi nakonec přišla možnost si pospíšit a získat Excalibur II, který je odměnou za projití celé hry k závěrečnému bossovi pod 12 hodin. Mohla bych je sice ještě dosbírat, ale mnohem zábavnější mi přišlo strávit čas minihrou Chocobo Hot and Cold, ve které sbíráte poklady s nejlepšími věcmi ve hře, díky kterým pak můžete vyzvat i Ozmu, asi nejdivnějšího superbosse v celé sérii.
Dohráno za 17 hodin.
Statistiky na konci hraní:
91465 gilů
Zidane lvl 33, 2002 HP, 139 MP
Ultima Weapon + Circlet + Chimera Armlet + Ninja Gear + Coral Ring
Absorb: Shadow, Thunder
100% Resist: Holy, Earth
Steiner lvl 32, 2368 HP, 113 MP
Excalibur II + Kaiser Helm + Aegis Gloves + Demon's Mail + Ribbon
Absorb: Shadow, Wind, Water
100% Resist: Fire
Freya lvl 27, 1410 HP, 103 MP
Dragon's Hair + Kaiser Helm + Diamond Gloves + Demon's Mail + Madain's Ring
Absorb: Shadow, Ice
100% Resist: Water
Vivi lvl 30, 1283 HP, 154 MP
Mace of Zeus + Coronet + Egoist's Armlet + Gaia Gear + Rosetta Ring
Absorb: Earth, Fire
100% Resist: Shadow, Wind
Ostatní cca 12 - 17 lvl, všechny ultimátní zbraně. Hades poražen, Ozma tentokrát ne (friendly monsters sidequest není bez random encounterů možný a bez něj je Ozma dost drsný...)
V pořadí již třetí (a poslední) no random encounters challenge v PS1 generaci série Final Fantasy. Původně jsem s tím začala, aby můj komentář k sedmému dílu byl něčím ozvláštněn a nezapadl tak mezi hromadu jiných komentářů k této hře. Profil k devátému dílu tu však zatím zeje prázdnotou, takže by asi bylo vhodné začít nějakým obecným infem o hře.
Final Fantasy IX vznikalo současně s předchozím dílem a nedá se tedy říci, že by se oproti němu konala nějaká technická revoluce. Naopak se může zdát, že se jedná o krok zpět, protože realistický futurismus je tu nahrazen za pohádkovou fantasy animaci plnou pitoreskních postaviček. Dle mého názoru byl celý díl zamýšlen jako pocta starším NESovým a SNESovým dílům série, protože se tu objevuje celá řada společných motivů. Kdo je hrál, určitě mu bude velmi povědomý středověký fantasy setting okořeněný vzducholoděmi, systém povolání postav a jejich výbavy, přístup k summonům (zde Eidolonům) a třeba i čtyři elementární bossové, kteří měli hlavní roli i v úplně prvním díle. A mohla bych pokračovat, fanoušci nejstarších dílů se při hraní devátého dílu musí cítit jako doma.
Ti, co se však poprvé se sérií setkali až na PlayStationu mohou být zaskočeni. Nemáme zde žádný překombinovaný systém typu materia nebo junction, který snad vymysleli na matfyzu, a umožňuje si hodiny optimalizovat partu. Ne, tady si jednoduše odemykáme nové schopnosti nasazením konkrétní výbavy a z listu schopností si pak kdykoliv vybereme ty, které zrovna chceme používat. Stejná "jednoduchost" nás čeká i v příběhu. Chování postav je často naivní až záměrně komické, stejně tak jako jejich vizáž, ať už se jedná o lidi nebo nějaké kombinace člověka se zvířetem (myš, hroch, prase, ...). Ne, že by snad neřešili složité situace, zrady a nečekané zvraty. Některé části příběhu jsou velmi dospělé a temné, ale postavy k nim přistupují povětšinou s lehkostí a nadhledem jako v nějaké dobrodružné pohádce.
No a jak se hraje no random encounters challenge? Není to snadné. Stejně jako v osmém díle, povinní bossové neposkytují zkušeností body, ale není tu žádný level scaling, takže to s podlevelovanou skupinou dost bolí. Naštěstí na prvním disku lze z některých bossů ukrást silnou zbraň, která v postupu značně pomůže, a na tom druhém je zas možnost omezeného grindu v oblastech s nekonečným množstvím spawnujících se nepřátel. Doporučuji tak nějaký čas strávit u tekutých písků v Cleyře a bojem s vojačkami v Alexandrii. Díky tomu se dá bez problémů dostat až k Arkovi do Oelvertu na třetím disku. Ark dokáže pěkně pozlobit, ale můj dobře vybavený Steiner ho nakonec udolal. Dost náročné byly také souboje s červenými draky v Mount Gulug, ale ti nejsou bossové, takže vás zároveň hodně slušně vyexpí a po nich se hra výrazně zjednoduší.
Čtvrtý disk je, jak už tradičně u Final Fantasy bývá, hlavně o finálním dungeonu, který vás ještě před úplným finálem prozkouší pomocí čtveřice bossů, které jsem již zmínila. Znalci si je budou pamatovat buď z příběhu prvního dílu nebo z nového Stanger of Paradise: Final Fantasy Origin. Hned první, ohnivá Marilis, se ukázala být velmi zdatnou soupeřkou. Ne že by snad byl problém jí shodit HP na nulu, ale její následný "posmrtný" útok nikdo z mé podlevelované a zraněné skupiny nedokázal přežít a pomohl až auto-life. Zbylí tři už naštěstí takový problém nebyli a s odehraným časem 11:47:44 jsem si tak mohla vyzvednout Excalibur II a vrátit se na mapu světa dodělat všechny vedlejšáčky...
Hra také po vzoru Final Fantasy VIII obsahuje sběratelskou karetní hru. Na rozdíl od Triple Triadu mě však zdejší Tetra Master vůbec nezaujal. Měla jsem chvíli ambici se k tomu donutit a a začít ty karty během hry sbírat, ale mnohem zajímavější mi nakonec přišla možnost si pospíšit a získat Excalibur II, který je odměnou za projití celé hry k závěrečnému bossovi pod 12 hodin. Mohla bych je sice ještě dosbírat, ale mnohem zábavnější mi přišlo strávit čas minihrou Chocobo Hot and Cold, ve které sbíráte poklady s nejlepšími věcmi ve hře, díky kterým pak můžete vyzvat i Ozmu, asi nejdivnějšího superbosse v celé sérii.
Dohráno za 17 hodin.
Statistiky na konci hraní:
91465 gilů
Zidane lvl 33, 2002 HP, 139 MP
Ultima Weapon + Circlet + Chimera Armlet + Ninja Gear + Coral Ring
Absorb: Shadow, Thunder
100% Resist: Holy, Earth
Steiner lvl 32, 2368 HP, 113 MP
Excalibur II + Kaiser Helm + Aegis Gloves + Demon's Mail + Ribbon
Absorb: Shadow, Wind, Water
100% Resist: Fire
Freya lvl 27, 1410 HP, 103 MP
Dragon's Hair + Kaiser Helm + Diamond Gloves + Demon's Mail + Madain's Ring
Absorb: Shadow, Ice
100% Resist: Water
Vivi lvl 30, 1283 HP, 154 MP
Mace of Zeus + Coronet + Egoist's Armlet + Gaia Gear + Rosetta Ring
Absorb: Earth, Fire
100% Resist: Shadow, Wind
Ostatní cca 12 - 17 lvl, všechny ultimátní zbraně. Hades poražen, Ozma tentokrát ne (friendly monsters sidequest není bez random encounterů možný a bez něj je Ozma dost drsný...)
Pro: Přijde mi, že u tohoto dílu šlo Square na jistotu a jedná se o to nejlepší ze všech starých dílů Final Fantasy v PS1 kabátku. Nedokáži na Final Fantasy IX najít nic špatného.
Proti: Zároveň mi ale díky tomu přijde, že tento díl postrádá vlastní osobnost, není v něm nic z čeho bych se vyloženě posadila na zadnici, na chvíli oněměla úžasem či mě to dojalo k pláči jako u některých jiných dílů (ale Vivi k tomu byl dost blízko).