Hodně hráčů zná sérii Persona hlavně díky pátému či čtvrtému dílu, které byli více na ruku anime hráčům či nováčkům žánrům. Nabízeli totiž velký důraz na příběh o přátelství, možnost randění a celkově stravitelnější prostředí pro masy. Tomuto nastavení sice házelo pod nohy vidle to, že tu byli dungeony které pro většinu hráčů představovali nutné zlo. Naštěstí jste si ale mohli nastavit kompletně safe obtížnost a dungeony jen tak prolítnout a nestrachovat se že chcípnete. A i když Personu 4 miluji, tak se ale musí uznat že série ze které Persona vychází (Shin Megami Tensei) už tu připomíná snad jen stejnými monstry.
Série Persona totiž od svého začátku byla mnohem více klasické Shin Megami Tensei, což znamená, hromada dungeonů, neférové souboje, málo příběhu a stovky random encounterů. Jediné co to tedy sdílí s novými díly jsou právě Persony které se probudí v duších či srdci či v něčem hlavních hrdinů. Takže pokud někteří z vás se naslepo vhrnou do jedničky s očekáváním romancí, školnímu životu a tak, budete hodně hořce zklamáni.
Pro ty z vás co ale se sérií SMT máte zkušenosti či máte chuť na takový dungeonový Dark Souls, tak by jste se o tuto hru rozhodně měli zajímat. Ve zkratce se jedná o příběh party studentů co pomocí "neškodného rituálu" chtějí podle jisté "urban legend" vyvolat Persony. To se jim v ten moment nepovede a tak jdou žít svůj školní život a vy tak první půl hodinku skutečně prožíváte něco jak z Persony 4, bavíte se se studenty, chodíte po škole a jdete například kamarádku navštívit do nemocnice. Jenže pak se najednou ozve zemětřesení a vy jste najednou zamoření tunami monster a na hlavní partě studentů je aby celou tuhle šlamastiku vyřešily. Příběh není žádný velký terno (přeci jen tu jde hlavně o souboje), jelikož kombinuje všemožná klišé známé z této série. Těmi je například cestování mezi jinými dimenzemi, protínání našeho světa se světem démonů apod. I přes ty klišé se ale díky líbivým hlavním hrdinům jedná o příjemné spestření po hodinách soubojů.
Ano hodinách soubojů... Nevěřte tedy prosím popisu této hry na DH, kdy nějaký "jeliman" napsla že hra obsahuje tuny dialogů. Není to pravda, tohle fakt není příběhová hra, tedy ne tak jak jste zvyklý z Persony, o tom ale za chvilku. Celá hra totiž funguje tak, že vždy musíte někam dojít a to probíhá přes mapu (přes kterou musíte dojít k dungeonu), kde máte random souboje, na mapě jsou častější, no a pak dungeon. Dungeony jsou jak je zvykem trochu spletitější a musíte tam často hledat alternativní cesty apod. Té exploraci dungeonu ale hází vidle právě zase random encauter generátor. Kdy vám průběh dungeonu trvá třeba dvě hodiny, místo půl hodiny kdyby tam nebyl. Do toho si ještě připočtěte jen pár savů v dungeonu a místy opravdu random instatní smrtě. Tady se opravdu může stát že si hodinku v klidu bojujete a už si říkáte že hru máte v malíčku a pak random dostanete fight s démonickým záchodem (nedělám si prdel) a ten vás beze srandy jedním lusknutím pošle k šípku a vy nahráváte save o hodinu později. Boom, tohle je tady na denním pořádku. Aby se vám tohle moc často nestávalo, můžete to vyřešit fůzováním skill kartiček na Persony. Skill Cards jak je opět zvykem v sérii získáváte překecáváním démonům aby se připojili k vám do týmu, poté - když jich máte více- je můžete přetvořit na Persony. Co se mi tady líbilo byl ukazatel toho jakou emoci k vám démon cítí při přemlouvání. S tímhle jsem se uřpímně zatím v žádné SMT hře nesetkal a dost to pomáhalo i v tom jaký přístup k démonovi volit.
Nemějte ale zase takový strach, pokud budete poctivě grindovat a dělat jednu taktiku, tak si myslím že hru zvládnete i docela v pohodě. Ta taktika zní: Když budete chodit po dungeonu, tak projděte všechny místa aby se vám políčka z modrého změnili na oranžové a vy měli díky tomu více random encouterů. Je fakt potřeba hlavně ze začátku se hodně nagrindovat a pak si budete docela pískat. Akorát se vám jako mně může stát že si některé charaktery více vyexpíte než ty druhé no a to je pak trochu horší (záleží to na tom jaký skilly hrdina používá a jak má silnou personu, ale tím vás nechci zatěžovat).
No a to je vlastně vše. Tady prostě jen chodíte dvě až tři hodiny po dungeonech a pak máte pět minut příběhu a zase jedete fighty. Do toho vám hraje naprosto výborný soundtrack a je to. Musím říct že sice si vždy musím SMT hry dávkovat a to nejlépe tak jen tři ročně, ale když se do toho dostanete tak vás to prostě chytne. Ten pocit, kdy po dvanácti hodinách dřiny si dáváte démony v prstem v nose a nebo vychytáte kombinaci že za celý bossfight vám boss neubere ani jedno HP, za to stojí. Takže já si to užil, je to vyčerpávající zážitek, ale stojí za to. Tak zase za půl roku u další SMT hry!
Série Persona totiž od svého začátku byla mnohem více klasické Shin Megami Tensei, což znamená, hromada dungeonů, neférové souboje, málo příběhu a stovky random encounterů. Jediné co to tedy sdílí s novými díly jsou právě Persony které se probudí v duších či srdci či v něčem hlavních hrdinů. Takže pokud někteří z vás se naslepo vhrnou do jedničky s očekáváním romancí, školnímu životu a tak, budete hodně hořce zklamáni.
Pro ty z vás co ale se sérií SMT máte zkušenosti či máte chuť na takový dungeonový Dark Souls, tak by jste se o tuto hru rozhodně měli zajímat. Ve zkratce se jedná o příběh party studentů co pomocí "neškodného rituálu" chtějí podle jisté "urban legend" vyvolat Persony. To se jim v ten moment nepovede a tak jdou žít svůj školní život a vy tak první půl hodinku skutečně prožíváte něco jak z Persony 4, bavíte se se studenty, chodíte po škole a jdete například kamarádku navštívit do nemocnice. Jenže pak se najednou ozve zemětřesení a vy jste najednou zamoření tunami monster a na hlavní partě studentů je aby celou tuhle šlamastiku vyřešily. Příběh není žádný velký terno (přeci jen tu jde hlavně o souboje), jelikož kombinuje všemožná klišé známé z této série. Těmi je například cestování mezi jinými dimenzemi, protínání našeho světa se světem démonů apod. I přes ty klišé se ale díky líbivým hlavním hrdinům jedná o příjemné spestření po hodinách soubojů.
Ano hodinách soubojů... Nevěřte tedy prosím popisu této hry na DH, kdy nějaký "jeliman" napsla že hra obsahuje tuny dialogů. Není to pravda, tohle fakt není příběhová hra, tedy ne tak jak jste zvyklý z Persony, o tom ale za chvilku. Celá hra totiž funguje tak, že vždy musíte někam dojít a to probíhá přes mapu (přes kterou musíte dojít k dungeonu), kde máte random souboje, na mapě jsou častější, no a pak dungeon. Dungeony jsou jak je zvykem trochu spletitější a musíte tam často hledat alternativní cesty apod. Té exploraci dungeonu ale hází vidle právě zase random encauter generátor. Kdy vám průběh dungeonu trvá třeba dvě hodiny, místo půl hodiny kdyby tam nebyl. Do toho si ještě připočtěte jen pár savů v dungeonu a místy opravdu random instatní smrtě. Tady se opravdu může stát že si hodinku v klidu bojujete a už si říkáte že hru máte v malíčku a pak random dostanete fight s démonickým záchodem (nedělám si prdel) a ten vás beze srandy jedním lusknutím pošle k šípku a vy nahráváte save o hodinu později. Boom, tohle je tady na denním pořádku. Aby se vám tohle moc často nestávalo, můžete to vyřešit fůzováním skill kartiček na Persony. Skill Cards jak je opět zvykem v sérii získáváte překecáváním démonům aby se připojili k vám do týmu, poté - když jich máte více- je můžete přetvořit na Persony. Co se mi tady líbilo byl ukazatel toho jakou emoci k vám démon cítí při přemlouvání. S tímhle jsem se uřpímně zatím v žádné SMT hře nesetkal a dost to pomáhalo i v tom jaký přístup k démonovi volit.
Nemějte ale zase takový strach, pokud budete poctivě grindovat a dělat jednu taktiku, tak si myslím že hru zvládnete i docela v pohodě. Ta taktika zní: Když budete chodit po dungeonu, tak projděte všechny místa aby se vám políčka z modrého změnili na oranžové a vy měli díky tomu více random encouterů. Je fakt potřeba hlavně ze začátku se hodně nagrindovat a pak si budete docela pískat. Akorát se vám jako mně může stát že si některé charaktery více vyexpíte než ty druhé no a to je pak trochu horší (záleží to na tom jaký skilly hrdina používá a jak má silnou personu, ale tím vás nechci zatěžovat).
No a to je vlastně vše. Tady prostě jen chodíte dvě až tři hodiny po dungeonech a pak máte pět minut příběhu a zase jedete fighty. Do toho vám hraje naprosto výborný soundtrack a je to. Musím říct že sice si vždy musím SMT hry dávkovat a to nejlépe tak jen tři ročně, ale když se do toho dostanete tak vás to prostě chytne. Ten pocit, kdy po dvanácti hodinách dřiny si dáváte démony v prstem v nose a nebo vychytáte kombinaci že za celý bossfight vám boss neubere ani jedno HP, za to stojí. Takže já si to užil, je to vyčerpávající zážitek, ale stojí za to. Tak zase za půl roku u další SMT hry!
Sonic the Hedgehog
Pro: Příběh (i když silné béčko, tak po soubojích bodne), postavy, design hry, soundtrack
Proti: Stává se to místy poměrně repetitivní, hlavně ze začátku silné a velmi náhodné změny obtížnosti, pro někoho celá existence těchto her, dungeony jsou někdy fakt pain