inbento (ano, s malým i) mě zaujalo už před nějakým časem, a to obrázky ze hry. Nebylo to kvůli nezvyklému, atraktivnímu nebo uměleckému zpracování. Jde o spíše o to, že už několik prvních obrázků jasně a čistě komunikuje, jak se bude hra hrát a o co tady jde. V tom je její plus a zároveň je to velmi zdravý předpoklad pro hru logického žánru. Duplikovat popis tedy cenu nemá - zaměřme se na samotné dojmy.

Předně, hra je stoprocentně orientovaná na samotné hádanky. Předěly mezi každou ze čtrnácti kapitol nemají hlubší pointu a v zásadě by tu být ani vůbec nemusely. Hře ale neubírají a trvají jen pár vteřin.

Co tedy puzzly samotné? Jádrem toho, aby všech 126 levelů bylo zábavných je určitě křivka učení, tedy to, jak se hře daří přidávat nové a nové mechaniky a jak se vy mezitím učíte těžší úrovně zdolávat. To se autorům minimálně u mě trefit nepodařilo. Spousta úrovní byla až příliš lehká, ale čas od času přišel "zákys". Objektivně vidím nevýhodu také v cca 5. až 12. kapitole, kdy se neobjeví žádný nový prvek nebo výrazná změna designu kostiček a je třeba si Inbento dávkovat postupně, jen po pár úrovních. Tempo tady výrazně ztrácí a k dohrání posledních tří kapitol jsem se vrátil až po dvou týdnech. V samém závěru se ale objeví nový nástroj a úplně finální dojem to výrazně napravilo. K dobru je třeba též přidat, že pro postup dále není třeba zdolat nutně všechny úrovně.

Celkově jde o řemeslně zvládnutou a nadprůměrnou logickou hru, na kterou ale relativně rychle zapomenu.